Nikytu: Díky za návštěvu i komentář :).

Otázky s hořkou pachutí, na něž mi všichni budeme jednou budeme sbírat odpovědi. Holt už je to součástí života.

samiVdavu: Ano, s tím co říkáš se ztotožňuji a máme na to podobný názor. Přijde mi ale, že ty to vnímáš jako realista a do jisté míry jsi s tím smířený, že to takto funguje. Mě to přijde někdy k zblití a mám tendenci se tomu stavět, nejít s proudem, protože cítím, že jinak bych to už nebyl já a že je to špatně.
A nejde jen o umění, je to vlastně o vnímání jiných a naprosto důležitějších věcí a hodnot, které má čím dál více lidí pokřivené a povrchní. To, co je průměrné, je pro ně in a před tím, co se něčím vymyká, nejlépe odvrátit hlavu, nevidět, neslyšet. To mi vadí a nejspíš se s tím také asi nikdy nesmířím.
Vím, že tento komentář na literární server nepatří a nejspíš jsem se do toho zamotal, ale snad jsi pochopil, co jsem tím chtěl říct...

S tím pokročilým balíčkem máš samozřejmě pravdu a dobře to vyjádřila i Orionka. Ti, kdo v poezii chtějí něco dokázat, by tuto výbavu mít rozhodně měli.
Mě se toto ale zas až tak moc netýká protože abych byl upřímný, já osobně nemám ambice v poezii něco dokazovat nebo něčeho dosáhnout. Jednak proto, že jsem z malého města na východní Moravě, kde jsou takové možnosti velmi omezené ale také proto, že moje kontrolka vnitřní sebekritiky mi říká, že na to nemám dostatečný talent, potenciál, ostré lokty a taky energii. Poezii vnímám spíše jako zálibu, něco, čemu jsem propadl, co mě baví a zároveň mi pomáhá odtrhnout se od reality. I to je přece účel umění.
Přesto všechno se chci v této zálibě ale zdokonalovat, jak jen to půjde a jak jen to bude možné. Proto jsem také zavítal sem, na Psance.

Amadeo´´: Ačkoliv jsem například tvou báseň několikrát četl, ještě na ni nemám zcela hotový názor. Souhlasím s tím, že není běžná a doplňuji k tomu, že je to velmi dobře. Jsou různé typy lidí a znám hodně takových, co poslouchají pouze tuctovou mainstreamovou hudbu a nechají si na sebe tetovat noty a Ilovemusic. Myslí si, že hudba je jejich život. K tomu, aby ten pocit měli, je vede to, že do nich producenti cpou jednoduchou muziku, kterou pochopí a dokáží ji perfektně vnímat. Je to business. Hudba pro průměrné. Problémem takové produkce je, že je platná pouze pro současnost. A podobné je to v literatuře.
Mnoho hudebníků, kteří způsobili v hudbě nějaký posun, zaznamenali třeba jen jedno úspěšné album a další experimenty jim už tolik nevycházely. Stejné je to s básněmi. A ambicemi jejich autorů a motivací čtenářů.
Při použití pokročilého balíčku máš jedině šanci v poezii něco dokázat, ačkoliv je to složité a bolí to podobně jako vrcholový sport. A třeba to vůbec nikdy vyjít nemusí, třeba nikdy nikoho žádná tvoje báseň nezaujme...ale máš aspoň šanci. Základní balíček je dobrý pro vlastní hodnotu, pro rychlé a jednoduché vyjádření emocí, pro písničku k táboráku a pro úspěšné komentáře na literárních serverech. To je můj názor.

Nikytu: Vystihla jsi tu myšlenku velmi dobře, děkuji :).

Amadeo´´: Děkuji a souhlasím. Tvůj příměr s hudbou mě zaujal, ale nemyslím, že cesta k oblíbenosti je tak snadná. Jednoduché a neoriginální sdělení určitě zaujme ještě méně než složitý experimet. Spíš je to o hledání kompromisu mezi originalitou a sdělností. Ale oblíbenost je stejně jen jedna stránka věci a velmi relativní, na tomto serveru mluvíme o pár desítkách čtenářů a zpravidla několika málo komentujících, tohle o kvalitě moc nevypoví. Důležitější je možná vlastní pocit z díla.

Ano, někdy je nutné pomořit se do toho a putovat až k samému jádru, na samé dno, protože jen tam čeká na nás klíč, který nám pomůže odemknout všechny ty zámky, co nás vězní a my budeme moci svobodně vyplnout a být svobodni. :-)

samiVdavu: Zaujal mě Tvůj komentář:

„...je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií“

Nejsem si jistý, jestli při použití toho jak říkáš „pokročilého balíčku“ báseň zapůsobí více. A nemusí se jednat o smutek. Může to být zrovna tak štěstí, nebo jakékoliv jiné téma. V mé poslední básni čtenářům rozhodně nedávám vše na zlatém podnose ale podle komentářů mám pocit, že to čtenáři vůbec nepobrali a vlastně je to ani moc nezaujalo. Může to mít samozřejmě spousty důvodů od tématu, špatného zpracování, až k sympatiím k autorovi… A všímám si toho i u ostatních zdejších děl, které jsou podle mého názoru skvělé a originální a přesto málo čtené, málo komentované a celkově bez větší pozornosti. Zbývá tak otázka, kde je ta hranice...
Je to jako v hudbě. Populární hudba bude v oblíbenosti vždycky válcovat ty opravdové a velmi dobré hudebníky, Ti budou vždy v pozadí. Je to samozřejmě jen příměr ale ve své podstatě je to tak - což je pro mě dost deprimující.

Mně se báseň také líbí. Ale je pravda, že máš daleko silnější kousky...

Lenča: Děkuji, to mě moc těší.

Mně to přijde poutavé, opravdové, vtáhlo mě to.

samiVdavu: Napsal jsi to přesně s tím slovníkem, já se snažila o přesné vystižení pocitů, takže spíš tradičním způsobem, i když doufám, že obrazy úplně tuctové nejsou, aspoň jsem od nikoho vědomě neopisovala :).
S tím prožitkem jsem to asi špatně pochopila tak, že myslíš, že vycházím z vlastních zážitků. Tak to totiž není, u mě je psaní ryze fantazijní záležitost. Ale za schopnost prezentovat emoci děkuji, tu bych měla moc ráda :).

Orionka: Špatně jsem se vyjádřil, měl jsem na mysli cítění. Schopnost prezentovat emoci. Slovník smutku se nabízí sám, ale je na autorovi, jestli si vybere základní balíček a nebo pokročilý. Ten základní má tu výhodu, že čtenář snáze pochopí. Pokročilý riskuje, ale může zapůsobit více. Např. pomocí různých opisů, metafor a metonymií. :)

korálek: Děkuji za návštěvu :).

samiVdavu: Souhlasím, že to vyjádření není zrovna novátorské... i když slovník smutku se asi nabízí sám a těžko ho vyjadřovat slovy patřícími k jiným emocím. Ale jedné věci nerozumím - o jakém mém prožitku to píšeš? :)

hezká ve svém smutku ... )

S podobným typem básní je to těžké. Je to milion variací namalovaných tou samou barvou a těmi samými slovy. Ze silných slov lze snadno vytvořit mnoho, ale je to pořád ta samá stavebnice, stále ty podobné obrazy. A snad by žádný autor nechtěl být zaměnitelný s jiným.
Je to jako film, u kterého bych měl brečet, ale už jsem ho viděl mnohokrát, jen hráli různí herci. V hlavních rolích: Slza, Tma, Oči a Smutek.
Už se taky opakuju. Promiň. Myslím jen, že se svým prožitkem máš na víc! :)

Nikytu: Děkuji, to mě moc těší! A koukám, že jsi to vzala hezky od začátku... :)

Nikytu: To jsem si tak trochu pohrála se slovíčky... první básnický pokus :). Díky za návštěvu!

Empatie skrze internet
není nemožná
pokud cit pravý v srdci vykvet

A já si tvoji tvorbu prostě oblíbila. :-)