Vladan: Souhlasím a psala jsem to už v komentáři Jiřímu. Poezie i próza mohou vyjadřovat totéž, jen jinými cestami. A protože čtenáři často upřednostňují jednu z těchto hlavních cest, je správné používat obě a navíc hledat další a další nové stezičky, protože každá může vést k jiné skupině čtenářů...

Yana: Máš pravdu, tady to sice vypadá, že jsme národ poetů, ale zdání klame, je to jen ostrůvek v moři, kterému jasně vládne próza. A moc děkuji za návštěvu i za poklonu.

Jiří Turner: Yana: Zastavím se u dvou vašich výroků:
"to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň"
"Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza,"
oba tyto názory vyznívají obdobně tak, jako by proza a poezie řešily jiná témata - měly jiný obsah. Ale podle mě to není pravda. Támata jsou stejná, rozdílná je forma - jak je vyjadřujeme. Tam, kde já mám na popis vztahu dvou lidí dvacet (nebo dvě stě) stránek, má básník dva verše (dvě bezverší), musí použít obraz, asociaci, opřít se o pocity.

Jiří Turner: Moc děkuji za obsáhlý komentář. Také myslím, že převaha poezie na literárních webech nesvědčí ani tak o poetičnosti českého národa jako spíš o faktu, že jinde se básně uplatní jen těžko.
V názoru na volný verš a na poezii vůbec si myslím neprořečíme, napsal jste to moc hezky. Jenom nemyslím, že je zbytečné psát báseň o tom, co lze dobře zaznamenat prózou. Každé to vyjádření - pokud se podaří - má jiné přednosti, jiné kouzlo a také jiné čtenáře.
Jak jsem psala už níže, pravopisné chyby dělá opravdu každý a někdy si není jistý ani korektor, takže drobnosti opravdu neřeším. Ale ověřit si například, jestli se píše "kobila" nebo "kobyla", je v době internetu otázkou několika vteřin, takže nechat v textu takovéhle chyby nelze nazvat jinak než lajdáctvím. Naučit se, kdy patří "mě" a "mně" a jaké koncovky používat v příčestí minulém, možná zabere trochu delší čas, ale i začínající literát amatér by alespoň látku 1. stupně ZŠ měl zvládnout.
A zpětná vazba... tady jsem, přiznám se, trochu zmatená. Pokládala jsem za samozřejmé, že když člověk zveřejní nějaké dílko, tak jednak chce, aby ho ostatní četli, a za druhé ho zajímá, co si o tom čtenáři myslí. S údivem zjišťuji, že tady jsou i autoři naprosto přesvědčení o své dokonalosti, kteří se uvolili oblažit ostatní svým géniem, a pak taky řada těch, co se jen potřebují vypovídat ze své bolesti či problémů, aniž by je zajímala jakákoli reakce. Ale aspoň je jasné, že tyhle komentovat opravdu netřeba :).

Poezie přece vyjadřuje něco zcela jiného než próza, samozřejmě ne absolutně, ale vyjadřuje pocity, emoce, dává nahlédnou do vnitřního světa poety, působí mnohem silněji než próza, myslím, že proto na těchto webech převládají čtenáři i tvůrci poezie, protože jinde nenacházejí takové uplatnění, občas píšu prózu, když ji dám přečíst někomu mimo psance, chápe ji, básně většinu lidí nezajímají, nečtou je a nechápou, a proto máme šanci sdružovat se tady, napsala jsi to moc hezky a plně se s tebou ztotožňuji, skláním ti poklonu. Umíš dobře psát a tvé vyjadřování má úroveň.

DDD: Díky!

Erma: Díky za návštěvu i za názor! Souhlasím, že ve většině případů je jednodušší napsat 50 slov než 2000. A že je básniček zbytečně moc, to je taky fakt, na druhé straně čeho ne? :-) Jenže i tak si radši přečtu špatnou báseň než špatnou povídku, protože ta první mi sebere jenom minutu... Ono je docela umění najít v záplavě textů skutečné perly. A je daleko rychlejší a tím i snadnější najít je v poezii než v próze. Proto myslím, že rozhodující zůstává preference čtenářů. I kdyby byl poměr poezie a prózy 1:1, se čteností druhého by to asi moc nezahýbalo...

Absolutně s tebou souhlasím :-)

mannaz: Díky za komentář, který vlastně potvrzuje, co jsem napsala. Sama píšeš prózu, ale z časových důvodů čteš hlavně poezii... S chybami to mozná vyznělo moc přísně. Vím, že je dělá každý, a třeba o čárkách v souvětí jsem opravdu nepsala. Jenže občas jsou ty hrubky do očí bijící a je jich moc... čímž samozřejmě nemířím na Tebe :). U básniček mě vždycky pobaví, když si autor předem udělá alibi, že "text psal v rychlosti" nebo "na mobilu" apod. Asi fakt věří, že síla jeho výpovědi je tak obrovská, že mu čtenáři formální nedostatky rádi odpustí. Smutné :/.

Celé vlákno diskuze kolem okolo semi cisti nechce.Mam vytku kEme kteraz to popsala vilny metaforicky styl jako neco za co by se div nemelo strilet - inu ja takto soudim naprosto stupidni rymovani poulicnich raperu ;)

Šmarjá, já sem vlezu a hned takový humbuk. To jsem nechtěla a ani neměla v úmyslu. Takže se omlouvám, příště si dám pozor, aby uveřejněné téma nebylo konfliktní. Psala jsem to jen tak, jak jsem to cítila, bez zlých úmyslů, či podceňování čehokoliv (mimo metafor kdy si sametový kolibřík udělá hnízdo v uchu netopýra) Takovými volný verše oplývají a obecenstvo hýká nadšením a já si říkám, že jsem asi blbá. Už proto, že sametový je netopýr a ne kolibřík, :-DD. Já mám totiž básně moc ráda, ale musím vědět o čem jsou.

Vypadá to, jakoby Erma strhla lavinu úvah o poezii, próze, volném a vázaném verši... Již jsem asi také stržen.

Nadvláda poezie nad prózou v literárních webech má své pojmenované racionální důvody a je, myslím, dobře, že to tak je. Básníci prakticky ani jinou možnost nemají.

Pomyslný konflikt volného vázaného verše bych osobně neporovnával s abstraktním obrazem či hudbou. Abstraktní báseň může být stejně dobře rýmovaná jako nerýmovaná a úplně stejně i báseň epická.
Jak už jsem psal v komentáři Ermě, poezie je určitý pohled na svět, trochu jiný než je ten "normální".
Člověk se nestává básníkem, protože by se jím chtěl stát. Je jím nebo není, píše nebo nepíše, je čten a oblíben nebo není.
Jinými slovy, to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň, a když má báseň ve volném verši pouze grafickou do podobu básně, nechápu její význam. Napsat báseň ve volném verši, aby byla básní, je těžké a klobou dolů před tím, kdo to umí.
Vše ostatní je ukryto v upřímnosti a neupřímnosti, v píli a v lajdáctví, v trpělivosti a zbrklosti, v nadání a v mylné představě, že nadání mám... Z těch výše uvedených negativ nevznikne nikdy nic dobrého. Ale i špatné může být dočasně úspěšné. Homér, Li Po, Shakespeare, Villon se po mnoha staletích stále čtou a po armádě módních, chválených poetů všech dob neštěkne ani pes.

K pravopisným a k základním formálním prohřeškům bych nebyl tak přísný(asi i proto, že je sám dělám), ale když jsou ti pravopisně a stylisticky méně zdatní těmi zdatnějšími upozorňováni, což je dobře, neměli by se proto na ně zlobit.
Zpětná vazba je důležitá zvláště pro nepokorné poety.

Dovolím si s prvním odstavcem polemizovat. Preference autorů? Jsou tu tisíce básní, kterých si nikdo ani nevšimne (myslím LS), servery jsou jimi zahlcené a tím se i devalvuje jejich výpovědní hodnota. Proč? Je jednodušší napsat 5O slov než 2000? Asi ano. Jinak souhlasím a nepláči, jen jsem použila nadsázku.

Jako čtenář přiznávám, že více čtu poezii a přesně z toho důvodu, o kterém píšeš. Prózu můžu číst jen večer, nebo v noci, kdy už mám v kuse větší chvilku a neodbíhám od toho. Báseň lze přečíst a vstřebat za pár minut.
(Problém je, že tou dobou i píšu a pokud jsem v "produktivním" období, nemůžu moc číst.)

Jako autor mám raději prózu, poezii prostě neumím. Chyb se snažím vyvarovat, ale v kapitole o třech tisících slov se vždycky nějaká najde a rozhodně bych netvrdila, že si nedám práci s jejich hledáním. Jenže čtení po sobě samém je neproduktivní a vede většinou k přehlédnutí nějakých těch nedostatků. Spousta spisovatelů dělá chyby, praxí a citem pro jazyk se asi minimalizují.

Yana: taky myslím, dík za návštěvu :)

ŽblaBuňka: no jo, až tam

jayjay: děkuju, budu se těšit ;-)

nic jiného si nezaslouží:-)

až tak daleko?????

To je trefné obvinění. Povedeně vystavěné... Asi se zamyslím nad antitezí... ;-)