Jiří Turner: Moc děkuji, jsem ráda, že se ti to líbí, jak to je :).

Dobré, má to takovou fulghumovskou stručnost. Delší text by po stotisící (a zbytečně) rozpitvával problém matek samoživitelek, úsměvnost chlípných staříků nebo zneužívání sociálních sítí. Takhle je to přesně ono. Taková společenská črta, která by stejně jako prózou, šla vyjádřit třeba satirickou básní.

Zamila: Děkuju, určitě by to šlo natáhnout. Tohle je jenom taková črta, ani nevím, jak to nazvat, tak radši bez zařazení :).

Amelie M.: Přesně tak, smutná realita. Jsem moc ráda, že ti to přišlo zajímavě napsané :).

Je to fajné. Klidně by šlo ještě přitvrdit, klidně by z toho mohlo vzniknout i něco delšího a nejen o "kozách" ;-)

taková smutná realita, řekla bych.. líbí se mi styl, jakým jsi to dala dohromady, je to originální

Jiří Turner: Myslím, že jsi na to kápnul. Nejsi jediný, komu vyprávění připadalo useknuté. Já v závěru pointu viděla, ale určitě to šlo ještě dotáhnout, dopovědět, vyšperkovat. Teď z nadhledu to vidím, takže děkuji. Asi by ten rozhovor šel použít jako stavební kámen nějakého příběhu, sám o sobě je málo.

Pajalord: Dík, i když to zase tak zábavný být nemělo :).

ta"jemna": Děkuju, jo, je to maso.

:D :D :D Pobavilo :D

syrový jak maso resp. život sám... Dobře!

Orionka: Rozumím, ono ani nejde o to, že nejsem ta správná cílová skupina (asi fakt nejsem), ale o to , že jsem očekával, že ten fiktivní rozhovor ( jak se to v povídkách a v románech občas dělá) má ten účel, že navodí situaci, ve které pak vygraduje ta pointa. Třeba, teď mě napadla taková blbost: končí to co jsi napsala - střih - zmíněná slečna se vrací večer z kina a zmíněný "galantní násilník" na ní čeká ve vchodě se strunou od kontrabasu za zády...

Zamila: Děkuji, to mě moc těší :). Já zas mám pocit, že se nikdo z nás nezapřel a ženeme přikázaná slova každý svým typickým směrem - já ke snění a hvězdám, Jiří k symbolům moře a úvahám o životě, Amélie k odlehčené ironii... a Yana je taky svoje, i když to sem nedala :).

Hm, musím "říct", že z těch tří pokusů, co jsem tu našla, se mi tenhle líbí nejvíc. Protože není rozsekán, ta báseň je prostě plynulá, celistvá, navíc má fakt neobyčejnou, nenásilnou atmosféru. A taky mi přijde, že to celkově není Tvůj styl, možná proto se mi to tak líbí :-D

jo jasně to mě napadlo hned jak jsem to napsala že vše co se nechce zalíbit většině je psáno naprosto subjektivně, ok, ale trvám si na svém že u té dívenky je cosi v nepořádku, není normální nechat si ubližovat, je cosi nezdravého v jejím přístupu a to mi nevymluvíš :-) ona opravdu není jen pitomá, víš, znám spoustu dívenek a když mají sklon k takovému chování jaké popisuješ, věř mi, je tam vždy nějaký problém, ale je přece fajn vidět další pohledy a já vím že ty dokážeš psát s určitým nadhledem až drsností o problematice a to je tvůj nekompromisní pohled a proč ne? Nemůžou všichni, všechno a všechny omlouvat.

Yana: Drsný nadpis i určitá drsnost podání je záměr. Nechtěla jsem se vciťovat do situace té dívky (pro mě neskonale pitomé, pro tebe nemocné, to je věc názoru), chtěla jsem jejímu chování nastavit zrcadlo.
Ale vlastně si ani nemyslím, že by byla nešťastná a neměla se ráda. Spíš se jí strašně zalíbila ta verze, že byla pro hezkého kluka ta nejhezčí na světě a chtěl ji tak moc, že se neudržel, a bla bla, snad by si ochotně i lásku namluvila a klidně se s ním sešla znova... Cokoliv, jen aby se téhle verze, o tolik přijatelnější než skutečnost, nemusela vzdát. A taky nemyslím, že je tenhle masochistický přístup daný pubertálním věkem, možná jen do jisté míry, ale speciálně z téhle pitomosti některé ženy nevyrostou nikdy :).
Samozřejmě souhlasím, že je to napsáno subjektivně (jako ostatně asi všechno), záměrně z toho úhlu pohledu, který pointa vyžadovala. Díky za zajímavý komentář.

napsané je to tak že jsem povídku přečetla jedním dechem, tedy pro mě dobře, ale víš, mně se nelíbí nadpis, ani náhodou, k přístupu psychologa výhrady nemám, ale jedná se o dívenku pubertálního věku, já chápu že chceš poukázat i na to že kdyby něco řekla mohla by pomoci jiným dívkám, chápu že se ženy někdy nechají ponižovat a mnohdy mnohem více a svými stálými partnery, tedy, není u nich cosi v pořádku, jsou opravdu nemocné, ale nejsou debilní, víš, to jsou ženy, které se nemají rády, stačí jim pár slůvek pěkných a k tomu spousta ran a potupy, já tedy nahlížím pod povrch tvých řádků a proto mně přijde ta povídka drsná tím jak jsi popsala tu dívenku, ona je vlastně, nešťastná a nemocná, normální zdravá holka by utrpěla šok z kterého by se dostala, ale nikdy by toho hajzlíka neomlouvala. Tahle dívka bude potřebovat psychologa a jednou možná i psychiatra, je mi jí vlastně líto a proto mi ta povídka přijde strašně subjektivní.

Orionka: Díky! Opět jsi krásně vystihla, že to je i na nás. Ovšem pro někoho je to (z jeho pohledu!) stále menší zlo než být sám...:-)
Každý osud svůj si volí,
jak to jeho právem jest,
tupě žijí tuční voli,
pestrý život býka jest...
Howgh!

Jiří Turner: Dík za přečtení i komentář, máš pravdu, asi nebudeš ta správná cílová skupina :). Vlastně mě tak trochu inspirovala právě oblíbenost těch rubrik, které zmiňuješ, a jejich "skutečné" příběhy. Jenže tohle je vymyšlené sakumpakum a reportáž by měla být založená na faktech. Takže myslím, že povídka je správné označení, i když je to povídka psaná formou reportáže nebo spíše záznamu.

Severak: Díky za komentář. Připadá ti to jen s odrážkami nesrozumitelné? Uvozovky tam dát můžu, ale říkala jsem si, že v tomto rozhovorovém textu nejsou nutné, bylo by tam až přeuvozovkováno.
Jinak hezcí padouši jsou samozřejmě nejhorší... ono se jim totiž lépe padouší :).