Já bych se s dovolením zastal toho hnoje. Nějak jsem zjistil, že je jakousi módou, pokud chci někoho nebo něco zesměšnit, umístit to na hnůj. Tam to pak leží, stojí, zapáchá, nebo dokonce bydlí. A já se ptám proč? Co je na tom hnoji tak směšného? Jako vidlák z venkova to prostě nechápu :-)

(Mimochodem, jednou jsem na jedné echt vidlácké tancovačce zažil na vlastní oči bitku o hlavní cenu v tombole. Byla to fůra hnoje a chtěli ji prostě všichni)

Tak jak to teda je? :-)

Jiří Turner: Už jsem koukla, Dante, krása. Taky někdy zkusím.

Amelie M.: Moc děkuji, jsem ráda, že se ti líbila. A s těmi rýmy je to fakt totálka :).

Orionka: hledal jsem to a asi to žádná ustálená forma není. To však není nic proti ničemu, takových je. Navíc jsou to dobrá básnická cvičení a tohle má navíc hlavu a patu.
Podávej se, pokud jsi to už neudělala, na klasické tercíny, dají se v nich dělat také moc hezké věci. Já se k nim vrátím asi tak za rok.:)

uchvátila mě poslední sloka :)) ač je to na mě totálně přerýmované, líbí se mi obsah.. a to jako, že dost :)) ta krásná ironie.. povedlo

Jiří Turner: No to já nevím, co to je :). To je otázka pro literární znalce, mně to tak prostě vyšlo. Ale mám radost, že to neznáš - když už to je taková prostá veršovánka, tak aspoň inovativní formou :).
Jinak máš pravdu, že je tam přehuštěno a přerýmováno. Až tak, že na další sloku mi jednoduše došly rýmy :). Díky za komentář.
Doplněk: až teď koukám na klasickou tercínu, krása. Kdybych studovala teorii dřív, možná to napíšu jinak.

oslov radek: a když není, aspoň se tak tváří :)

Modifikace tercíny? Nebo má tohle schéma nějaká svůj název, který neznám (a ani jsem ho nenaše)l?:)
Pokud to tak není, má to možná svůj důvod,
je to velké zhuštění rýmů a v těch tříveršových slokách je to ještě patrnější.
Ty tradičnější varianty tercíny to rozbíjí nějakým rýmovým přesmykem.
V každém případě je to zajímavý experiment, možná by byl lepší kratší verš - nebo delší? Nevím, zkusím si to taky.

to je dílko

Singularis: Děkuji, velmi zajímavě jsi to rozvedl. Píšeš, že skutečná pravda je velmi vzácná, a něco na tom je... je to absolutní pravda teď, tady, pro někoho, ale platí to i jindy, jinde, nazíráno z jiného úhlu? Ochota přiznat si pochybnost vlastně připouští i lež, teprve s ní přichází ona vícerozměrnost. Líbí se mi tvůj příklad z počítačových her. A taky myslím, že se silou je to složitější.

Velice zajímavá úvaha. Myslím, že pravda a lež jsou v podstatě jin a jang - jedna vyplývá z druhé a je v ní obsažena. Proto lze pochopit lež na základně pravdy (stačí říkat "pravdu o lži") i pravdu na základě lží (příklad napsala v komentáři Yana).

Skutečná pravda je velmi vzácná - stačí se podívat na historii fyziky: o většině jevů pravdu neznáme, a tak se naše poznání (to, co používáme na místě pravdy) občas mění s příchodem nových teorií.

K pravdě nezbytně patří i ochota přiznat si, že pravdu o něčem neznáme, a to, čemu věříme, nezbytně být pravda nemusí a je třeba prozkoumat i jiné možnosti. Proto pravda neomezuje možnost vícerozměrného pohledu na svět.

A protože pravda umožňuje pochopit lež, aniž by se jí musela sama stát, nebrání ani shovívavosti a pochopení.

Nemyslím, že kdo žije jen s pravdou, je bezbranný. I v počítačových hrách se vyskytují dva typy bojovníků - jeden mrštný v lehké zbroji, který spoléhá na možnost uhnout (něco jako lež), a druhý v těžké zbroji, který jde přímo a spoléhá na to, že mu jen tak někdo neublíží (něco jako pravda). A žádný z nich není bezbranný.

A co se týče odpovědi na závěrečné otázky, myslím, že pravda a lež se silou (ani tou psychickou) nijak nesouvisejí.

Jiří Turner: Děkuji za další zajímavý pohled na věc. Souhlasím, že z objektivního hlediska a u objektivně ověřitelných věcí je jasno. Relativita se týká pojmů pravda a lež, tedy tebou zmíněné šedé zóny. A pak taky jejich chápání - není to tak snadné, že pravda je vždycky ta dobrá a lež ta špatná.
Představa s květináčem pobavila, díky :).

Osobně rád leccos relativizuji, ale myslím, že pravda a lež žádnou relativní podobu nemají. Jsou zcela konstantní. Pravda je jenom jedna, není ničí, není menší a nic pravdivějšího než pravda není. O lži platí totéž. Mezi nimi je však obrovská šedá zóna, kde se jako pravda a lež tváří a jsou tak prezentovány domněnky spekulace, hypotézy a názory. Některé jsou pravdami, jiné ne. Kdo to ale ví?
Pravda může povznést stejně jako zranit. Lež asi nikoho nepovznáší, ale může hojit a dávat naději.
Tyto pojmy jsou často jen prázdnými veřejnými nebo soukromými prohlášeními, ale ve své podstatě se týkají všech skutečností, které většinou nelze ověřit .

Sedím u psacího stolu, píšu tento komentář a na hlavě mám květináč. Je to pravda?
Je, ale jenom já to vím.
Nikdo z vás ostatních to nemůže vyvrátit ani potvrdit.

Orionka: ano, pamatuješ si to dobře.. :)

Yana: Moc děkuji za upřímný a zajímavý příspěvek. Těší mě, že tě k tomuto zamyšlení přiměla moje úvaha - tím pádem měla smysl :). Jak píšeš, dilema pravda/lež si čas od času řeší každý, je to jen na něm a zvažují se i další věci, někdy jsou ty pojmy docela relativní...

Amelie M.: Na tom taky něco je :). Život člověka nutí ke kompromisům. Vzpomínám si, jak jsi sem psala něco o upřímnosti, že by se neměla uplatňovat za každou cenu a někdy je docela nepatřičná. To s tou pravdou a lží taky trochu souvisí.

Doma jsem často slýchala že každý má tu svoji pravdu, a tak to je, pravda je relativní, tedy možná i lež, a pak je také lež z milosrdnosti, a to vlastně je dobrý skutek

Hm, nebudu si číst komentáře pode mnou, třeba bych se nechala ovlivnit a nenapsala nic. Napíšu svůj malý příběh. Mimochodem moje maminka o mém tatínkovi říká že to byl chronický lhář, nevím, možná, třeba jen ho k tomu nějak nutila. A já. Když jsem byla malá holčíčka i trochu větší) měla jsem bujnou fantazii, byla jsem hravá a byla jsem taky prolhaná a dokonce a klidně se k tomu přiznám, jsem něco i ukradla. Tak a je to venku. A vůbec mi nevadí když se k tomu teď přiznávám, to proto, že teď nelžu ani nekradu!. Příčí se mi to, mám ráda čisté svědomí a nechci se do svých lží zamotávat. Takže měla jsem nakročeno, ale včas jsem si uvědomila že takhle ne. A tak to mám ráda. Myslím, že každý se se lží ve svém životě setkává, jde o to, jak se s ní vypořádá, jak si v ní lebedí. Tak, asi je dobré se se lží setkat a udělat si na podkladě těch setkání zdravý náhled a pak si vybrat, ale to už je charakter každého jedince, někdo je necharakterní intrikář, jiný charakterní jedinec. Já to mám tak že na podkladě necharakterních vlastností jsem si vytvořila charakterní pohled a takových lidí okolo sebe si tedy vážím, těch co se klidně přiznají, ale něco si z toho odnesou do kvalitního života.

dle mého je stejně těžké, snažit se žít v pravdě jako ve lži.. za pravdu se člověk často taky neschová.. a není to snadnější..

kolikrát jsem se snažila jít cestou naprosté pravdy a fér hry, například v práci.. výsledek? kdybych lhala, byl by mnohem lepší.. takže určitě pravda není jednoduchá a mnohdy ani posilující.. je pěkně těžké, snažit se žít fér.. člověku to ani okolnosti, svět, lidi.. nedovolí :)

Mám ti napsat fiktivní názor, nebo ten skutečný? Ne, vážně - je mi úplně putna, co sis vymyslela a co ne :-)
Promiň, musím jít učit...