skoro jako krédo

podívám se zas někam jinam, kde třeba uvidím

inkoust: a je to potřeba?

Z komentářů soudím, že bych to nikdy nerozluštil.

Yana: proč?

Na velkou vzdálenost se nám lidé zjeví takoví, jací jsou, nesmyslně tančíce a zmítajíce se, pohopsávajíce po naší nebohé zemi. A hned se smějeme tomu, kdo pohopsává a zmítá sebou, aniž by někdo vedle něho pískal na píštalu. Což víme, jaké hudbě naslouchá v mlčení svého srdce?

Miguel de Unamuno

ok, tak ještě se sama sobě zasměju a už to dílko nechám

Yana: v japonské mytologii? Ne, v cestě sanitkou a tom, co jí předcházelo.

nějak jsem se nad ní zamýšlela, inspiraci jsi našel v japonské mytologii, trochu tápu nad tím patem, není žádná cesta? tahle báseň je napsaná tak že se mi nějak vetřela do mysli, už ji nechám spát (-:

miroslawek: chápu, jasně :) jen jsem se asi chtěla naučit jasně říci svůj názor a napřed ho samozřejmě zjistit :))) , nic proti básni a tobě, díky.

nějaké ďábelsky nahromaděné napětí, možná i díky těm vulgárním slovům je zvláštně dráždivě zoufalá, tak ji prostě vnímám

taron: a u mně báseň degraduje, když slova nejsou na svých místech ;) Dík za komentář.

VKate: díky za čtení

inkoust: díky za komentář

Souhlasím s VKate, nechci moralizovat, ale sprostá slova, nebo slovo, mně osobně báseň degraduje na projev hulvátství, i když jiní čtenáři, i autoři, si v tom mohou klidně libovat...já vím
:)

zajímavá...neříkám, že jsem z ní pochopila všechno, ale líbí :)

Náčelník Holá Ruka: Pokud teď svůj původně všeplatný soud omezuješ na pouhé osobní stanovisko, tak to mě vůbec netrápí. Možná kdyby ses nechal uskladnit v Paříži hned vedle metru jako etalon na měření poezie ;)

Nakonec můžeš mít třeba pravdu, to já rozsuzovat nechci, ale došlo ti vůbec, že problémy, které máš, nutně nemusejí být problémem textu?

Ostatně jak praví klasik:

"Vždy existuje ustrnulá představa o tom, jak má poezie vypadat, představa vzniklá na základě analogií s básněmi v té době běžně publikovanými a ze vžitých iluzí o tom, co je „poetické“ a co nikoli. Přijde-li básník s něčím novým, co je s touto představou poetična v rozporu (a jde-li o básníka, je to pravidlo, ne výjimka), dostane se do konfliktu kde s kým. Byl to úděl Whitmanův stejně jako Majakovského: v první instanci se dočkali pouze spílání a sprostot, neboť ve věcech umění se od měšťáků nedá čekat ani smysl pro humor. (Dvacáté století začíná stále víc znát ještě jeden způsob přijetí básnického díla: lhostejnost. To však je něco, s čím by se mělo obrátit na psychiatra spíš toto století, nikoli básníci.)..."

(Jan Zábrana)

miroslawek: K té první části se nebudu vyjadřovat, nemám to zapotřebí.

Jinak mám pocit, že se nám tu zdvojily osobnosti. Máme zde puera č.2 a taron č.2 :) (Ano, jsem provokatér).

Jinak co mám proti tvé poezii - To co jsem řekl, asociace, která by měla vznikat mezi textem a mým obrazem, nevzniká, text mi přijde nesouvislý, špatně se čte, nedodržuje gramatiku, snaží se zdát uměleckým, ale to jej dělá spíše umělým.

Nejsi první komu to píšu. Jsem konzervativní člověk, jak ti puero dosvědčí, a za svými názory si stojím. To co ty předvádíš, tomu já neříkám poezie.

Se stim smiř!

Yana: proč hloupě? Teď jsem ještě zmatenější ;)

s tebou ani náhodou, nějakým způsobem ve mně vzbuzuješ respekt, to jsem se zamyslela nad tou básní, zřejmě hloupě, nevadí (-:

Náčelník Holá Ruka: co ti na tento úsměvný argument říci? Že v takovém případě jsi za mnou v počtu letokruhů pozadu a proto poezii rozumím lépe, píšu ji lépe, než jsi schopen pochopit? Ale jdi, to přece určitě nechceš.

Také bych ti mohl napsat, že jiní lidé potřebovali mnohem kratší dobu k tomu, aby jim jejich mysl dovolila smysly tohoto textu uchopit.

Nebo bych také mohl užít onoho okřídleného úsloví, že myslet znamená hovno vědět.

Nebo... ale dost, neuměl bych si z těch nahrávek na smeč vybrat, neb netoužím smečovat. Alespoň ne takhle.

Co ti určitě napíšu, že odvažovat se soudit text, kterému v principu (nikoli v úplnosti) nerozumím, je hloupost. A ona hloupost nespočívá v neporozumění samotném...

Abys neskončil takto:

Nenávidět, co neznám, znát nechci-podstata fašismu.
Nedat si ze zásady s ničím práci; simplifikovat notoricky a debilně-podstata fašismu.
Absolutní nevědomost, rochnění se v ní, nechtít vědět, že nevím, pýcha na tento stav, konec.

(Ivan Diviš)