wojta: naopak, mě se líbí jak to je, je tam určitá existencionálnost...jako být či nebýt, obsahově to otvírá mnoho obrazů, krátké ale má to otevřené dveře k mnoha úvahám, jasně každý to může vidět jinak a je fajn že to tak je. No a takto to vidím zase já...zvládla- mládla těchto otřepaných rýmů je dost všude ale tady mi kupodivu zas tak nevadí, hm, divné.)

taky mě napadlo zda je existence jen pouhé bytí, nebo je základem našeho nitra. no, nic konec keců.) prostě tento text není prázdný a o to jde.

a já si zase říkám jaký by byl svět bez lidí .) jaké by to bylo kdyby jednoho dne jsem se probudila a nikde nikdo, vše by bylo jiné ale přesto stejné, přežila bych? ale první otázka by byla , proč já? Proč jsem zůstala. ) asi jsem dnes dost pila

Otázka nakonec.

wojta: nesnažila jsem se to psát tak, ať je to čtivé pro ostatní, psala jsem to tak, co se v určitou chvíli odehrávalo a paradoxně, z toho vznikl “malý boj o verš”. Když se u mě podíváš, nepíšu poezii, ani mě nijak nebaví, kdybych to dělat měla / nebo když ji čtu. Takže proto jen takhle :) Nicméně s Tebou souhlasím, že je to takové “laciné”, věřím, že by se to dalo uchopit jinak, ale jak píšu nahoře… Bylo to aktuální a takhle to vyšlo, tak to měnit nebudu, je to hlavně záznam pro mě samotnou. Každopádně děkuji za komentář! :)

Na každém konci je pozitivní to, že je počátkem nového dění.
Pofňukáváním se pouze dovoláváš povinného soucitu-pózy vlastní i pózy ostatních.

,,Vadí" mi ten ,,malý boj o verš". Zvládla-mládla, hrála. Jednou to přijde, čti-piš, piš-čti. Zkus napsat něco , kde všechna slova začínají stejným písmenem..... .

Přeji,aby zase vyšlo slunce,tak jak má. Lásku můžeme znovu nalézt, většinou je pořád tam,kde byla. Akorát přes ten šedý zákal ji nevidíme.

snad se naděje všechny neztratí a otázky nezůstanou bez odpovědí

Tahle se mi hodně líbí.

Leslie: Leslie, od Tebe je to pro mě poklona, děkuji. :)

Líbí se mi.

Hanulka: Souhlasím… velmi se mě dotkla, tato slova. Také děkuji

iluze : mlčení se stává moderním aktem, a často je to počátek odcizení, bohužel. Děkuji.

Kamkoli se obrátíš, zbyde mlčení. Snad vepředu - někde...

Příjemné

Milovat je to nejtěžší co se nám může v životě stát

láska je dar

Moc hezké

Když někdo sáhne do duše. Neopatrně. Pak se chodí po střepech. Aby se mohly smutnolásky volně vylévat...

Smuténka.