very good story

Meluzina: Souhlasím.

Yana: Přesně tak to bylo míněno. Tvůj komentář mě moc potěšil. :-)))

Homér: Děkuji za komentář. Jen nerad/a vidím svůj pseudonym s dlouhým á, dokonce v původní počeštěné výslovnosti je vyslovuji krátké. Uznávám sice, že když to zní latinsky, tak se musím smířit s tím, že to lidé budou také latinsky vyslovovat, ale pak by to měli také latinsky psát a latina tam žádnou čárku nepíše.

Super, tak to mě hodně zaujalo a zároveň pobavilo, každý kdo vydírá svého partnera a chce slyšet zda ho dotyčný miluje celého by si tohle měl přečíst, ale je to i opačně, každý kdo tvrdí miluji tě úplně celého by si tohle měl přečíst, chytré a nápadité

Singularis: Vybavila se mi kniha Louise Hay Miluj své tělo!
A k tomu se mi vybaví i jména Alexander, Feldenkreis či Schultz...:-)

Miluješ bolest mojí hlavy?
Mé věčné pálení žáhy?
Můj věčný smutek a bezdůvodnou veselost?
Miluješ mojí špínu, co plazí se ti ke klínu?
Miluješ můj keratokonus?
Můj věčný stesk po rodném domě?
Miluješ mou sestru?
Miluješ Miliše?
Josefa, Štváníka, Tomíka?
Miluješ mý faldy?
Miluješ mě krleš?
Moje útěky a chrápání?
Miluješ mou pleš?


Atd. Fakt zajímavý nápad mistře Singuláris. Komentuji, poněvadž jsem na to náhodou narazil a...zaujalo.

Moc zajímavé a v životní praxi složité. Je dost těžké odhalit, jestli právě dáváme příliš, nebo příliš málo.

Singularis: Ano, myslel jsem samozřejmě Saint-Exupéryho. Mám tu knihu moc rád. Doporučuji.

DDD: Přesně! Podařilo se ti dojít k závěru, se kterým souhlasím a je mi blízký. Děkuji. Až budu příště nemocný/á, určitě si na něj vzpomenu.

Citadelu, pokud myslíš tu od Antoine de Saint-Exupéryho, si dám na seznam k prolistování, připadně přečtení. Podle článku na Wikipedii mi připadá zajímavá.

Homér: proboha co sem to napsala to ten můj mobil :-D ne páteř, ale bez srandy mám hnutej obratel a zlomenou jenom pánev, no chtěla jsem závodit, přecenila jsem se, moje chyba, budu v pohodě, chci, ale prej až příští rok, ale tomu taky nevěřím, žiju :-)

Yana: No srandu si asi neděláš, ty krásko, ať to sroste v pohodě, zní to strašlivě, zlomená páteř. To jsi zkoušela zkrotit Hatátitlu? Jsi v pohodě, budeš dobrá?

Singularis: Meluzina: Ona přesně touhle myšlenkou začíná Citadela. A ta myšlenka je velmi pravdivá a velmi aktuální. Problémem této, jak říkáš, povídky je nejspíš to, že na takhle malém prostoru nelze obsáhnout všechno, co toto téma může zahrnovat. Takže tomu rozumím a do určité míry se s tím vlastně ztotožňuji. Tady jde spíš o ujasnění pojmů a rozvedení myšlenky. Nemohu srovnávat třeba moji "nevyléčitelnou nemoc", se kterou úspěšně žiju už dvacet let a kdyby mi o ní doktoři neřekli, nejspíš bych ní do konce života nevěděl a nijak by mě nepoznamenala, s životem člověka, který odpočítává svoji vlastní smrt po dnech, protože mu lékaři přesně řekli, kolik mu ještě zbývá. Takový člověk přece solidaritu zasluhuje. Ne ve smyslu velkých gest a peněz, ale obyčejného kamarádství. A ano, ten, kdo si svoji nemoc cíleně hýčká jako prostředek k zajištění obživy a rezignuje na jakékoli uplatnění (a tak to zde bylo zřejmě myšleno a napoprvé podle mě velmi nedomyšleně vyjádřeno), časem ztrácí na solidaritu právo. I když i tohle je poměrně dost velké zjednodušení...

Yana: s tou myšlenkou, kterou jsi podala ty, já naprosto souhlasím.. tam není o čem diskutovat, je to jasné.. u singularis to tak jasné není a to je to, o čem celou dobu mluvím.. ale už se nebudu opakovat, co jsem chtěla, jsem k tomu řekla..

tobě přeju brzké uzdravení, bez následků.. :)

Amelie M.: už jsem je trochu pročetla, no můj pohled tam nevidím, bavíte se o nevyléčitelně nemocných, můj názor podložený zkušeností je že ne každý v dané situaci dělá vše proto aby se vyléčil, ale to je dáno samozřejmě tím jak jsme odlišní někdo je bojovník, jiný je ufňukaný, další má prostě svojí nemoc rád, je to jediná možnost jak na sebe upozornit, vůbec nemluvím o nevyléčitelně nemocných. Mluvím hlavně o tom jací jsme v době před nemocí takoví a znásobeně jsme v době nemoci a ty se hned nečerti :-)

Amelie M.: já jsem se komentářema neprokousávala, četla jsem popravdě jen tvůj první, víš mě to napadlo hned, mám tu zkušenost z blízkého okolí a mně se moc líbí celá ta jak jsem taky zjistila až teď povídka je v ní toho hodně na uvažování ale ta vy už je Singuláris hodně k uvažování a vzhledem k tomu že aktuálně ležím v nemocnici se zlomenou páteří padl mi do noty

Yana: v původní pasáži, o které se bavíme tohle co píšeš vyjádřeno není.. je to vyjádřeno až v komentářích pod dílem.. a to je sakra rozdíl.. ale možná mám opravdu jen příliš malou fantazii a nedovedu si pod kolečkem domyslet čtvereček....

Ale co mě nejvíc zaujalo je odstavec hned pod tímhle, naprosto skvěle vyjadřuje mojí současnou situaci. Chybovat je lidské a díky, díky že jsem dostala druhou šanci...žiju. Ano žijeme nedokonalé životy, nikdo nás neučil jak je dokonalé žít, učili nás zase jen ti co žili svoje nedokonalé životy, děkuji za tvoji úvahu líbí se mi

Amelie M.: a mně se zrovna ta pasáž líbí, a dokonce oceňují že je v ní vyjádřeno přesně to co jsem nedovedla pojmenovat, jsou lidé kteří nemoc přijmou babrají a mazlí se s ní, nebojují a přitom měli šanci na výhru, ti si opravdu nezaslouží solidaritu, nebojují, nedělají prostě nic, se svojí nemocí sžijou, nesnaží se a ještě očekávají zájem okolí

meskalinaprach: Zkus také Malé ženy, pokud je ještě neznáš: https://www.csfd.cz/film/16851-male-zeny/komentare/ :-)