Náhodou je to dobrý... Hlavně ta druhá část :-) Tak snad nás pozveš na svatbu :-D

NoWiš: :) Chápu :D

na postel těla jak javory skácet :) to je dokonalost :)

tohle je parádní, smekám .)

emotivní, krásná

Ten závěr je geniální... Vlastně všechno je zase zpátky. Vidíš, jak skvěle píšeš :-) A nehul tolik! :-D

No, musim se vrátit, proč zahrada zelená a červené oči, ale to je o tom že by krásně šel rozebrat verš po verši...svýho času k nám chodívala omladina za synem a někteří měli oči jako angoráci, že by zánět spojivek, tak jsem si to vysvětlila já :-) Mimochodem zánět spojivek je infekční :-D No já v tom čtu jedinej význam a myslim že to je to pravý...zahrada zelená, i naši mají ve skleníku zeleno a ta vůně

DDD: díky. A máš pravdu.. trochu ten pocit ruší význam... mel bych to trochu zformátovat

Yana: díky. ;) ohledně inspirace... no řekl bych, že tenhle konkrétní mlýn si vodu vždycky najde. :D

Tom Cortés: ach neber to špatně. Já počítám s tím, žes tu metaforu pochopil. Spíše mě mrzí, že jsi zanechal jen ustřiženou informaci a nic víc. Mam pocit, že formu nadsazuješ smyslu a myšlence a to je škoda. A možná jsem se trochu zbytečně rozohnil nad tím povýšeným "když si nejsi jistý smyslem." Ta lafeta tam patří a má tam svůj důvod. Kromě již zmíněné metafory se na lafetě odváželi padlí a její absence tedy nahrazuje naději. Spojuji původní význam toho slova s dalšími. A to že byla používána (v nedávné době) jen na těžké zbraně je věc druhá. A poněkud nepodstatná, vzhledem k tomu že byla používána i u pušek (konkrétně mušket jak jsi zmínil). Na druhou stranu máš pravdu o rozlomeném verši který prostě nemá opodstatnění. A to už nezmiňuji čárky ve větách které jsou moje velice slabá stránka.

Mandrage neposlouchám tak nevím no... myslím že verš by neměl upadat podle popkultury

kmotrov: máš pravdu. Je to forma co se dá velmi lehce pokazit. Ale mám ji rád a psal jsem ji docela obstojně. Vzhledem k tomu ze zase začínám postupně psát, doufám, že ji zase ovládnu. Rozhodně se o to teda pokusím no..

Amadeo´´: protože Zelená zahrada ;) jestli mě chápeš :D

Pro mě krásná poezie... Proč ty červené oči?

A já samozřejmě naprosto přesně vím o čem je řeč a ty obraty a ten styl, to je prostě dokonalý, tahle básnička by šla rozebrat verš po verši :-) Nadchla mě a je skvělé když je básník inspirován a píše mu to právě takhle. A já můžu jenom fňukat že kvůli mě nikdy nikdo takovou básničku nenapsal a nenapíše, neskutečná fantazie a fantasmagorie :-)

Takhle slepené verše a volný styl s rýmy, to je přece NoWiš, nebrala bych mu to. A osobně mě děsí, že by začal psát úplně volně... nebo bez lafet :-D

Co se tady píše je v pohodě, od toho jsme literární server, abychom o tvorbě diskutovali. Nevadí mi ani lafeta, ani zlomený verš. Je to volný verš s rýmy a to je pro mne kámen úrazu (volný verš proto, že tvým záměrem patrně nebylo dodržovat pevnou strukturu). Opustil bych rýmy a šel jen po pocitu. Volným veršem. Volný verš s rýmy se tu u autorů objevuje často a já si nemyslím, že to je šťastné řešení. Jinak v tom máš spoustu fantazie a přikláním se k DDD, taky Ti to závidím.

Moc hezky napsáno. Takovou fantazii bych chtěl mít. S lafetou absolutně nemám problém. Zrovna před týdnem jsem těžkal třicetikilovou hradebnici.

Asi bych to čistě vizuálně trochu prosvětlil. Takhle mi přijde moc stěsnaná a nahuštěná na sebe.

NoWiš: Stále opakuješ předpoklad, že jsem tu metaforu nepochopil, což je trošku namyšlené. A ano, lafetace může být opření pušky o hradbu, nebo muškety o vidlici, ale slovní zásobou tady nejsi ve vrcholném středověku.
Ale budiž, nechme lafetu lafetou. Jestli chceš konstruktivní kritiku:
Nerozumím, proč je jeden z veršů najednou rozlomený na dva řádky, když je stavbou stejný jako ty předchozí, které nejsou. Pokud by na tom místě byla pointa, dávalo by to podvědomé zastavení smysl, tady ho nevidím.
Rým "nocí-v bocích" je poněkud otřepaný (haló, Mandrage), stejně tak prakticky jakýkoliv rým na "oči". Myslím, že do výbavy mladého básníka nepatří, ale to je na uvážení každého, jestli mu to za to stojí.
Dále, chtělo by se to rozhodnout, jestli používat interpunkci, nebo ne, a jak nakládat s verzálkami, ne to nějak splatlat vše dohromady.

Nakonec, abych se vrátil na začátek tvého komentáře: Poezie JE slovíčkaření. A kdybys mi tak zarputile netvrdil, že tě nechápu, tak už jsi mohl mít pokoj.

Netuším co je lafeta, takže mě to při čtení netrklo, ale Tom Cortés má pravdu - se slovama u niž si člověk není jist významem se musí opatrně. Zasvěceným pak krvácí oči.

PS: Zdravím zelenou zahrádku.

Tom Cortés: a není to trochu zbytečné slovíčkaření? Ale když už ti to přijde jako nepřekonatelný problém, tak první lafety pocházejí ze 14 století a byly to jen statické žlaby pro střelné zbraně. Lafetace může ostatně být i opření pušky o hradbu. V každém případě je to vyjádření hlubšího pocitu nejistoty a touhy po nejistotě svého kata. Touhy po milosrdenství. Ukázka beznaděje. A v okamžiku když víš, že lafeta je určena k upevnění střelné zbraně, ať už třeba jen děla a ne pušky, tak ti dojde i ta metafora. A jen tak pro jistotu, když do své básně něco napíšu, bývám si jistý smyslem. Takže ač jsou tvé faktické znalosti obdivuhodné, mohl by ses spíše otevřít významu. Jinak nějakou konstruktivní komplexní kritiku bych snesl. Náhidné výkřiky stripkovitych informací už mi moc k ničemu nejsou