já z ní mám taky radost, „kamínky“ jsou jednou z mnoha mých vášní, ale vtělit je takto do romantických veršů by mne asi nenapadlo

Nedá se ani napsat, že je dvojsmyslná, protože tam nacházím tolik smyslů a rozdvojek:-). Naopak ta poslední sloka tomu dala korunu, neťuká, nestojí, C - moll věta, podzim života? nebo podzim tohoto roku? Jak píšu miliony rozdvojek...
Báseň je moc krásná.

ta ve mně ale vyvolává pocitů! nejdřív jsem měla pocit, že není až tak smutná, prostě jen pragmatická, smířlivá.. no, jenže ona svým způsobem smutná je.. ale tak.. krásně..

mně osobně velmi sedla..

Moc pěkná. Atmosféru básně umocňuje navíc počasí, které máme tady u nás, takže bubnování deště do parapetu slyším přímo naživo :-D Smutnokrásná...

Moc hezká , dotkla se mě osobně, tak nějak se v ní vidím- i bez poslední sloky by byla úplná - podařila se...

kmotrov: :-D Ty veteráne :-D To jsem zase něco napsala... :-D ;-)

Fakt pěkná básnička s krásnou atmosférou... Koukám, že už na pár z nás začíná doléhat neúprosnost podzimu... ;-) Každopádně by ten poslední řádek zněl lépe a rytmicky, kdyby před ním byl ještě jeden - v podobném duchu jako je předešlý zbytek básně... Ale jinak Ti do toho samozřejmě nechci kecat ;-)

Chybí mi tam ještě jeden řádek na závěr, nějaká ta věta v C mol, která by ještě více završila atmosféru básně. Jinak se mi ale líbí. Prosté, ale hezky podané. :-)

Yana: To víš, jsem ten psaneckej senior, vlastně veterán, vlasně je to jedno...:-D

kmotrov: No ale tady vůbec nejsi daleko, tady je tvoje fantazírování na místě a proto tam taky patří ta poslední sloka básničky, protože ten poslední verš je pro mě pointou. Jedná se o poukázání na symfonii č.2 c moll od Gustava Mahlera. Jinak též nazývanou Vzkříšení. Má pro mě neskutečně mystickou polohu a v mé nitěrné básničce jsem se jí dotkla, tak po svém a ty to cítíš a to mě těší
https://youtu.be/qwk7mjHBm6I

Kdyby tam nebyla poslední sloka, byla by tam pádnější pointa. Byla by to taková báseň taoistické poustevnice, rozpuštěné do tajných světů, která prostě s podzimem odkvétá už je jen tady a teď a v tomto stavu klidné všeobsahující všeobjímající přítomnosti pluje pomalu jak loďka vstříc smrti.
A dalšímu zrození a další smrti a dalšímu zrození....
A už jí nic nevykolejí.
Její jméno se připíše mezi svaté.
Tak proč básně/smutné?
(asi moc fantazíruju, promiň)

Tyjo, to je ale hezký... Ta mě nějak minula v záchvatu práce. No, paráda! Krasohledy miluju :-)

Krásné, originální drahokamové vyznání. Neokoukané pojetí vyznání. Líbí se mi. :-)

Zajímavá báseň plná barev a upřímnosti... Minimálně klenotníci by z ní měli radost :-D Na mě už moc rozvolněná... Tak znáš mě ;-)

Minimálně bezva a chytrej závěr, tak trochu do carpe diem ;-) No, aspoň už plně chápu to, o čem jsme se bavily :-)

Stejně mám nejraději komentáře k básním, tam se člověk doví tolik úhlů pohledu a hlavně kolikrát i takové, které by ho nenapadly, : Takový de facto dětinský styl, ale plný barev, tvarů, drobných detailů, fantazie a života. Ha, ha...to jsem si zase něco přečetla. Bože, proč nemá den 48 hodin, abych tu s vámi mohla být pořád.
Báseň zase, na první pohled jakoby nic neříkala, na druhý neříká stále nic, ale po přemýšlení od rána :-) jako píše DDD, pak spousta věcí napadne a vlastně ukáže cos chtěla vyjádřit - jo, člověk má zklidnit, pak je schopen se ve svých pocitech a zážitcích nějak vyznat, problém bývá v tom, když se nevyzná ani za největšího zklidnění, pak vznikají ty nej básně - něco jako chtěl vyjádřit Homér, prostě, donutí - li báseň k zamyšlení, pak splnila účel, za mě palec nahoru :-)

Myšlenka skvělá, ale ty rýmy. Sorry jako:-D Bez básní je člověku líp, ukníkanému, skrčenému stvoření nežijícímu svůj život. Za někým ty blbiny chodí sami, jen neví, kdy a co škrtat. Pro mainstreem se píše tak lehko. Dobré básně samozřejmě vznikají ve smutku. Atd atd. No můžou vzniknout jen tak. S drogou:-) No nic, nebudu ti tu spamovat, jak se říká. Nejlíp bylo kolem roku 2000, každej to vidí jinak, jen k se k sobě chovat bez násilí, o to jde.

moc děkuji všem komentujícím, vážím si vás

DDD: Zdravím a děkuji za komentář, tvé komentáře mám ráda i u jiných. No ale stojím si za tím že když mám hodně vnějších vjemů :-) tak mě vůbec nic nenapadá, jsem v jednom kole, zahlcená životem. No a když se začnu trochu zklidňovat a není kolem mě takový šrumec, tak pak najednou přicházejí verše :-) Mám ráda obě období. V jedné mé "básničce" je na začátku: Mám ráda svůj klid i divokost koní... Děkuji ti

Už od rána přemýšlím, co na to říct. S tím názorem v názvu nesouhlasím. Žij tak, abys mohla psát a piš tak, abys mohla žít. Verše přece chodí samy. To jen když je nutíme, pronásledujeme a tvoříme si z nich povinnost a rutinu, schovávají se před námi.

Jinak jsem konečně přišel na to, co mi tvá tvorba připomíná. Měl jsem to podobné u Taron. Vidím v tom plátna Henriho Rousseaua. Takový de facto dětinský styl, ale plný barev, tvarů, drobných detailů, fantazie a života. Což je pochopitelně kompliment.