Yana: laska ti prijde smutna? me taky .... casto .. hodne casto to boli .....

Melisa: loner: děkuji každému kdo se jakkoli pozastaví

loner: O lásce zase nemam ani jednu. To mi možná přijde smutnější.

smekam ... umet psat o necem jinzm nez o lasce... to je kumst ... a ty to umis! a jemne ...

... humor ti nechybi ... libi se mi to .. taky jsem te zacal cist ... hezky veci, jeste se tim musim prokousat .. :)

Při tom koukání do ohně asi pozapomněli na čas a popletli si pořadí :D ... ale to nic nemění na tom, že se ti dílko povedlo ;)

Hm, je to takové očekávání věci, které očekáváme každoročně..takže se nad tím už málokdo pozastavuje, takže jsem zpomalila a popřemýšlela nad těmi dvanácti měsíčky, jak zamyšleně hledí do ohně....moc pěkné..:-)

on to jisto jistě myslel ironicky.... :)

a chtěl jsem dodat... moc povedené...

No tak alespoň ti to připomělo něco známého. Nohavicu neposloucham a komunisty nepreferuju.

Za komunistů se špatně nežilo,
v létě bylo vedro, v zimě sněžilo.
Z jara ledy tály byly povodně,
to jste milé děti přišly o hodně!
( J. Nohavica - Podzimní)
Tohle mi to prostě připomnělo.

krásný nápad...

Prostě krásná....moc vnímavá...věřím, že se všem líbí, i mě !

Vytěsnit by mohlo zavádět. To znamená opak. Ale vím, jak to myslíš. Zbavit se té bolesti (bolestí) předpokládá plně to dítě pochopit ve všech souvislostech a přijmout, že je ve mně. A s porozuměním ho nechat hynout. Neboť je to jen stín, iluze.

Milovat se? Co to je.....

Hm. Tak tak nějak jsem na tom teď já... po mateřské nastoupily deprese, nebyla jsem schopná napřed vůbec rozpoznat, co mi je, když už jsem pomaličku tušila, nebyla jsem schopna vůbec o tom mluvit, teď už mluvím, a to taky pomáhá....prostě musím jaksi zmoudřet, nebo co....

taron: ARA: Jasně ,vytěsnit to bolavé dítě ze svého mozku, ze své duše a mít ho ve svém srdci. Milovat to dítě a projevit mu lásku, hýčkat ho a chválit.

taron: k tvému komentáři v 10.39: pochopila správně. V 10.43: dítě nemůže ještě rozumět, není to jeho vina.

ARA: taron:Nevím, myslím Taron, že se z toho lze dostat sama. Už jsem ti psala, že mám také strašáka ve skříni. Byly doby kdy jsem měla toho problému plnou hlavu, souvisí také s dětstvím, pak ho cosi vytěsnilo. Hledala jsem se a ne vždy způsobem, který by stál za zveřejnění. Ale bylo mi hej. No pak jsem se vdala, rodila děti,stavěla dům, dělala"kariéru" bla, bla, bla. No a najednou po dlouhé době u mě nastoupily sociální fobie. Nechci se o tom rozepisovat, ale velmi dlouhý byl ten proces, kdy jsem z pomezí normálního a chorobného světa prožívala svoji metamorfózu. V člověka sebevědomého, vážícího si správných hodnot,schopného vytěsnit to bolavé ze svého mozku. A myslím, že teď tam jsem. Už jen to že o tom píšu. Já to měla v sobě a to bylo ze všeho nejhorší. Bála jsem se to někomu říct. Byla to muka. Bolestná a s mnoha peripetiemi. A navíc ,jsem se ještě snažila působit, že jsem děsně happy.

Eliška Vobrubová: Jdu na opravy! A děkuji. Přesně víš nad čím přemýšlím, a ve finále v tom nejvíc chybuji.

Haló, haló, hlásí se gramatická policie:
oprav si prosím "za nimy":-)
... co se týče interpunkce, můžeš klidně čárky vynechávat zcela, když se k tomu rozhodneš, a klidně i ostatní znaménka interpunkční - to básníci smějí:-), Když ale se rozhodneš s nimi pracovat, tož čiň to tak, aby chybějící znaménka nevypadla jako chyba - například zde
"Však potrestáni hlavně byli
ti co po nich zbyli!" ....................... by měla být čárka mezi ti a co,
a za oslovením v poslední sloce též. (Já osobně bych dala do čárek i "prosím", ale vím, že v tomto smyslu jsou pravidla již rozvolněná.)
- Jinak šťastnou cestu tobě i básnickému subjektu - a dávej na sebe pozor:-)