DDD: Napíšeš mi jaké příběhy? Třeba zrovna o nich je ta básnička.

Devils_PIMP: Moc dík, fakt jsem ráda že se ti líbí

loner: Jsem i ráda, tak zas někdy

Uz to čtu asi po patý - to je
Prostě nádhera - refrénování atmosféra excelentní to si daném do založek

těžké téma ... skoro na celonoční diskusi .... ted to vzdavam .... nekdy se k tomu vratime ...

loner:Založit rodinu ještě neznamená umět prožívat lásku, bez předsudků, bez zbytečných nároků. To už jsme odbočili. Ale nefunkční rodina ještě neznamená to co jsem zpočátku popisovala. Tam přece může být láska. To že spolu neumí žít rodiče neznamená že týrají, odstrkují, znásilňují, kritizují, schazují ego atd. Například rozvod v rodině pro mě neni důvod proč by dítě mělo strádat.

Yana: je spousta pripadu, kdy dite z nefunkcni rodiny zalozi funkcni rodinu a naopak ... v ramci prednasek psychologie nam rikali, kolik je tak podmineno prostredim a genetikou ... nikdo v tom nema jasno ..

loner: Tak si to přesně myslím děkuji

Yana: ano, máš pravdu, mají to těžké ... nikoliv nemožné ...

loner: taron: S tou poslední větou Taron souhlasim, ale jinak moc ne. Co bestiální vrazi a jejich dětství, co spousta dětí z dětských domovů, které nejsou schopny vytvořit si normální vazby ve společnosti ani ve vztazích, co znásilňované dívky, co psychicky a fyzicky týrané děti? Nevím, myslím, že tito jedinci to opravdu nemají jednoduché. Je to určitě případ od případu, záleží na mnoha činitelých, museli by pak mnoho pozitivního prožít, aby začali věřit. I tak by to byl dlouhodobý proces a nesměl by je nikdo zklamat.

loner: Loner má pravdu Yani....myslím si ,co on...umět dávat je v tvém srdíčku..ani nenávist to nedokáže změnit....závisí, jak je to srdíčko veliké.. ale dokáže to zvládnout..podle síly lásky, co nosí v sobě....i když...:))
Pokud by člověk nezažil od nikoho okolo sebe ani kousek lásky a tak by po ní toužil..nevíme, co by to s ním udělalo...proto říkám nikoho neodsuzujte, protože nevíte, co za tím všechno je:))

Yana: a není láska nebo nenávist podmíněná subjektem? Potom je určujícím momentem ne ten, kdo žil v nenávisti, ale ten kdo vyvolává pocity ...

loner: No já myslím že ne. A jestli tak nějakým chorobným způsobem. Myslím ale opravdu někoho kdo léta žil v naprosté beznadějné krátce nepopsatelné nenávisti .

.... milé je .. to ohlédnutí ...

Yana: odpovim ti .. ano, myslim, ze ano ... nadani umet davat je vrozene ..

alexis: Devils_PIMP: nevěděla jsem jestli se dá, tak děkuji za komenty. Ten příběh mě ale dojímá. Kolikrát se zamýšlím jestli někdo umí lásku dát, když celý život slyší jen nadávky, opovrhování a vnímá nenávist.

taron: Myslíš že někdo opovrhovaný, odstrkovaný, žijící v samotě a bez lásky může umět lásku dát? Myslíš že takový člověk je schopný opravdového citu?

Krásná...smutná..chytla mě za srdce..:))

Ta je hodně povedená, ani to není báseň ale spíš smutně zrýmovaná povídka. Má to začátek, průběh a strašlivý konec. paráda :)

Jůůůůů ja ze sebe více jak to jůůůů asi nedostanu...