kmotrov: Moc děkuju za obsáhlý a milý komentář. Tu Skácelovu báseň samozřejmě dobře znám.
Chtěl jsem do toho vetknout ještě tohle - a nevím, jestli se to úplně povedlo: První sníh - symbol něčeho, kolem čeho je vždycky spousta humbuku, ale co se záhy rozplyne. Druhý sníh už s křikem nevítáme. Už ho nevnímáme, je mnohem nenápadnější. O to déle vydrží :-)

Mám pocit, že cokoli řeknu, jen to pokazím.
Moc se mi líbí.
Určitě jsem ji nečetl naposled.

Já jsem nevzdělaný nerozumím poezii, poezie je pro mne prostředkem k vyjádření něčeho, na co slova nestačí. Snáší se velké vločky je ticho, je v tom něco úžasného, Nedá se to prostým popisem vyjádřit. Musí nastoupit poezie, přímý význam slov nehraje roli, jejich poskládání může vystihnout to, co se nedá přímo popsat. Je to těžké, někdy se to povede víc někdy míň, velkou roli hraje vnímavost čtenáře. Tobě se to povedlo. Zastávám teorii, že na téměř každém špatném díle lze něco pochválit a téměř každému dobrému dílu lze něco vytknout. Ne proto, aby se ublížilo autorovi, ale proto aby se vyvolala o díle diskuze. Přirovnání velkých vloček k labutímu peří použil Skácel, dal jsem si práci:

Neúnavně po celý den sněží
jako by chuligáni ubyli
lahvemi od piva
na nebesích labuť
a smutné peří dolů padalo...

ale báseň není o tom samém

Nemám co vytknout! Zbořil bys moji teorii, nemít tam to slůvko téměř.

Jinak: Labutí hejna z pohádkových knih, vytváří onu pohádkovou atmosféru.
Druhý sníh dává představu velkých vloček.

A nic nepřebývá. To je důležité. Jednou jsem slyšel, že tvorba spočívá v odstraňování všeho co přebývá.

Zamila: Yasmin: slnečnica: Orionka: Lizzzie: Devils_PIMP: BorůvkaB: Takových komentářů... moc vám všem děkuju. Opravdu :-)

Tohle je strašně moc krásný...!

krásné, lehké, jak má být

Pěkná :-)

je úžasná, děkuji:)

Opravdu nádhera. Skláním se.

ešte viaaaaaaac, prosím... :)

Nemůžu než souhlasit s Devilsem! Tohle je nádhera! :))

Boze ja chci tohle umet - PERFEKTNÍ

gabkin: Moc ti děkuju... tohle mi ještě nikdo neřekl. Opravdu si toho vážím.

puero: Tak tahle slova mě opravdu těší... Ta moje pauza - přišlo mi, že už se o ty básně skoro moc snažím. Tak jsem jim dal čas. Musejí chtít chodit samy. Jinak už to nejsou ty v nočních košilkách, ale spíš v montérkách, nebo vytahaných teplákách. A takové bych fakt nechtěl :-)

loner: No, dostal´s mě :-) Asi bych to fakt nedal... a díky za komentář :-)

Yana: Yasmin: Děkuju moc :-)

:-) ...jo ...jenom tak tiše ... obdivuju.

U tebe si člověk vždycky spraví chuť. Múza v noční košilce cupitá po schodišti a vlasy ji vlají. Tak chodí inspirace za mnou. V noční košilce. Je skoro průsvitná. Máš to koukám velmi velmi podobné.

Měls dlouhou tvůrčí pauzu, už jsem se bál, že se na psance nevrátíš.

Ty jsi poeta ... Jo, je to tak ...
Tak jsem zvedav, jestli bys dal něco syrovyho, jak jsi kdysi psal ... :)

občas sem nakukuji a dnes jsem zas po delší době četl něco, čemu já tleskám. Neskutečně napsáno. je to jako utržený list s kapkou rosy. nepodaří se to často, ale ten požitek ze zázraku je nepopsatelný.