Pajalord: človiček: Úplně nerozumím... tomu stromu. Ale díky oběma za zastavení. Je tam něco zakódovaného, zajímalo by mě, zda jste to našli?

Lenča: Díky. On je tam ten pravý význam schovaný, není to úplně tak, jak se na první pohled zdá.

Mlčeti Zlato: Vždycky ne.

Nikdy nejsme ztraceni docela. A být na chvíli, to je ve finále požehnání.

Něco mě v ní ponouká k zamyšlení. Jo a vždycky se nech, vždycky to stojí za to...

Ne každý energetický náboj je trvale udržitelný. Strom se dá přesadit, ale sociálně živoří. Znáš to dobře.

smutné :)

Umouněnka: Psavec: kmotrov: Homér: Gora: Dandy: človiček: Všem velký dík, že jste se tu zastavili...

človiček: Lenča: Děkuji.

Krásná, hluboká...

gajda: Ty jsi vůl:-)

Vida, jak může být láska nečekaně instalatérská.

V jedné své básni jsem napsal. Trubky ,roury , kanály řeku, mou duši napájí, svými zvratky mění moji tvář...... Ta báseň začíná čistým pramenem v horách. Hledej cestu k prameni.

Leslie?
Z dívek vyrostly ženy. Ty, yasmin, Casa de locos...
Jsem rád, že se tu ještě sem tam objevíte a dáte duši na talíř.

Pěkné .
Realitu musime přijmout.
Čas kráčí dál ikdyž kyvadlo stojí.

Uteče to, a tebe to změní. A když vše ztichne, jednou, tak budeš hledat sama sebe a než se najdeš, Vloží ti do náruče vnučku či vnuka a ty se přestaneš ohlížet po minulosti.

Popvedený kousek, líbí.

Někdy to člověka semele:-), natož básníka...

Chacha, tomu rozumím moc dobře, nemůžeš utýct ani do práce. Víš, holky těžší to maj.

Pěkně jsi to napsala, máš co říct.