Taky jsem se zakoval. Svoboda je žalářníkem co má klíče. Pointa však je, že žalářník taky není na svobodě. Je zamčený v Nás a klíče od toho nejsou. Dá se osvobodit jen zevnitř. Takový ježek v kleci. Cestu najdeš jen v klidu.

Dandy: To se stane pozvolna, nenápadně a plíživě...

Mlčeti Zlato: Snažím se o to.

Zlo do nitra nesmime nechat prorůstat.

Spas svoji duši.

ŽblaBuňka: Děkuji.

tahle mě dostala

človiček: Lenča: Psavec: Trochublázen: Umouněnka: Děkuji.

Sasanka: Gora: Díky moc. Rozumím tomu, že z objektivního pohledu zvenčí by to možná báseň zkvalitnilo, kdyby měla jen první dvě sloky nebo končila jinak. Jenže pro mě slouží poezie primárně jako autoterapie, a pro tento účel je tam přesně to, co má. Třeba ji jednou, až to nebude aktuální, vyladím. Díky.

První a druhá strofka mě oslovují víc, další už jen v podstatě opakují totéž. Nicméně Hirošima je dobrý obrat.

Jen se nedat.

Srdce a rozum se někdy nedohodnou.

Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.

Pojmenovat věci je skutečně důležité. Báseň tisnivá, ale tak dobře napsaná, že z ní mám opravdu pěkný pocit.

Po tu Hirošimu docela pecka,pak to to trochu ubralo spád.Ale pěkná.

Odvážné rozhodnutí pro sebe samu. Líbí se mi :-)

Snad bude brzy lépe

Pořád se učím, a pořád propadám a lidi kolem na tom nejsou o moc lépe.

kekebreke: Komentář?

báseň??