Sasanka: Děkuji, to mě potěšilo, španělštinu miluju taky, dokonce mám teď jednu novou báseň celou španělsky, možná ji sem vložím:)

Sasanka: Máš pravdu, že by to asi lépe plynulo. Já se k téhle své starší náctileté tvorbě moc nevracím, byla pro mě hodně o hledání poetického citu a přechodu mezi dětskou a vyspělejší tvorbou. Děkuji, že i tahle díla čteš a sem tam v nich něco najdeš:)

Sasanka: Moc děkuji za tak krásný a hluboký komentář. Já mám tuhle báseň ze svých starých asi nejradši, napsala jsem ji v 15, když jsem byla poprvé (a asi i naposledy :D) opravdu šťastně zamilovaná, je o mé první lásce.

Koukám i na ten obrázek, který vyvolal tak rozporuplné názory. A zpětně jsem pochopila, proč jsem ho k tomu dala - protože od toho, co vyjadřuje obrázek jsem utíkala k tomu, co je zobrazeno v básni.

řekla bych že nový život se rodí právě z lásky ale né takové kterou tvoří ego a užvaněná mysl, ty jsi tvůrce všeho uvnitř navenek ,) podívej na přírodu tam to najdeš na každým kroku jde jen o to co si představujem pod pojmem láska a každý to vidí jinak ale jde nakonec o jednoduchou věc kterou si sami děláme složitou tím jaké sračky máme v hlavě a co jsme přijali za realitu .)

láska není bolest ale opak z prázdného života ten tvoří pocit osamělosti a bolesti tím i nemoci

Obsahově se mi líbí.

Nový život se rodí z něžností...bolest měly nést původně muži, ale poněvadž často nečekaně začal naříkat soused místo tatínka. Ženy vzaly bolest na sebe, aby nic neprasklo.

máš příjemný hlas

Představil jsem si scénu - něco mezi hororem a pohádkou - jak kdesi v zatmělém údolním palouku, kde už slunce nesvítí, protože zapadlo za kopec, pobíhají okřídlené víly sem a tam, protože jedna z nich právě rodí jakéhosi napůl-tvora zrozeného z přebytku lyrických básní šeptaných příliš nahlas na to, aby to jedna víla snesla. Křik a bolest, víla napůl mrtvá, ostatní vyděšené družky víly mají zážitek na celý zbytek své nesmrtelnosti - už nikdy nebudou riskovat podobnou zkušenost. A nově vzniklé stvoření se teprve dere do temnot tohoto krutého světa. Zrodí se nová víla nebo obluda? Nikdo zatím neví. Neexistuje precedens, který by to apriori deklaroval v nějaké příručce, nebo zkušenost, kterou by si oduševnělé víly mezi sebou mohly po generace předávat. A přece ty víly v lese nejsou samy, sleduje je fauna všeho druhu, která má v tomto ohledu jasno: Všichni to věděli jen ona ne. Já bych tuhle větu dal jako název celé básně. Vystihuje to líp než zrození. Zrození je docela jiný příběh, mnohem veselejší a jarní. To co jsi popsala v básni je spíš jakýsi nechtěný omyl.

Někdy se jizva nezacelí a nový život nepřjde a starý už není. Kým jsme v takovém čase?

Leslie : velmi dojemná. Děkuji.

Námět dobrý a první sloka je moc fajn, jen by se mi líbilo víc místo měkce mě/ mě měkce.

Je skvělá. Nejlepší část:
Nebo se očima milovat.
Nechápat nic a nechtít nic pochopit,
jen svoje srdce nechat v tvé dlani bít.
Vnímat jen klid, ach ten klid.
Mozek to přežvýkal a vyplivnul. Srdce ho zastavilo... počkej,to je vlastně to co chceme a černé na bílém. Je fajn, že někdo dokáže zformulovat pocity, které si někdo jiný nechce ani přiznat. Dík

Díky za ty nahrávky, mám tě v oblíbených už dlouho, ale nevím co se změnilo... možná jsem si tě jen úzkostlivě šetřila na horší časy. Teď je jasné, že se mě nezbavíš, dokud tě nepřečtu komplet... předem se omlouvám za případné množství komentářů ;)

Líbí se mi, ale první mě napadlo, že je Baby zbouchnutá :) Zajímavě lehký a pěkně úderný rytmus v tom přednesu. Známé emoce jsi mi připomněla, pustila jsem si to pětkrát a myslím, že ještě neodolám :D

Jo! má to grády a španělštinu miluju, i když jsem v ní absolutně nepokročila :)

Pěkné.

Dandy: Hanulka: Psavec: Moc děkuji za milé reakce.

Mlčeti Zlato: Ani do roka a do dne, dávám si naději, že snad do dvou. Děkuji.

Život někdy hodně blolí.

Leslie : pocitová zvláštní, ale líbí se mi. Děkuji.