Nejsem zrovna chválič, jak byste si jistě mohli již všimnout, ale zase jednou musím udělat výjimku - byť lehce patetická, zdá se být báseň osvobozena od patetické nucenosti bolesti.
Snad jen jedinou výtku bych měl -
"zůstaly jen obrazy
ve mně věčné"
se mi tam vysloveně nelíbí. Je to takové uši trhající a oči bijící - lepšejší by bylo snad:
"zůstaly ve mě jen
obrazy věčné"
každopádně ono "ve mě", by, tedy alespoň dle mě, nemělo být tam kde je.

pěkné

Råda to není. Rozuměl jsem. Díky :)

Staré lásky umírají těžko, staré lži umírají ještě hůře.
Moc hezký a přitom z tak známýho tématu... co se tu člověk nedozví.

Marbal Škutin: Severak: Sucháč: Yana: Díky moc, že jste se stavili, i za pěkné komentáře!

Lizzzie: Rozumím ti a souhlasím, já to tak mám povětšinu času taky, takové to povznesení nad vše. Ale když na mě v noci přišla tahle nálada, tak jsem to bez rozmýšlení zachytila, je to pak zpětně zajmavé i pro mě, číst to, když už jsem zase naladěná na svojí běžnou povznesenou vlnu. :-) A s tím přednesem naživo máš taky pravdu, já dokonce chvíli přemýšlela, jestli ji sem alespoň nedat namluvenou, ale nakonec z toho nějak sešlo. Každopádně ti děkuji za komentář i za zastávku a jsem ráda, že se líbí. :-)

Oči jsou brána do duše...

moc mi to připomíná moje rozhořčení, které jsem mívala a pak jsem se dostala nad to všechno...a pocit ti musím říct je to trochu blažený:) usmát se, když někdy vidíš tu marnost kolem sebe a z druhé strany pochopení, že každý jsme nějaký a ovčí cesta je někdy ta nejjednodušší:)

líbí se...ale nejvíc bych ji chtěla slyšet naživo, při autorským čtení, tam by vyzněla, to by bylo jiný kafe:)

Nádherný obsah se kterým se ztotožňuji. Krásná úvaha skrytá v básni okořeněná správnou dávkou naštvání. Moc krásně napsané věty.
"je těžký vidět že dýcháš
když sami maj na hlavách igelity"
Mě úplně dostalo svou výstižností.
Móóócinky pěkné :-) :-) :-)
To, že je někdo odlišný od svého okolí neznamená, že je špatný. Žel taková bytost, ač mnohdy oplývající výjimečným charakterem, musí mnohdy těžce odrážet útoky stáda, aby jím nebyla zcela ušlapána...

Krásný výkřik, asi bych ty verše do řádků poskládal trochu jinak, ale jinak se to valí krásně...moderní Beatnice :-)

jsi osamocená a znechucená, nebo tedy subjekt z básně je, četla jsem ji vícekrát, asi je tam moc toho co tě irituje, překvapuje mě, je taková nesourodá, jako by to bylo moc myšlenek dohromady, ale současná

pěkná, už delší dobu jsem měl vymyšlený název ,,Když se láme" , ale ty si byla rychlejší :-)

inkoust: můžu poradit, že to zobrazuje určitý proces, kdy si člověk prochází jakousi svou osobní nocí - tzn. je ve tmě, nevidí okolo sebe nic hezkého, hrozně ho to izoluje od okolního světa, až je v té samotě vlastně sám před sebou obnažen, protože už si nedokáže nic nalhávat... to ho dovede k poznání, že ta "noc" a ticho a izolace, které k tomu patří, po nějaké době přestanou bolet, obzvlášť proto, že si člověk uvědomí, že ho to dovedlo k osobnímu růstu...

Yasmin: a já jsem ráda, že mě čteš, díky :-) po maturitě (už v pátek) snad zase přijde múza :-)

taron: jo, něco takového v ní je ;-) díky, že ses stavila! :-)

Jsem ráda, že jsi zase něco napsala.. :-)!

jakoby nebolavá a přece bolí :)

Yana: Přesně tak, díky Yani. :-)

všechno jednou končí, něco ještě než cokoli začne, to prozření možná bolí, ale zase vzpomínka zůstává, mně se to moc líbí, v jednoduchosti je krása

Zamila: Orionka: inkoust: Díky moc za milé komentáře :-)