Jééé děkuju mockrát.

Mic povedene

Celá báseň je povedená, ale ten konec je prostě perfektní.

milé, úsměvné i k zamyšlení

Obrazná miniatura s lehce erotickým podtextem, pěkné

Jo...to je pomalu erotika . Krásná erotika .)

taron: 6. smysl a 4 rozměr ...

O tom jací jsme nevypovídá přece volba přátel nepřátel - tím že mám spoustu přátel mezi křestany (včetně tebe taron) neznamená že jsem sám křesťan - trosku se vracis k dizkusi o zlu a dobru (ve ktere vubec nectes co ti pisu coz me dost zlobi)

No kazdopadne pekne dilko.... :)

Moc se mi to líbí.

Děkuju :-)

jo...pěkná báseň.....Pýchu vysvětlovala Jutu...myslím ve svém nedávném zápisku Opakování matka moudrosti ?
Vrána k vráně sedá ? - podle toho koho máš za nejlepšího přítele, se dá soudit kdo jsi.....

Sežeň si Přísloví krále Šalamouna - tam jsou teprve zajímavá přísloví , v kterých si budeš dělat dlouho pořádek , díky za báseň...moc poučná :))

Děkuju :-)

Takovéhle věci mě vždy dojmou. Já můžu jen děkovat Bohu za svou mamku. Držim palce ať najdete to co vám chybí... Pěkná básň. Vzbuzuje pocity a to je důkaz kvality.

No a u Adélky to myslím jde dobrým směrem...u obou dvou...maminka pochopila a bude se snažit vše napravit...gratuluji...bude to O.K.

alexis: Alexis má pravdu..ne vždy matka učí lásce..ale měla by to být na prvním místě ona a pokud to nedokáže...pak způsobí tolik bolesti a utrpení a zbytečného...ani já nikdy nevycházela se svou matkou a zazlívám ji spousty věcí..ale vím, že v hlouby srdce mě vlastně milovala.., jenom jsme si nerozuměly...to je vše :)

Yana: Včera semnou vůbec nekomunikovala a dneska zamnou přišla s kruhama pod očima a řekla mi, že mám pravdu.

No, tak kdyby si mi to dala přečíst, jako svojí matce, tak bych byla strašně smutná. Smutná, že moje holčička má takový pocity. A že za to můžu já. Co mami?

Děkuju mockrát všem za názory. Včera jsem tu báseň dala mámě přečíst.

taron: musím nesouhlasit! ne vždy je matka symbolem lásky a porozumění, Adélinina báseň celkem dobře vystihuje, to co sama dobře znám

Ano, tak tento pocit znám. Moji rodiče(?) jsou přesně tento případ. Dětství bylo pro mě utrpení a v případě, že někdo začne nostalgicky vzpomínat na maminku s tatínkem, tak raději odcházím z místnosti, protože já k tomu nemám co říct. Raději.
A ano. I přesto jsem se naučila lásku dávat a projevovat.
A taky do určité míry nesouhlasím s tím, že zvyky, názory apod. rodičů ovlivní dítě. S čistým svědomím můžu říct, že s nimi nemám téměř nic společného.

Mračím se u toho ...hm...ach, co povědět...maminka je ten, kdo nás učí lásce.........je ten první člověk, který nás učí lásce :) Milujete se, ale asi si nerozumíte...jenže to neznamená, že se nemáte rádi..jenom jste si nesedly do noty :)