 07.03.2012 19 1626(27) 0 |
Co myslíš,
budu jednou vzpomínat nebo Tě jen proklínat?
Kolik hezkých slov říkala si?
Česala jsi moje vlasy?
/Úsměv na tvé tváři,
ten si jen těžko vybavím./
Pamatuji si spíše
naštvanost,
aroganci a splín.
Máma má být prý někdo,
kdo má tě rád
/a dává ti to každým dnem znát./
/Snaží se prý naslouchat
I když mlčíš…/
Na tváři vykouzlí ti úsměv,
zažene hněv i smutek.
Kam sakra ten příběh utek?
/Víš, někdy by stačil jen letmý dotek…/
/Pohlazení po vlasech,
maličkost, co bere dech./
Kolik máme tajností
a společných radostí?
Proč vidím jen Spousty starostí?
/Prý, že to neumíš a je to pro tebe těžké./
Lásku ti nikdo nedával…
Nikdo nenaslouchal tvým slovům…
Tvé kroky nikdo nevedl…
Proč to tedy nenapravíš ty
a děláš mi těžší tyhle dny?
Víš, někdy chci ti říci své sny
a pak si uvědomím, že ty…
je nechceš slyšet.
Bolí to,
Tak moc to bolí…
Vždy jsem tě moc
potřebovala a toužila po tom znát,
jaký je asi pocit,
když mamka ti ukáže, co je mít rád
Koukne se ti do očí,
Tvé srdce se zatočí,
Pohladí tě po dlani a tobě dojde,
Jak moc v ní máš…
Proč mluvím v druhé osobě?
Když ten příběh je o mně a o Tobě?
budu jednou vzpomínat nebo Tě jen proklínat?
Kolik hezkých slov říkala si?
Česala jsi moje vlasy?
/Úsměv na tvé tváři,
ten si jen těžko vybavím./
Pamatuji si spíše
naštvanost,
aroganci a splín.
Máma má být prý někdo,
kdo má tě rád
/a dává ti to každým dnem znát./
/Snaží se prý naslouchat
I když mlčíš…/
Na tváři vykouzlí ti úsměv,
zažene hněv i smutek.
Kam sakra ten příběh utek?
/Víš, někdy by stačil jen letmý dotek…/
/Pohlazení po vlasech,
maličkost, co bere dech./
Kolik máme tajností
a společných radostí?
Proč vidím jen Spousty starostí?
/Prý, že to neumíš a je to pro tebe těžké./
Lásku ti nikdo nedával…
Nikdo nenaslouchal tvým slovům…
Tvé kroky nikdo nevedl…
Proč to tedy nenapravíš ty
a děláš mi těžší tyhle dny?
Víš, někdy chci ti říci své sny
a pak si uvědomím, že ty…
je nechceš slyšet.
Bolí to,
Tak moc to bolí…
Vždy jsem tě moc
potřebovala a toužila po tom znát,
jaký je asi pocit,
když mamka ti ukáže, co je mít rád
Koukne se ti do očí,
Tvé srdce se zatočí,
Pohladí tě po dlani a tobě dojde,
Jak moc v ní máš…
Proč mluvím v druhé osobě?
Když ten příběh je o mně a o Tobě?
25.10.2012 - 22:44Ne, ne a zase ne (vidim ďáblíka, tak budu ďáblíkovat). Neplyne to, zasekává se to. Je to strašně dlouhý, zbytečně roztáhlý, verše zní jako bys je nabírala lopat na asfaltu (takový to skřípění, určitě to znáš) a ani se nestotožňuji s tím pocitem. Přijde mi nepravdivý, aspoň pro mě. Ale to je jen další věc. Asi tak.
09.03.2012 - 16:37Takovéhle věci mě vždy dojmou. Já můžu jen děkovat Bohu za svou mamku. Držim palce ať najdete to co vám chybí... Pěkná básň. Vzbuzuje pocity a to je důkaz kvality.
08.03.2012 - 14:08No a u Adélky to myslím jde dobrým směrem...u obou dvou...maminka pochopila a bude se snažit vše napravit...gratuluji...bude to O.K.
08.03.2012 - 14:06alexis: Alexis má pravdu..ne vždy matka učí lásce..ale měla by to být na prvním místě ona a pokud to nedokáže...pak způsobí tolik bolesti a utrpení a zbytečného...ani já nikdy nevycházela se svou matkou a zazlívám ji spousty věcí..ale vím, že v hlouby srdce mě vlastně milovala.., jenom jsme si nerozuměly...to je vše :)
08.03.2012 - 13:52Yana: Včera semnou vůbec nekomunikovala a dneska zamnou přišla s kruhama pod očima a řekla mi, že mám pravdu.
08.03.2012 - 10:12No, tak kdyby si mi to dala přečíst, jako svojí matce, tak bych byla strašně smutná. Smutná, že moje holčička má takový pocity. A že za to můžu já. Co mami?
07.03.2012 - 20:14taron: musím nesouhlasit! ne vždy je matka symbolem lásky a porozumění, Adélinina báseň celkem dobře vystihuje, to co sama dobře znám
07.03.2012 - 17:41Ano, tak tento pocit znám. Moji rodiče(?) jsou přesně tento případ. Dětství bylo pro mě utrpení a v případě, že někdo začne nostalgicky vzpomínat na maminku s tatínkem, tak raději odcházím z místnosti, protože já k tomu nemám co říct. Raději.
A ano. I přesto jsem se naučila lásku dávat a projevovat.
A taky do určité míry nesouhlasím s tím, že zvyky, názory apod. rodičů ovlivní dítě. S čistým svědomím můžu říct, že s nimi nemám téměř nic společného.
A ano. I přesto jsem se naučila lásku dávat a projevovat.
A taky do určité míry nesouhlasím s tím, že zvyky, názory apod. rodičů ovlivní dítě. S čistým svědomím můžu říct, že s nimi nemám téměř nic společného.
07.03.2012 - 14:19Mračím se u toho ...hm...ach, co povědět...maminka je ten, kdo nás učí lásce.........je ten první člověk, který nás učí lásce :) Milujete se, ale asi si nerozumíte...jenže to neznamená, že se nemáte rádi..jenom jste si nesedly do noty :)
07.03.2012 - 13:10No, to mě zaujalo, už jen proto že nedávno jsme řešili jestli umí lásku dávat ten, kdo ji sám nikdy nedostával. Je moc smutná ta báseň ve své podstatě. Pravda je, že všichni rodiče by si měli uvědomit, že se možná na svých dětech dopouští něčeho špatného. Ale pravda je, že někteří rodiče to ani neřeší. Ale věř mi jedno, je těžké být rodič. Myslím, že většina chce milovat své dítě, ale někdo není schopen svou lásku projevovat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mami : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Život v příslovích
Předchozí dílo autora : Tobě
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Me and you and all the others řekla o Lay :moje zlatá sedmikráska. kafe. sem fakt moc moc moc ráda, že tu jsi, že tě můžu číst... a že tomu někdy i rozumím:+) love. M.**
