17.04.2011
29, žena
0/5 |
komentáře k dílům uživatele :
05.11.2011 - 17:17
2
pointa a myšlenka dobrá, zpracování podle mě pokulhává. Vázaný verš by měl mít nějaký rytmus a přesto neznít šroubovaně.
03.11.2011 - 11:43
2
Perfekt, hlavně ten konec, myslím, že kantor bude přesně vědět, komu tu jedničku dát........
11.05.2011 - 22:09
3
S vědomím toho, že je to tvé první dílo zde zveřejněné, i toho, že jsi mladá adeptka básnictví (která trochu kritiky snese, ale já mám s tímhle vymezením problém, protože nevím, co ta trocha obnáší), se přece jen pokusím napsat své reflexe na tvou báseň.
Přes opakované čtení a zkoumání textu jsem bohužel nepřišla na to, co symbolizují dvě spojené ruce - má to být Vášeň a Něha?
Jestliže ano, pak ale jsou to dva subjekty, leč ty mluvíš o jednom někom (něčem) proplétajícím se osudem naším, tak mne to mate.
Další nejasnost pro mne vyvstává z toho, že mi z textu není jasné, k čemu se vztahují další dva verše první sloky - pramení to z toho, že na začátku nevím, o kom (o čem) je řeč, tudíž se mi nedaří přijít na to, proč je láska přirovnávána k muce ani kdo to nad naším blahem bloumá. Až teď, když jsem se rozhodla napsat ti své postřehy, mne napadlo, že druhá sloka patrně má pojednávat o vášni, ostatně je tam o ní řeč, a možná, že třetí potom o něze (po tvém líčku kanoucí slza - může být i z něhy), ale je to s prominutím dosti štroubovaně vyjádřeno. Problém vidím v užívání přídavných jmen slovesných (probouzející se, tančící, bloudící, kanoucí) a to z těchto důvodů:
a) Použití přídavného jména slovesného má výpovědní hodnotu jen v tom případě, že posléze následuje, co se stalo dál (například: muž řídící automobil, prudce zabrzdil), neboli milenci probouzející se za rozbřesku - a co dál?; totéž se týká i následujícího verše "po obnažené kůži tančící paprsky" - a co dál udělaly, způsobily ty paprsky? ... platí i pro prsty bloudící po nahých zádech i pro po líčku kanoucí slze...
b) Proč by se milenci nemohli jednoduše probouzet? Zněl by verš pak: Milenci probouzejí se za rozbřesku; a následující: po obnažené kůži tančí paprsky - a oba verše by měly logickou stavbu.
Zůstanu ještě u druhé sloky: Třetí verš začíná slovy ta vášeň - jaká ta vášeň? Z probuzení milenců, z tančících paprsků?
A úplný závěr básně: "jsem si jist, že mne skrze tebe zasáhla můza" - jak souvisí s předchozím textem (patrně jsi měla na mysli, že láska může mít vliv na tvořivost a probuzení například potřeby vyjádřit se veršem), leč skrze koho (nebo co) dotyčného mluvčího zasáhla múza (píše se správně múza, nikoli můza:-)).
Ještě upozornění na chybu (možná jen překlep), ale správně má být nad naším blahem místo nad našim blahem a tančící paprsky místo tančíci.
Tož tak. Nevím, je-li to pro tebe únosná míra a rozsah komentáře, ale věz, že vše, co jsem napsala, jsem napsala ve snaze ti pomoci, neb doufám a věřím, že ještě něco buď napíšeš nebo napsané už máš a ku čtení sem dáš. Někdy někteří autoři argumentují tím, že důležité je pro ně, jak oni svému dílu rozumějí, a že nepíší pro komentátory a jejich komentáře. To je zajisté pravda, na druhou stranu, zveřejněním díla musí autor počítat s tím, že nějakého ohlasu se mu dostane, neboť vzniká předpoklad, že někdo si text přečte. Aby čtenář mohl souznít s autorovým dílem, je dobré, když je dílo napsáno srozumitelně (a to není v žádném případě výzva k polopatismu). Někdy se ale prostě může stát, že se chceme vyjádřit neobvykle, a ono se nám to trochu zašmodrchá:-) Přeji ti mnoho zdaru v dalším psaní.:-)
Přes opakované čtení a zkoumání textu jsem bohužel nepřišla na to, co symbolizují dvě spojené ruce - má to být Vášeň a Něha?
Jestliže ano, pak ale jsou to dva subjekty, leč ty mluvíš o jednom někom (něčem) proplétajícím se osudem naším, tak mne to mate.
Další nejasnost pro mne vyvstává z toho, že mi z textu není jasné, k čemu se vztahují další dva verše první sloky - pramení to z toho, že na začátku nevím, o kom (o čem) je řeč, tudíž se mi nedaří přijít na to, proč je láska přirovnávána k muce ani kdo to nad naším blahem bloumá. Až teď, když jsem se rozhodla napsat ti své postřehy, mne napadlo, že druhá sloka patrně má pojednávat o vášni, ostatně je tam o ní řeč, a možná, že třetí potom o něze (po tvém líčku kanoucí slza - může být i z něhy), ale je to s prominutím dosti štroubovaně vyjádřeno. Problém vidím v užívání přídavných jmen slovesných (probouzející se, tančící, bloudící, kanoucí) a to z těchto důvodů:
a) Použití přídavného jména slovesného má výpovědní hodnotu jen v tom případě, že posléze následuje, co se stalo dál (například: muž řídící automobil, prudce zabrzdil), neboli milenci probouzející se za rozbřesku - a co dál?; totéž se týká i následujícího verše "po obnažené kůži tančící paprsky" - a co dál udělaly, způsobily ty paprsky? ... platí i pro prsty bloudící po nahých zádech i pro po líčku kanoucí slze...
b) Proč by se milenci nemohli jednoduše probouzet? Zněl by verš pak: Milenci probouzejí se za rozbřesku; a následující: po obnažené kůži tančí paprsky - a oba verše by měly logickou stavbu.
Zůstanu ještě u druhé sloky: Třetí verš začíná slovy ta vášeň - jaká ta vášeň? Z probuzení milenců, z tančících paprsků?
A úplný závěr básně: "jsem si jist, že mne skrze tebe zasáhla můza" - jak souvisí s předchozím textem (patrně jsi měla na mysli, že láska může mít vliv na tvořivost a probuzení například potřeby vyjádřit se veršem), leč skrze koho (nebo co) dotyčného mluvčího zasáhla múza (píše se správně múza, nikoli můza:-)).
Ještě upozornění na chybu (možná jen překlep), ale správně má být nad naším blahem místo nad našim blahem a tančící paprsky místo tančíci.
Tož tak. Nevím, je-li to pro tebe únosná míra a rozsah komentáře, ale věz, že vše, co jsem napsala, jsem napsala ve snaze ti pomoci, neb doufám a věřím, že ještě něco buď napíšeš nebo napsané už máš a ku čtení sem dáš. Někdy někteří autoři argumentují tím, že důležité je pro ně, jak oni svému dílu rozumějí, a že nepíší pro komentátory a jejich komentáře. To je zajisté pravda, na druhou stranu, zveřejněním díla musí autor počítat s tím, že nějakého ohlasu se mu dostane, neboť vzniká předpoklad, že někdo si text přečte. Aby čtenář mohl souznít s autorovým dílem, je dobré, když je dílo napsáno srozumitelně (a to není v žádném případě výzva k polopatismu). Někdy se ale prostě může stát, že se chceme vyjádřit neobvykle, a ono se nám to trochu zašmodrchá:-) Přeji ti mnoho zdaru v dalším psaní.:-)
17.04.2011 - 21:42
3
... odeslalo se to dvakrát, tak to ještě trochu upravím a nechám ti tu další přání.
Hodně štěstí do budoucna ;)
Hodně štěstí do budoucna ;)
17.04.2011 - 21:42
3
Nečte se to úplně suprově. Musím se dost nadechovat a zastavovat, aby to bylo plynulé. Téma také nic převratného, ale abych jen nehaněl. Je to první věc, kterou sem přispíváš a na to to je dobré :) Věřím, že když se vypíšeš, tak budeš zpracovávat i další témata kvalitněji.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?