:-(

Je hluboká pravda, že když chybí zdraví, jsou všechny ostatní problémy okolo jen žabomyšími válkami. Ale já věřím i na jedno tvrzení, a to , že naděje umírá vždycky až poslední. Třeba i v Tvém případě ještě nějaká je, nebo se stane nějaký zázrak. Je dobré, že nepropadáš zoufalství. Pokud píšeš ve svém komentáři, že už nebojuješ, není to pravda. Právě to, že dokážeš vypsat takto vážné věci, je Tvůj boj. A přiznej se - v duchu určitě doufáš, že to všechno ještě dobře skončí. Přeji Ti hodně sil, a jak napsal Lukio, hodně procházek v dešti a úsměvů, protože s úsměvem jde všechno líp.

Víš, je toho na něj moc. Už v dětství trpěl něčím,co by se dnes dalo nazývat deprese. Jediný důvod, jak jsem se dozvěděla, proč to neudělal, byl můj kolaps a následné odvezení do nemocnice, upřímně si myslím, že mysleli, že je semnou konec,už:) Ale to jim přece nemůžu udělat. Už nebojuju, jen si užívám toho co mi zbývá, a proč se nepodělit? Třeba je někde někdo, kdo z toho má těžkou hlavu a pozastavuje se nad problémy, které mají jednoduché řešení. Ne nadarmo se říká, žij každý den, jako by byl poslední, vím o čem se mluvi:)

no... silné, nemám slov... bohužel

Nechápu jedno, proč se tvůj přítel pokusil o sebevraždu. Proč nevyužít ten čas kdy jste a můžete být spolu, naplno? To tě v tom chtěl nechat? Přijde mi to sobecké, anebo tě tolik nemiluje, nevím...jasně, že nevím, jen hádám.
Každopádně máš můj obdiv, že bojuješ a dokážeš o tom psát. Přeju co nejvíce úsměvů a procházek v dešti.