po jednom nočním psaní...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!

naivita, pasivita, legalita...

v jedné kapce potu...?...touha...žár...;)...;) mnohem víc...

MILUJU TĚ! a to navzdy..v jakykoli podobe..ikdyz tu nejsi.. miluju te..

...

Je to tady vaše první rande..tak tu máme průřež kam (ne)vyrazit(pozn.Snad jen to raději nebrat vážně)

Je to tak...

I'd rather feel pain than nothing at all...

Malá pocta přítelkyni, co nikdy nezradí...

„Nejhorším hříchem vůči našemu bližnímu není nenávist, ale lhostejnost.“ Shaw George Bernard

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

zděšení z pravě přečteného článku..

světluška bez lampičky není světluška...

Jen tak, nic zvláštního...

Někdo se přidá, jiný zavrhne. Je to jen vyjádření subjektivního pocitu. Nic víc v tom není radno hledat.

text: Colorka

v tom = v situaci, nikoli v těhotenství... menší blbinka :)