Citlivé. Nepřišlo mi to nějakým způsobem příliš všední, ač některá slova, zavánějí, leč Tobě se je podařilo vkusně pospojovat. Má to rytmus, milou melodii a čte se to takřka samo. Jen v závěru snad poslední řádek "jen je dlouhá tahle cesta" mi přišel takový na závěr přilepený, nehodící se do kontextu. Prostě jsem se na něm podvědomě zaseknul. Myšleno ve směru, že pokaždé návaznost za čárkou v dané strofě rámcově zapadala a tenhle závěr mi přišel jako příliš silný výkřik do tmy.

Jinak líbivé.

V první strofě rým granátů/generálu je opravdu dosti ubohý a na kůži/muži by se dalo také ještě přidat.

Otázka v závěru mi přijde dost naivní i pro 14letou pubertální slečnu. Ptát se "proč" se dá takřka na cokoliv a konstatovat, že je válka nesmyslná, no to jest opravdu závěr ....

Nechci být přehnaný kritik, ale pro mě je tohle takřka nepoužitelné a neobsažné.

Příště uchopit za lepší konec, méně se snažit ptát, více se snažit odpovědět a hlavně, buď použit volnou formu a nebo vylepšit tu vázanou.

Na nadsázku bych to příliš nesváděl. Začátek byl pro mě katastrofa(blond/bond = au), skoro jsem chtěl přestat číst dál, ale střední pasáž (řasy/krásy, ladí/chladí), ač není nijak extrémně originální, má /alespoň pro mne/ určitý spád. Tečku tomu ovšem vsadil "rým" bolí/hojit a o závěru závity/ty už raději ani nemluvě. Přijde mi to jako něčí začátek, což při souhrnu publikovaných děl nejspíš není.

Snad to bude k užitku :-)

Chytré smýšlení, chytré :-) Chválím, blízké.

Klidně si poslužte, slečno, jestli se Vám uleví :-)

Už vím, pátý poslech.

Chybí tomu ještě jedna sloka, potažmo dvě(jeden blok s refrénem)!

A jinak, na třetí poslech, příjemně folkové. Jestli hodláš něco vydat nebo jsi vydal(pokud ne, je to chyba, protože to smysl má), dej vědět, rád bych si poslechl víc.

Sice je znát ona láskyplná naivita v některých obratech a je dosti na hraně s všedními slovy, z kterých mám literární klaustrofobii, ale je to dost kvalitní na to, abych si to poslechl i vícekrát :-).

Musím pochválit, upřímně, ještě jednou.

Chápej to tak, že v první strofě máš ucelený rým tebou-zebou a v té násl. liché přání-bráním.

Uznej sám, Tobě to sice nevadí, ale opravdu je to "špatně". Nejspíš by to kdekdo přežil, ale přeci jen, jsme tady od toho, aby jsme se lepšili a jestli to má někam vést, je třeba razit si vlastní cestu napříč celým dílem a nebo se držet pravidel, které jsme si dali na začátku. Zní to sice dost matematicky, ale ona hudba sama, matematika je, s citovým podkladem. Všechno má své souvislosti a to, co jsem zmínil, můj mozek "vytrhlo" z kontextu. Opravdu se mi líbí daná melodičnost, ale tyhle "detaily" by někomu v budoucnu vadit mohly, na druhou stanu, v českém éteru lze slyšet větší hrůzy :-)))

Zaujalo mne to, dosti dost.

Pár poznámek:

Možná bych přání - bráním nahradil za přání - brání, sice to jemně pozmění význam toho, co chtěl autor říct, ale po odzpívání mi to zní lépe. Také v závěru fráze - vyprovázel mi trošku skřípalo a dalo se vymyslet lépe. Moc mi nesedí použití převážně stejného systému rýmu a pak ho něčím nabořit. Stejná výtka mohla patři na úkor plánům - ránu.

A ještě osobní dodatek. Přechod mezi 1. strofou na 2. je příjemný, to samé 3. vs. 4., ale stejně mi prostě za rámem cosi chybělo a přivítal bych tam ještě jeden verš, tedy jak v 1. tak ve 3. strofě. Možná bych to vzal zpět, až by to tam bylo, ale myslím si, že je to zajímavé pro zamyšlení. Jinak chválím, zhudebnit text, dobře ho zvládnout melodicky, to není snadné. Ty hlasové rezervy mě ani tolik netrápily :-)

Odstraňme ty pochybnosti. Jakou představu? (klidně skrz vzkaz)

V prvé řadě jsem rád. Je to pro náročnějšího čtenáře. Dá se to pochopit jednodušše nebo složitě, každý má právo výběru. Zkus si to přečít několikrát, zaměř se na chytlavé řádky, uvidíš :-)

Půjdu se za nás pomodlit
a pak budu bosá-šílená
tancovat na rozkvetlé louce
A přes slzy se budu smát

Tahle strofa si mne naprosto získala, možná bych zní vynechal tu zmínku o šílenosti, ono to tak z té strofy vyplývá.

Začátek s "Iron .." pro mne nebyl nijak zajímavý, ale zmíněná strofa má velké kouzlo :-)

Děkuji.

První strofa celému díla udala takové tempo, které se hned v té druhé naprosto uzavřelo. Závěr druhé strofy "Byla tam taková tma." mi do spádu z první nesedí. Dále 2x použité proč za sebou. Ve třetí zase hříčka s chce(2x)/nechce a potom dost neohrabaně použitý rým přímě/břímě - působí hodně násilně. Čtvrtá strofa je ve stylu té první, v pořádku. Dále "je to jen jako" v páté také dost těžce leze přes hrdlo. Další pořád/do zad, slabikově nevychází, čili závěr je opět mimo rytmus.
V další strofě zdrobněliny, ty už opravdu nemusím a v poslední bych u rok, týden, měsíc přidal za týden místo čárky spojku a nebo i, bylo by to zřetělnější dle mého.

Buď se mi to zdá a nebo je dílo opravdu spíše patetické. Láskyplné výpovědi tu byly a budou, málokdy se v nich objeví potřebná dávka invence. Dále bych upozornil na rým naději/vracejí, kde je krátká a dlouhá slabika, která rytmu příliš nepomáhá.

Snad to bude přijmuto jako kritika a připadné poučení, nemyslím to zle .-)

Děkuji. Pocity bývají konkrétní, alespoň u mé osoby, tudíž si to nijak nekonkrétně neumím představit.