Amelie M.: Je, tak to se máš! Hned bych jela taky. :-) A dej si tam sklenku i za mne. ;-)
Děkuji za připomínku, podívám se na to a uvidím... ;-)

princeznacarodejkaZ: Tak to mě těší. Napadla mě jen tak, náhodně mezi řečí. :-) Na Moravu bych ráda zajela. :-)

Líbí se mi. :-)

Eleanthir: Nejedna z mých starších básní čeká na korekci. Zde již byla provedena. Děkuji za zastávku a za komentář. :-)

Líbí se mi, je plná naděje a celkově je taková pozitivní. :-) A obrázek je taky moc hezký. :-)

Povedla se. A fotografie je výborná. Tu by bylo škoda nevystavit. :-)
Kadaň se mi líbí nejvíc, když je císařský den. Nesmím si nechat ujít. ;-)

Moc krásné a hravé přáníčko. Děkujeme. :-)

Eleanthir: Ano, byl to skutečný sen, který se mi zdál a který jsem si zapamatovala natolik dobře, abych to sepsala. A měl skrytá poselství, zaručebě. Ale myslím, že jsem odhalila jen část. Sny si vždy ponechají některá tajemství...
Klidně sepiš. Je to hodně zajímavé si to po čase přečíst a popřemýšlet o tom. ;-)

Eleanthir: Ale zase na druhou stranu, občas si něco zlomit potřebujeme... Naučíme se potom lépe chodit, když nezanedbáme léčbu a rehabilitaci. ;-)

Eleanthir: Byla to taková úvaha o pomíjivosti času - pro nás lidi. Pro nás nikdy věčnost není věčná, i když se nám občas něco zdá jakoby to trvalo věčně (třeba blbý den v práci apod.), protože tu nikdo z nás není donekonečna... Dnes už bych to řekla jednodušeji: I ten nejblbější den trvá jen 24 hodin. :-)

Další originální dílo, které to tu příjemně zpestřuje. :-)
Líbí se mi, kolik odkazů domážeš dát do jedné malé básničky. Je pro mně plná asociací. A díky jedné z nich si jdu přečíst pár řádků o teorii strun. ;-)

Působí to na mě jako prosté uvědomění si sebe sama a své vlastní hodnoty bez ohledu na to, jak mě vidí a soudí ostatní... Možná je myšlenka opět zcela jiná, ale prostě jsem si tam tohle našla.

Eleanthir: Tak to ani já ne. :-) Naštěstí, tenhle příběh je zcela fiktivní a nezrcadlí život nikoho z mých blízkých. :-) Jen jsem se tak zkoušela zamyslet nad tím, jaké to je, žít takhle a mít k věcem a životu jen takovýhle přístup. A musím říct, že já bych tohle nevydržela. :-D
Jo a s polejváním, u nás se to nechytlo. Ale zase na druhou stranu, když návštěva odcházela, nebyl nikdo proti, když se pomlácené hostitelky a malé pomocnice připojily k průvodu. Takže jsme pak vesele chodili všichni, u dalších na návštěvě si vesele připili, pojedli a zazpívali všechny ty krásné (a dvojsmyslné) velikonoční písničky. :-D Velikonoce na chalupě, ty vždycky stály za to, když se sešla celá dobrá parta. :-)

Dobré přirovnání. :-)

Eleanthir: Děj není nijak převratný, to uznávám. Spíše jsem se vypisovala ze svých pocitů. Smutek, ten ve mně tenkrát doopravdy byl... Jinak, tahle povídka vznikla nedlouho poté, co mi umřel dědeček. Takže se to promítlo i do mého psaní. Zde jsem přemítala jsem o tom, jaké to je, ztratit někoho, pro koho jsi žil a on zase pro tebe... Nakonec ale stejně je třeba jít zase dál...
Píseň mi v té době hodně řekla, proto jsem ji přidala jako doprovodnou zvukovou kulisu. Jinak se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel. :-)

Další dva ti posílám. :-) Moc hezká, štědrá. :-)

Krásně to ke konci graduje. Ty poslední dvě strofy jsou výborné. Silná slova plná odhodlání. Líbí se mi.

princeznacarodejkaZ: Děkuji, čarodějko. Úsměvů jsou třeba, den je potom veselejší. ;-)

Eleanthir: Ano, stále ještě jsem tu. Ne, dnes už tak dekadentní naštěstí nejsem. :-) Dnes už jsem veselejší tvor. ;-)

Jsem ráda, že při broučkovi nakonec stálo štestí a je zpátky. ;-)