Ju, to je krásné vzpomenout si na panenku ve sněžítko. Také tu mám jedno sněžítko. Hned s ním zatřesu. :-)

A42: Přesně tak to mívám. Jsi na tom stejně? :-)

Zde zima blázní
pouští tu jarní bouři
na plné pecky

(uprostřed noci)

Empatie skrze internet
není nemožná
pokud cit pravý v srdci vykvet

A já si tvoji tvorbu prostě oblíbila. :-)

Sním jako sním, nebo sním jako sním, anebo s ním jakože s ním? :-) Dobré!

Tak teče čas. A my všichni plujeme po jeho řece... :-)

Moc krásná, četla se úplně sama. Ta patří do záložek. :-)

Jiří Turner: Zaujala mě peristaltika v této básni a tak jsem se ze zvědavosti začetla i do komentářů. A musím konstatovat: zaujala mě i Tvá peristaltika, jak jsi ji zapracoval do verše. Krásná miniaturka, rozesmála mě! :-D :-D

Tak ta první sloka je výborná! To přirovnání mě rozesmálo. :-D
Celá ta báseň mi připomněla tu nepoetickou část odchodu života z těla, kdy se tělo zcela uvolní a uvolní ...... Ale tak hezky vtipně vyjádřeno. :-)))
Ale zároveň v tom vidím i to, že po smrti lidé někdy začínají oživovat a přetřásat to, co bylo. A ten jeden, co už odešel, se k tomu již nikdy nebude moci vyjádřit. Ať už k tomu dobrému či k tomu zlému.
Navzdory zvolené symbolice, byla to osvěžující báseň. :-)

shane:
Ráno neznámé
Skrylo se v nenávratnu
Pozdní snídaně

Dnes to jde nějak samo. :-)))

Lenora: Ano, je to především o pocitu. Použité motivy ho pomáhají jen vykreslit. Toť můj pohled na věc.
Děkuji za názor. :-)

Moc hezky vyjádřeno. Krásný obrat. :-)

Lenora: Tak to já neřeším, jestli rým má či nemá být. Hlavní je, aby to bylo smysluplné. Někde se to prostě rýmuje, někde ne...
Já jinak vím, že haiku se hodně opírá o přírodní motivy a vůbec o pozorování svého okolí. Není to vždy jen o přírodě a ročních obdobích. Viz třeba teno úryvek z článku na Wikipedii:

"...Početně nevýznamnou, ale zajímavou skupinu překladů tvoří haiku japonských básníků zmiňujících české reálie. Nejstarší byly publikovány v roce 1963 v časopise Nový Orient. Jde o české překlady 13 haiku japonského diplomata a básníka Hiroši Koši z jeho návštěvy v Praze. Typickou ukázkou je haiku U Víta.

U Víta
Studí na dotek
Oblýskané sedátko
ve zpovědnici
(překlad: M. Novák, Nový Orient, ročník 1963)..." (zdroj: https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Haiku)
- má to nadpis, není tu příroda, prostě jen pocit vyvolaný vlivem okolí

Takže tento žánr si myslím taky prošel jistým vývojem. A asi záleží, zda někdo naváže na úplné kořeny či nikoliv.
Já osobně haiku chápu jako propojení mých vlastních pocitů s (přírodními) úkazy, které se zrovna dějí, nebo ve mně ten pocit dovedou vyvolat...
Zde: Nemohla jsem v klidu usnout. Však taky venku foukal vítr a byla bouřka (ač je teprve leden). :-)

Děkuji za názory. Jsou to příjemné diskuze, když se o tom takto přemýšlí. :-)

Devils_PIMP: Děkuji. Příroda venku bouřila. A tak se bouřil i můj klid. Já prostě někdy při bouřkách jen tak neusnu. Tak jsem se ještě na chvíli zabavila. :-)

puero: Ahoj, děkuji za komentář. Je to dobrá připomínka. I když, nesetkávala jsem se vždy jen s těmi pozitivně naladěnými haiku. Ale přírodních motivů se snažím držet. Já prostě vyjádřím pocit a když mi to vyjde na formu haiku, mám z toho haiku. :-) Ale pro příště se tedy zkusím přiblížit tomu, co tu píšeš...
Jen od nadpisu se mi nechce upouštět. Každá báseň je jiná a bez nadpisu by všechny skončily tak nějak skončily v jednom pytli. A to já nechci.
Každopádně děkuji za připomínku.

Moc hezké, líbí se mi. :-)

korálek: Děkuju. :-) Radost v srdci má mít své místo. ;-) Také Ti přeji krásný den.

Orionka: Přesně tak! A jak pravil Seneca: "Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život." ;-)
Jedno z pravidel, kterým se snažím řídit. Nebaví mě se rozčilovat. Náladu mi umí zkazit spíše lidi okolo, než já sama. Člověk se musí mít aspoň trochu rád, když sám se sebou tráví 24 hodin denně. :-D

Orionka: Není to holt lehké. Pobřeží je zde navíc symbolem, dala jsem mu dvojí význam.
Ten první je, že někteří jen pasivně čekají a doufají.
A ten druhý je zase o citovém poutu, které nejde zpřetrhat, ačkoli tuší, že to nemá ve skutečnosti smysl a je třeba jít dál... Moře neustále putuje, zatímco pobřeží to nedokáže. :-) Bylo to takové zamyšlení.
Děkuji za komentář a za návštěvu! :-)

Lenora: Do haiku všeobecně, nebo jen v tomto případě? Zde je ten rým dokonce jen náhodný. Popisuji tady včerejší situaci. Přišla v nouci bouřka a já tak nemohla usnout.
Děkuji za komentář a za návštěvu.