Na volný verš je to celkem slušné... zvláště poslední verš je povedený... celkově mi báseň přišla celkem jako již známé klišé, ale na tohle téma je těžké, aby to klišé nebylo, takže to jistě nevytýkám...
Přečetl jsem tu báseň dvakrát a musím říct, že se mi líbí... máš tam pěkné obraty, básnické... to má být ve volném verši... nemám rád básně z volného verše psané jako próza s enterem po každém třetím slově... tohle je pěkné...

Ještě, že jsi to namluvila... sám bych to nepřelouskal... chválím, že jsi se nezadrhla... jinak hlas máš příjemný... jak už tu padlo... ale znělo mi to skoro jako zaklínadlo z Harryho Pottera od Hermiony... takový zajímavý...
Akorát jsem moc nepochopil, jak jsi to mohla napsat, když nevíš v jakém to bylo jazyce... =D... co to vlastně je... ??... A také překlad od Azure... jestli je opravdu na to, tak je to velmi dobrý překladatel...
Ale jinak se mi to líbí... sice tomu nerozumím, ale je to zajímavé...

Když víš, že za dveřmi je něco, co musí přijít samo, aby zůstalo neposkvrněno... je lepší počkat, než nedočkavě jít do všeho po hlavě, sobecky, sebestředně a zničit to, co jsme měli, ale nevěděli jsme o tom...

=) pravda, pravda... pochopitelně... =)... bez důvodu k čekání, se čekání stane zbytečností... =)...

Tak to je víc svatá pravda, jen škoda, že žádnou podkovu ani čtyřlístek nemám... =/...

Spíš než báseň mi to přijde jako úryvek z nějakého divadelního monologu, ale konečně něco jiného než povídka, tohle se čte mnohem rychleji... =D...

No tak přímo fejeton to není, ale byl by to takový hezký sloupek do novin, celkem kritické ke společnosti a to se mi vždy líbí, je svatá pravda, že lidé ve spěchu a v chaosu běhu života ztrácejí i základní slušné mravy. Smutná to skutečnost.

Souhlasím s tím, že je to moc povedené a rytmus to má ideální, čte se to moc pěkně, hlavně jsi se trefila v téhle básni trochu do mého stylu psaní, tak asi taky proto se mi to čte tak pěkně, i když škoda, že je to zase podané na lásku. Ten závěr z toho udělal poněkud klišé, podat tuhle báseň celkově na cesty života, byla by podle mě ještě lepší, ale i takhle... vzhledem k tomu, že se jedná o lásku, je to velice povedené, hlavně je to originální... není to žádnej ohranej kýč... pěkné, opravdu...

Ano, každý si může vybrat svou cestu, ale hlavně si každý může vybrat, jak po té cestě půjde... a to je to hlavní, a pochopitelně, chamtivý je téměř každý člověk, ale pořád odtud potud by to bylo dobré.. =).. jinak děkuji za zastavení.. =)

Vždyť citáty nejsou o hodnocení... ;)...

Děkuju a jsem rád, že se ti zalíbilo... =)...

Společnost je viníkem toho, jak se jedinec cítí, otázkou je, zda se s tím dá vůbec něco dělat? Možná, uvědomit si to, by nebyl špatný začátek.

Lidstvo po ní kráčí od své existence, na tom se nic nezmění, ale každý člověk si může vybrat tu svou stezku - to je podle mě to nejdůležitější...

Pěkné, jen kdyby i poslední sloka byla z pětiverší, bylo by to ještě lepší... aspoň tedy dle mě.. =).. jinak chválím..

Sama jsi vystihla v anotaci své dílo.. nebýt té anotace, tak ti právě tohle vyčtu, takhle nemusím a mohu jen v klidu říct, že myšlenka je opravdu pěkná.. dneska mám nějak štěstí na otvírání povedených děl.. =)..

Já už se bál, že to bude zase nějaká klasická citovka zapadající do puzzlí všednosti poezie a ono z toho vypadne tohle... To je opravdu pěkné, na volný verš dokonalé a metafory a spousty slovních obratů, dokonce i náznak malého symbolismu... to je prostě pěkný a já po dlouhé době zase dám stovku... =)...

Kdybych bral zvyk jako kouření, nebudu k tomu cpát něco, jako je láska... celé je to myšleno jednoduše... Když někoho milujete a ten miluje někoho jiného, dá se s tím bojovat, buď vaše láska bude větší, nebo ta první prostě opadne... ale když ten, koho milujete už druhou osobu ne jen miluje, ale je na ní zvyklý... a odpovídá vám prostě... no, to je prostě on, prostě on... prostě zvyk... tak s tím už nezmůžete vůbec nic...

Zatím nikdo ste to nepochopili...

Život jej prostě trochu divný, ale nejspíše jsi znění toho "citátu" zcela nepochopil, jinak by ti to zase tak divné nepřišlo...

City jsou jako droga, ty pohltí mozek a ten dělá věci, aniž by věděl proč, cítí věci a netuší proč tomu tak je... Je normální, že člověk se v sobě chvíli ztrácí, někdy i déle... a že to bolí, to ví každý... jde o to, že si sama musíš říct, co vlastně chceš... Je to těžké, to nepopírám, ale je třeba racionálně vyřešit všechny pro a proti... Nevím přesně co tě trápí, takže se mi těžko něco zkouší radit... takže jen mohu říct, jak to dělám já... sednu si, pustím si hudbu a přemýšlím... probírám jeden cit za druhým a říkám si, jestli je adekvátní nebo ne... usoudím-li, že ne... bojuji s ním a popírám ho (racionálne), jde to těžko, ale člověk se prostě musí přemáhat... po několika dnech poznáš, že už se o to nesnažíš, že to jde samo... Člověk sám musí vědět, co je pro něj nejlepší, co chce, s kým to chce, proč to chce a co je schopen obětovat... musíš si udělat jasno v tom, co pro tebe který cit může znamenat... v přítomnosti, i do budoucna... pak se teprve zabývat tím, jestli je ten cit dobrý, nebo ne... jestli má šanci vydržet zimu, či jaro...
Je to jen na tobě... udělej si pořádek ve svém životě, udělej si jasno v tom, co chceš a potřebuješ a tím se řiď... člověk musí mít určité mantinely ve svém životě a pokud se drží, je to víceméně v klidu, ale začne-li se mlátit od jednoho mantinelu k druhému, či ho dokonce překročí... vzniká právě to známé... zaslepení, ztracená... to je odpověď na tvé čím?... Prostě nicotou a nevědomostí, váhavostí a nejistotou... ničím jiným...
Nemusíš vůbec brát moje řádky v potaz, pokud s nimi nesouhlasíš, ale tohle dílo si o koment prostě říká... zatím ahoj a hodně zdaru...