Jojo, po dlouhé době díky za komenty. Vím, že ten začátek není nikterak super, co se rýmů týče, ale zvolil jsem to. Nechtěl jsem vymýšlet pro sebe až netypické rýmy. I když neříkám, že správné-dávné je typické. Jen jsem dospěl k názoru, že báseň není až tak o kvalitě rýmů, jako obsahu a pocitu. A ten se snažím vložit jak je to zrovna dokážu... :-)

Zoufalé? No ano, ale osobně bych neřekl jen zoufalé. To bych použil jiná slova. Kéž a doufám a věřím... To je naplněno dávkou zoufalosti, ale hlavně také odhodláním a nadějí... aspoň teda pro mě...

Jediné, co bylo plánované, je právě ta myšlenka. Momentálně se věnuji téhle sbírce a něco sem tam napíšu jen v případě, že se mě to osobně dotýká. Teď mám prostě tyhle pocity nejistoty a ty jsem vyjádřil tak, jak jsem je cítil. A metafora s tím stromem pro mě není zbytečná. Naprosto koresponduje s tím, jak se cítím.
Ale rozhodně děkuju za zastavení a vyjádřeni názoru. Je to o mnoho více, než čeho se mi poslední dobou dostává... :-)

Jo, to se mi líbí... hezky napsané a hezky se to čte. To se nevidí tak často. Chválím.

Úvaha na téma, které mi poslední dny nedá spát. Omlouvám se za případné chyby v textu. Za upozornění na ně budu rád. Ale zase betaread mi dělat nemusíte... =D...

Dík za komentáře všem. Potěšily... =)...

Je pravda, že kdyby se to hrálo, tak by to byla scénka na pár minutek. Původně jsem to chtěl mít delší, ale když jsem nad tím pak tak uvažoval, tak by řada z toho byly jenom žvásty.
Možnost použití toho do nějakého obsáhlejší díla tu samozřejmě je, ale to už by nebylo "divadlo" jednoho herce =), ale možná to časem ještě někde použiji.
No a důvod proč píšu Mladík, místo Karel je ten, že v úvodním popisu jeho jméno neuvádím, a tudíž pro diváka by to byl jen Mladík. A po tom přerušení, kdy již skutečně zvedá telefon už sice divák ví, že mladík je Karel, ale bylo by to pak neucelené a na oko by to vypadalo, jako by to byly dvě různé osoby.
A k tomu názvu. No říkal jsem si, že pointa asi napadne člověka už dopředu, když se jedná o Nanečisto, ale i tak jsem to tak ponechal. Snažil jsem se text víceméně zamotávat, dělat ho téměř nesrozumitelným, jak občas myšlenky poletující hlavou bývají a snažil jsem se, aby čtenář, či divák při čtení a při případném sledování aktu byl natolik zatížem sledováním textu, aby zapomněl na samotný název hry a ke konci se plácl do čela, že to bylo přece jasné...
A dík za čas strávený nad četbou a za komentář... ;-)...

No ten vícehlas mi dal dost zabrat, tak jsem nakonec zvolil spíše jen symboliku toho, jak malému uchu může znít jen jeden hlas...

Páni, jsem rád, že se mnou Dimi souhlasím, ale s tím hodnocením. Nevím, nevím. Nemám ve zvyku se k dílům vracet, zde jsem prvně nehodnotil, protože jsem známkou nechtěl přihoršit, ale v tomhle případě mi to přijde trochu nefér, takže ohodnotím zpětně... Podle mého je tu spousta horších děl, která mají rozhodně lepší hodnocení než 67%... proto to dělám...

To jsou pěkné a povedené blbiny. Většinou se na zadaná slova složí mnohem větší nucenosti, ale tady obě mají nádech přirozeně vytvořeného díla. Druhá blbina se mi líbí více. Ale obě mají společné vlastně jedno. Ten konec. Hotová kritika mužského pokolení... sice ta slova tomu trochu nahrávají, ale stejně... nevěřím, že to je jen náhoda... :-D

Tak kdybych měl rozebrat báseň jako samotné dílo, tak bych vytkl ne příliš originální rýmy. Zvláště tedy krok-rok, cítím-chytím a další. milování-dlaní není dvakrát rytmické... ale i přesto se mi to líbí. Jen si tak říkám, jestli bys opravdu počkala třeba celý rok, než ten nesmělý udělá první krok, na který tak čekáš. Popravdě, já moc takových holek neznám a šťastný ten nesmělý, že potkal zrovna tebe. Ale stejně. Znám to víceméně zvlastní zkušenosti. Nesmělost je v podstatě jen strach spojený s nejistotou. A když budeš jen čekat, tak se taky nemusíš dočkat. Trochu mu pomoz. Povzbuď ho a uvidíš. Tichá voda břehy mele... ;-)...

Zajímavá myšlenka s tím turem, ale vzhledem k tomu, že slovo Tur označuje to co označuje snad jen v češtině, pak asi nemůžeme hledat spojitost ve smyslu vzniku celého lidstva. Ale možná není náhoda, že v mnoha státech je ve vedení řada volů, co vedou jen tupé bučící stádo krav. Ale to je zase z jiného pohledu. Každopádě dík za zastavení a za komentář... =)

Jedná se o starší věc. Na literu už je hodně dlouho a teď ji přidávám i sem. Vlastně je to jedinný fejeton, který jsem kdy napsal...

Nejedná se o nikterak hlubokou filozofickou úvahu, ale i přesto je tato sekce pro zařazení nejvhodnější...

Dík za názor a za zastavení.. =)..

Zajímavá báseň. Líbí se mi nápad s veršováním. Co se samotné formy týče, je to v podstatě taková říkanka. Ale jak už jsem řekl. Zajímavá a svým způsobem i pěkná. Jen mi moc nesedí ta velikost písma. To by viděl i slepý. Ovšem báseň má zaujmout především svou hloubkou, nikoli "výškou".

Lámeš mi moje marné sny
na ostré střípky reality,
...
--- To je moc pěkný básnický obrat a v dílu si myslím, že je nejlepším místem. Ovšem celkově mě první strofa trochu vadí v tom, že jako jediná vypadává z kontextu rýmování formou a,b,a,b ... ale zase na druhou stranu, nač se tolik svazovat formou.

--- Co se zbylých dvou strof básně týká. Tak rýmy svojí-bojí a naděje-závěje nepatří úplně k těm nejlepším, ale do básně jsi je zapracovala tak, že tam vlastně působí přirozeně a to se povede jen málokdy. Rým snít-uvěřit pro mě nemá téměř žádnou chybu, i když zapšklí kritici by ti řekli, že není zrovna dvakrát rytmický, ale já bych naopak řekl, že celkově ty dva rýmované verše jsou docela obstojně rytmické a to i přesto, že nesplňují taková ta nepsaná pravidla rytmiky a to se opět povede jen máloky. Ovšem rým žádné-chladné a tyto dva verše k nim patřící jsou tím nejméně rytmickým místem v básni a tam se to moc nepovedlo a stejně tak jak jsem označil začátek za nejlepší místo, tak bych konec označil za nejhorší a je to asi jediná část, kterou bych osobně navrhl k nějaké menší úpravě. Mě napadá třeba:
-
na mé duši černé závěje,
a tvé srdce je tak chladné.
-
To mě napadlo jen teď. A ještě chybí celkové hodnocení básně. Musím říct, že jedna z mála po dlouhé době, které se mi líbí a která mě zaujala. Je psáno o klišé tématu, ale v celku originálním způsobem. V rozboru básně vidím nedostatky, ale společně fungují velice kompaktním dojmem. Báseň má i dobrou myšlenku a na to, že má tři strofy se v ní říká dost a dost. A dvouverší:
-
Nemůže v lásku uvěřit,
kdo o city své se bojí.
-
dodává básni i trochu nádech filozofické úvahy, a rozhodně bych řekl, že ji povznáší na vyšší úroveň, než bývají básně o lásce typu. - Na očích měla jsem pásku, když věřila jsem v naší lásku...

P.S. Omlouvám se za tak obsáhlý komentář. Teď jsi říkám, že je to možná až zbytečně obsáhlé, ale zase si říkám, že když už jsem to sesmolil, je škoda to mazat. Takže na závěr. Jen houšť takovýchto podobných děl.

Báseň je prostou součástí sbírky. A námět těhotné dívky v nesnázích jsem tam ještě neměl. A napadl mě proto, že ve světe se "podobných" případů děje pořád spousty. Ale osobní zkušenost s tím díky bohu nemám. Děkuju za zastavení a za komentář...

Čekal jsem až to někdo napíše... =)... ale spíš jsem to čekal od nějaké zástupkyně něžného pohlaví jako menší sarkastickou poznámku... ale takhle to má příjemnější kouzlo... =)...

Je mi tolik kolik uvádím... a dítě ve mě je, jen už ne tak silné... =(... a bylo to tak pěkný...