kleirin: děkuji... =)

Eliška Vobrubová: Chápu... =)... a děkuju... asi se na to zkusím podívat a trochu to předělat... třeba to získá na síle... =)

Eliška Vobrubová: Možné to je, nicméně neustálé opakování "jsem tak sám" je určitou formou, v níž je celá báseň psána. A patos? Asi ano, ale co není? Každopádně děkuji za přečtení a obsáhlý komentář. Snad se příští díla budou líbit více, i když momentálně mám patetické období a celá tvorba se nese v tomhle duchu... =)

Sirius: Jojo... dneska jsou holt rytíři trochu jiní... =). Děkuju za přečtení a za koment... =)...

Přátelství je jako křišťál. Krásné, ale křehké a jakmile ho jednou upustíš, už nikdy neposkládáš jeho střípky zpět. O přátelství je třeba pečovat... Pěkná báseň, i když se dá říct, že je to už trochu ohrané a ta forma je poměrně jednoduchá. Tohle téma by si možná zasloužilo trochu více propracovanosti, ale zase na druhou stranu, může být přátelství někdy ohrané? Ne, tak proč by měla být ta báseň ohraná? A v jednoduchosti je přeci síla... takže tady u té básně mě vlastně možná kritika (co mě napadá) ani nezajímá... hezké to je... =)... drž se těchto názorů a budeš mít hezčí život... =)

Milly: Ahoj Milly, děkuji za přečtení. Jsem rád, když se zastaví jednou za čas i někdo, kdo mě ještě nikdy nekomentoval. Jsem rád, že tě fotma oslovila. Při psaní jsem si říkal, že mi přijde spíše kritika, že je to moc patetické a třeba i hloupé.... horší je, že mi přijde, že tyto stavy a dumání prožívají lidé stále... bez rozdíu věku... vždycky asi vzhlížíme k těm, které nemůžeme mít... ale co dělat, když víme, doufáme, že přeci je můžeme mít a stejně se nám to nedaří... ??... je to takový bludný kruh, ze kterého se už sedm let snažím vymotat... ale ono se to povede... =)... ještě jednou děkuju za přečtení... =)

Hugo Zhor: Děkuju za komentář a za zastavení se. Původně tam to zakončení ani nebylo, ale při pohledu na tu láhev Božkov... nabízelo se to... =)...

Souhlasím s názorem níže... jen bych řekl... snad opravdu raději volný verš, než volit jeden za druhým otřepaný rým... sobě-Tobě, kroužím-toužím... to pro některé (tipuji pro mnohé) čtenáře, co poezii čtou trochu častěji, musí být úplně příšerné... ale koukám, že věk je vyplněn na 14 let a když to budu posuzovat z tohohle hlediska, tak je tam určitá naděje, že postupem času a let bys mohla vytvořit lepší díla... každý takhle jednou začínal...

Tak to je teda hrozná hovadina... :-D...

jayjay: Tak se přiznám, že ty Venuše, co popisuješ ty, jsem zase neviděl já. Já si představím klasickou věstonickou. Klasickou v uvozovkách. A mimo syntax? No možná i trochu ano. Když to vezmeš do teoretické hloubky. Ale pokud si představíš jen věstonickou Venuši (jak předpokládám, že většina čtenářů), tak si nemyslím, že by to byla až tak nepřípustná symbolika. Poslal bych ti fotku, ale ctím soukromí druhých... ale pak bys uznal, že je to na místě... =).

jayjay: V básni nemusí být vše jednoznačné. Sám se ptej, co tím chtěl básník říci? Ale právě v tomto případě... A teď je to tu zas... nevidím a neslyším nic, co by naznačovalo, že teď je tu něco jiného...

jayjay: To člověk ani neví, zda je to kritika, či ne. Ale dobře jsi to popsal. V podstatě přesně tohle jsem chtěl, aby z té básně šlo ven. Trocha vtipu, nadsázky, ale zároveň také ten chtíč, který až hraničí s morálními zásadami. A ty křivky mladé Venuše. Jak vypadá Venuše asi víš. Nic moc, protože je po několika dětech. No ale když byla mladá, tak musela mít super boky, pevná velká ňadra. Bříško akorát... no... a to přesně vidím, když se podívám na tu, o které to vlastně celé je. Si teď říkám, štěstí, že sem nechodí a nic si tu nečte. Asi by mě sejmula, kdyby se v tom viděla... :-D...

jayjay: Přesně jsi to vystihl u téhle básně. Klidně bych tam napsal, co je vlastně špatně. Jenže to já nevím. Nikdo mi to nechce říct. Odpověď je vždycky stejná. Nic neděláš špatně, to chce jenom čas... =D...

jayjay: Ty jsi vážně týpek... :-D. Jen... kdyby šlo o nové city, tak by to možná bylo lepší, ale právě proto, že jde o ty samé a už jednou se, jak ty říkáš, básnický subjekt, spálil, proto se bojí...

jayjay: Matematikou jsi se začal ohánět jako první ty... a když tě to nepřestává bavit číst, tak to čti dále. Pro tvou radost jsem to opravil. Tu symboliku v hlouposti jsi v tom evidentně nepochopil. Ale to bych chtěl možná až moc. Co jsem chtěl básní vyjádřit, jsem vyjádřil. Tak jak jsem to chtěl vyjádřit, jsem také vyjádřil. Prvoplánovost je ve tvém čtení, ne v psaní. A z chlupaté deky? Když se v klidu začteš, zjistíš, že to máš tak na 40 sekund četby. A délka. To je na tvém vkusu. Očividně ho také nemáš zrovna nejlepší... Je to stejné, jako kdybys řekl, že Máj od Karla Hynka Máchy je zbytečně dlouhý, protože se ten děj dá shrnout na jednu stránku...

Poslední dovětek. Nikdo tě tu nic číst nenutí, tak když se ti to nelíbí, tak to prostě nečti a raději se zaměř více na svou vlastní tvorbu. Co jsem tak nahlédl, tak jsem nic světoborného neobjevil. Až se tak stane, budou pro mě tvá slova mít větší hodnotu... ;-)...

Končím debatu...

jayjay: Vlastně teď mě napadla ještě jedna myšlenka, matematická. Já každou sbírku píšu tak rok a půl. A líbí se mi číslo 21, takže každá sbírka má 21 básní. To znamená 547 dnů na sbírku. Děleno 21, to máme 26 dnů na jednu báseň. A v průměru ani zdaleka nemají moje básně 26 veršů, i když to možná ano, ale některé jsou kratší... =D...

jayjay: No konečně nějaká citace z nějaké literatury. Ale je to vždy polemyka. I v téhle básni jsem hodně veršů škrtnul, protože se mi nelíbily, byly dlouhé, jednoduché atd., ale to snad dělá každý v každé básni.

A to věnování se básni. To je dobré. S tím se ztotožňuji, ale také jen z části. Jak jsem říkal, některá díla jsou taková, že nad nimi více uvažuješ dva, tři dny. A je z toho dvou, tří verší. Ale jiné jsou zase takové, že ti v hlavě naběhnou a jakobys nad nimi přemýšlel už dávno. V hlavě je máš dlouho, ty myšlenky, ty pocity. Jen jsi si to neuvědomoval a oni se sami ozvou a chtějí ven.

Nic jiného v tom nehledám. Ale díky, že jsi kvůli mě prohledával dům, musíš ho mít opravdu velký... :-D.

jayjay: Poslední poznámka. Jen by mě zajímalo, jak dlouho musíš nad veršem přemýšlet, aby to nebyl "výlev", den, dva? Pět minut? Deset vteřin? Na době vůbec nezáleží. Jsou díla, nad kterými člověk přemýšlí tři dny v hlavě si je skládá dohromady, ale pak jsou díla, která najednou tak sami přijdou. Nevidím na tom nic špatného...

jayjay: Tomu se neříká výlev, ale inspirace... ;-)... navíc do stylu celé sbírky to zapadá.

A kdybych se chtěl ukáznit, tak to udělám. Jsem ukázněn až až... ;-). A ta báseň je popisem celé dané situace. Akorát teda ten papír byl spíš monitor, ale to už je holt morová rána 21. století... :-D.

jayjay: vzácný je komentář pode mnou. Ne báseň jako taková... vypsání... ano, to bylo dobré, spíš bych řekl ale uvolnění pocitů a právě k tomu to slouží... psaní jako takové. Co nejde z tebe, je k ničemu. A obraty... na můj vkus se mi líbí, běžně je vůbec nepoužívám a prvoplánové? Možná ano, akorát jsem je neplánoval. Prostě přišly sami. Ale jak správně pravíš... ta báseň má zabolet... :-D

Nicméně děkuju za přečtení a komentář... ;-)