když píšeš tak, jak cítíš, tak si případných "pochybení" ve verši a podobně nebude ani všimnuto, protože člověka obalí emoce, které z toho textu vycházejí a soustředí se jen na ně ;-)

je to jako monolog z nějakého Shakespeara... ne formálně, ale tou náladou, emocí... :-) ;-)

první dva verše úžasné, pak už je na tom zajímavá jen ta myšlenka asociací

jednoduché, prosté a přitom tak výstižné, že to člověka až vyděsí - dočte a řekne si, že mu snad vidíš do hlavy :-)

na jednu stranu se mi to líbí (tématicky) a na druhou stranu mě ničí ta forma, pokud to má být rýmované, tak to strašně kulhá, pokud to má být volný verš, tak to příliš zavání rýmy... tak nevím...
ale to, cos tím chtěla asi říct (nebo co já z toho cítím, žes chtěla říct), to je určitě zajímavé :-)

vtipné, trefné, akorát se mi zdá, že ten rým trošku pokulhává, ale to je v tomto případě asi na posledním místě :-)

k tomu není co dodat...
je zvláštní, že když bolí srdce, paradoxně vznikají nejkrásnější díla :-)

Moc pěkné,
má to takový svěží rytmus, dobře se to čte. Na to, že je to v podstatě smutná báseň, je podaná s nadhledem a určitou sebeironií, která to krásně odlehčí.

stručné, jasné, výstižné - nezbývá než souhlasit a snažit se neztratit odvahu se podle toho řídit :-)

ahoj,
můžeš mi to prosím tě poslat na mail? vypadá to dost zajímavě... díky :-)