přidáno 09.07.2011
hodnoceno 1
čteno 1285(8)
posláno 0
Plamínek svíčky ve tmě tiše plápolá,
přemítám kdy osud si mě zavolá.
Zda všechny krásné chvíle skončily z dnešním ránem,
vzpomínka na srdci tíží mě jako kámen.
Výčitky svědomí, srach a žal,
srdce mi svíraly když jsi spal.

Jen kočičí oči ve tmě svítí,
jen oni znají pravdu,
jen za nimi se můžu skrýti.

Věčné dilema, zda ano či ne,
tvé oči zdají se býti tak nevinné.
Avšak hřích se v nich skrývá,
a strach když se stmívá.

Tvůj život za moc nestál,
a to to málo co jsi měl, zničila jsem ti já.
Bylo to z lásky?Ne!
Kdybych tě milovala, nechám tě být,
a ty jsi mohl beze strachu žít.

Prosím tě odpusť mi,
to je jediné co od tebe chci,
prosím odpusť že zničila jsem tvé sny.
Rozbyla jsem tvoje naděje,
teď mám chuť zemřít.
Prosím odpusť, já si nezasloužím žít.
přidáno 14.07.2011 - 20:06
je to jako monolog z nějakého Shakespeara... ne formálně, ale tou náladou, emocí... :-) ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Prosím odpusť : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Procitnem?
Předchozí dílo autora : Jen tak pro sichr

» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]
» řekli o sobě
Meluzina řekla o loner :
Myslím, že kvůli muži, který dokáže napsat takovou poezii stojí ženě za to obléct jen lehkou krajku a roztančit jeho představivost. :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming