Píšeme tak složitě a podivně.... aby to nikdo nepochopil, nebo naopak ,aby to konečně někdo pochopil a vyložil nám co jsme to vlastně napsali? Některá tvá sáhodlouhá díla je třeba filtrovat a někdy - a to mám radši - se přemůžeš ke koncentrátu. Zminiaturizuješ svoje dojmy, (nikdy nezjistím, v jaké poloze píšeš) pohraješ si s nima, jako s tím balónkem a pak ho propíchneš. Kdybys byl sochařem byl bys performerem - kulturním teroristou, co nutí bezmocné oběti reagovat na nečekaný útok umění, nebo něco co se tomu blíží. Pak se člověk nemá divit tomu, když za jasného dne chodí lidi ulicemi s deštníky, protože mají psychický blok vyjít na ulici bez ochrany, aby je nějaký umělecký poděs nepostříkal zelenou barvou.

Až budu v Amsterodamu pro psychotické zážitky, musím si zakázat si na tvoje díla vzpomenout.

Má smysl u milostné poezie vytýkat nedokonalosti ve stylu?

Ty Láďo, tohle bylo celkem dobrý. Vyspělý, poměrně vyvážený počin. Má svoje mouchy, ale nebudu na ně upozorňovat. Přehlédnu je a rád. Máš jedničku.

Já viděl jezevce taky jen jednou, když jsem šel s Vendulou (pes) na procházku, ležel u dálnice jeden přímo ukázkově přejetý s pruhovaným čumákem, Vendula ho chtěla odtáhnout domů, ale vysvětli psovi, že takový úlovek se nepočítá. Naštěstí kousek dál ležela mrtvá veverka, tak se v ní vyválela a jezevec ji už tolik nezajímal. Málo smrděl.

Je to jasné, je to výběrem literatury. Přečti si Sníh od Orhana Pamuka a bude ti líto, že kdykoli hezká holka koukne na nůžky, přemáhá nutkání se podřezat. Všiml sis, když se tak flákáš po lesích, že v české republice už vymřeli zbojníci? Kam ta evoluce vede, to mi pověz.

No není to požitek, mít básníka, který tě obletuje jako otravná moucha a píše o tobě básničky? Pak se nemá chlapům točit hlava.

Velekritik spatřuje v tvé tvorbě trychtýřovitý konstrukt relativního pointilismu na subatomární úrovni, který se projevuje odstředivou tendencí věšet na osu příběhu surové vrstvy obnažených témat sociální každodennosti jedince, který přestal očekávat blížící se apokalypsu. To je hrozné! Udělej s tím něco!

Angele, o kolik úrovní dospělosti to podle tebe je?

Dott vyrovnává básničkové skóre? Je skvělá. Je to lááááááska.

Protože v tom chybí jediný básnický obrat?

Proč by to tedy měla být báseň?

Je to veselé. Fajné. Sice ten fuk a sud...no, to je děs maestro, ale celkově by som povedal povedené.

Pořád umírá a pořád se jeho mrtvola zelená novými listmi. Nikdy to nepřestane.

Já zas někdy přemýšlím co je ještě báseň a co ne. Tady váhám.

3 lidi, se mnou 4, jak si proboha můžeš stěžovat, že tě nikdo nekomentuje? Básnička je fňukačka. Ale první dvě sloky zabraly. Prostředek rýmově ujel, stejně tak konec. Nedržíš se tady žádné stylistické čistoty, což přísně vzato není na škodu, ale v tom případě bych na ni rezignoval hned ze začátku, což by bylo zase na škodu prvním slokám, které mají hodně ćo do sebe. Pozor na čárky v souvětích. Adios.

Zdravím nováčka!

Přeskočím tu gramatickou a hlavně přechodníkovou část (tím ušetřím bolestných patnáct řádků) a přeskočím ke stylu. Ono poezie je dneska jinde, než byla za Máchy a Erbena. Milenci už dnes nedlí. Jsou moderní, jako čtenáři. Básně dneska netouží po rýmu za každou cenu, jsou jako abstraktní obrazy duše. Touží po vzletu a neohlížejí se na pravidla, ovšem taky touží po obdivu a ten se jim dostane toliko tehdy, když budou jistá pravidla poetiky ctít. Poezii bys měl psát takovou jaká je právě v kurzu. Nepokoušet se oživit mramorové sochy dvěstě let starých předchůdců. Chce to vědět, co se chce číst. Já ti povím co čtu rád já: aktuální věci, futuristické idealizace reality, hrátky se slovíčky, neobvyklé kombinace slov, upřímnost vyprahlých srdcí, nebo ....onu poezii s dokonalou stavbou, do které ale těžko můžu někoho nutit, to chce léta cviku a neustálého adaptování novinkám.

Hlavu vzhůru. Tvoje další díla nemůžou být horší než je tohle.

Ach ta fascinace vesmírem. Ani Puero ji neunikl. Nejde to.
No taky nespadáš právě do kategorie, kterou hodnotím obvykle. Máš tam nějaké gramatické chyby, tak si je oprav. A potom, v téhle básničce jsem vycítil dvě základní věci: sebevyjádření v pocitu že se ti vesmír líbí a že tě fascinuje a taky jakési další postranní téma: cestování vesmírem. Což je škoda, jedno bez druhého by byly docela úžesným námětem pro profesionální dílo, takhle se to dost ruší a zvlášť ve výběru básnické formy - to je styl, kterým je to napsané. Je to bez velkých písmen, čárek, teček.... což není špatně, ale samo o sobě se to nejlépe hodí k básničkám, které neopanují příliš dlouhé řádky. Báseň to provzdušní. Tady to bylo takové na půl cesty. Jo. Jako by ses vydala jedním směrem ale něco tě táhlo jinam. Máš ale potenciál. Piš piš.

Je to dospělé dílo. Stojí nad kategorii veršovaných básniček nejednoho amatéra a odráží se v něm prožitá myšlenka. Takový koncentrát dojmů vyvolaných myšlenkou na pustoprázdno a zdánlivou náplň každodenní činnosti lidí, kteří žijí, ale neprožívají. Hlavní věta je: Jsme-li lidmi požitku bez zážitku...
Už nejsme lidmi...

Ano, je to hlubší dílo, než by se zdálo. Ale myslím, že bys dokázala ještě hlubší.

Hmmm netradiční forma. Zaujala.

na špilasu ne.

áhá, tak netušíš, tak nic.

No ta básnička je trochu mimo kategorii, jakou obvykle hodnotím. Básním o sebevraždách nerozumím. A já jsem moc zlý kritik na to, abych hodnotil básničky začínajících básníků. Což jsi i ty. Až se zavedeš a rozepíšeš, pak spolu zkřížíme kordy. Teď je ještě dost brzo.