Ne, řekl bych, že ta vyškrtlá věta by odpovídala na to, že se s tou rolí Sirény neumíš vyrovnat a že tě to poznání trápí.

Tak podle té poslední sloky jsi jedním z těch hlasů, které lákají nešťastníka vstříc tragickému konci?

Tož to se mi líbí totok.

No to mi řekni ty, rozumíš, ta báseň se tváří odborně, znalecky co do tématu, ale to nabourání patosu to narušuje a mate. Nutí mě si to myslet, opravdu tomu autor rozumí, nebo jen chce vypadat chytře? Ví co je to melanž nebo si to prostě jen našel ve slovníku a použil to v básni? Proč tu úroveň sráží tak lascivním výrazem, k vůli rýmu to není, ten se bez toho obejde, tak proč?

To je škoda. Nutí mě to myslet si něco jiného, než co byl záměr autora.

Proč tam rušit patos?

Ó neděkuj, ještě jsem ji nestihl plně vychválit. Jen potřebuju ještě najít nějaký smysluplný důvod, proč je tam to neposer? Vedle všech těch ryčných Er mi tahle část rýmu přijde trochu ....no.... snad tušíš jak.

To má být to dílo, které ukazuje výhody přízvuku?

Působí to tak trochu strojově, ale má to spád a celkem se mi to líbí. V Jazzdocku je hezky co?

A můžeš poučit i staršího. Spontaneita nebo kalkulace?

Víš, po přečtení bych si byl myslel, že tím oznamuješ světu, že chápeš, že pravá láska má bolet a že se člověk musí trápit a to, že je tím, po čem má toužit. A že tam, kde básníci vzývají lehkost a něhu je třeba odhalit také krutou tvrdost a rovněž ji označit za pravé potěšení. A pokud nazýváš lásku falešnou krutou mrchou, která musí být i přes svůj odsouzeníhodný zevnějšek milována, pak jsi můj člověk.

Napovědělo mi to to Ah. To tvrdé H. Žádné zjemnělé hladivé Ach. Ah. Je to vlastně totéž, jen jinak psáno. Teď mi na mysl vyplynul Shakespeare. A tím se vracím i do básně a zmíňce o růžích, protože Co růží zvou byť zváno jinak vonělo by stejně. To je to Ah. Voní stejně.

No a taky se mi líbil ten motiv nedosažitelnosti ve snu. Mívám to taky, akorát v temném lese, kam svítí Měsíc a mezi těmi vzrostlými přímkami kmenů se míhá to dlouhovlasé stvoření, které mi uníká a já ho hledám. A nenajdu. Myslím. Že jsi velmi kvalitní básnířka.

Vladan: Ten příměr s příšerou za dveřmi se mi líbí. Ledacos vystihuje, ale nevěřím, že ateista je smířen se smrtí. Ateista nemůže být smířen se smrtí. Neznám ateistu, který by upřímně nad smrtí blízkého mávl rukou a řekl, no co no, tak zemřel. Já taky zemřu. Role smrti u nevěřících je naprosto zásadní. Je to jediná nekompromisní konstanta a číhá na každém rohu.

Vladan: Nu je taky na čase začít zkoumat ateismus. Je-li teismus romantickou pohádkou, je ateismus vpravdě katastrofickým hororem. K bodu 2.: Život tedy pro tebe nemá žáden cíl? Je bezúčelným nic, které nemá žáden význam? Proč teda žiješ? Co tvoje potomstvo? K čemu je dobré. Zemře a vesmír zanikne i s lidmi a tečka. Vůbec žáden význam to nemá. Takže je všechno lidské snažení naprosto k ničemu. Je úplně zbytečné žít, protože to není dobré žádnému vyššímu cíli. Neexistuje důvod, proč by měl člověk něco dokázat, protože je to odsouzeno k zániku a nebytí. Žiješ život bez budoucnosti a tvou chimérou je iluze užitku. Vznikl jsi z nuly a čeká tě rozpad do nuly. A mezi tím nuda a nihilismus. Je hloupé žít dobrý a šťastný život. Nebo nedej bože být společnosti prospěšný, protože z toho nekyne žádná odměna. Je to na nic. Ateismus je jedno veliké nic v ničem. Náboženství má aspoň nějaký cíl. Filozofická podstata ateismu je odhalit teismus jako největší lež pod sluncem. Dokázat, všemi dostupnými prostředky, že život je zbytečný, že nemá smysl. Proč? Jaký to má účel? Co z toho budu mít, když budu přesvědčen, že to všechno je k ničemu? Budu mít leda depku a ve stáří se budu děsit smrti.
To přirovnání k matematickému příkladu má ukázat, že celé ty dějiny náboženství mají nějaký cíl. Ateista by se o výledek nikdy nezajímal. Aplikovat jej do toho přirovnání ani nejde. Trval by na tom, že celý ten příklad nemá žádné řešení. Ateismus nemá ani žádné kouzlo. Je pustým světonázorem, který hledá pravdu, ale sám si není tou pravdou nikdy jistý. Ateismus je svou podstatou ještě větší zvědavost, jestli Bůh existuje, než jakékoli jiné náboženství, které je o tom přesvědčeno. Ateismus je jedním velkým ekvivalentem životního strachu a nejistoty.

Vladan: Napadlo mě přirovnat dějiny náboženství k dlouhému matematickému příkladu. Životním cílem je jakási nirvána - nalezení smyslu, pravdy, prostě výsledku. Od stvoření vesmíru až dodnes je to prekérně dlouhá řada celých čísel. A úžasné na tom, je, že jediným matematickým znaménkem je tady krát. Že jde o násobení. Výsledku je třeba se dopočítat stůj co stůj. Každý si sedne na začátek a počítá a počítá. Počítá celý život, ale Křesťan jen hledá a kontroluje čísla a nedojde ani na konec, usměje se a počítat přestane. Ne snad proto, že by ztratil zájem a energii, nýbrž proto, že zná výsledek dopředu. Jde si sednout a pije kafe a všichni ostatní pilně počítají a diví se, že to vzdává. Počítají dál. A on jim říká, je to marné. Zbytečně se namáháte. Jděte domů. Ale oni říkají, ty jsi blázen, tys to vzdal, my tě nebudeme poslouchat a počítají dál. Výsledek je jednoduchý, je to nula. Nebylo zapotřebí počítat. Stačilo v té řadě čísel najít nulu. Nula krát cokoliv je vždy nula. Řekl bych, že takovou křesťanskou nulou byl Ježíš. Nulou poměrně snadno přehlédnutelnou.

Docela pěkné přirovnání. Asi zase napíšeš, že utíkám od debaty intuitivním přirovnáním, které je zase mimo mísu. Ale docela třefně, dle mého názoru tuhle debatu charakterizuje.

Vladan: Třeba je v té matoucí disproporci záměr?

Vladan: No to právě dělají i ty krajní případy věřících. Separují vědu od náboženství. Ale stojí na opačné straně barikády. Jsem v tomhle tak nějak mezi, spíš na straně vědy, ale nepřijde mi, že separuju pohádku a exaktní vědu. Spíš nahlížím na vědu jako na prostředek vysvětlování mýtů. Jako na pomůcku, která ukazuje náboženství v jasnějším světle. Být po mém, tak se všechno bádání zaměří na náboženství a potvorzuje a vyvrací. Ale ono si to jde všechno svou vlastní cestou.

A ještě je tady problém s proroky. Ten jsme ještě nenakousli. Takový Mohamed dal dokupy Korán, dočista sám, na základě božských vizí. Tenhle tradiční a zásadní způsob komunikace s Bohem by se měl nějak vědecky vysvětlit. Vymyslel si Mohamed všechno na základě halucinací a snů? Nebo ne? A proč on a ne někdo jiný? Na Koránu je úžasné, že je tak přímý a naturalistický. Není tam moc prostoru na filozofické polemiky, jako v Novém zákoně. No uznej, můžeš s čistým svědomím označit Mohameda za snílka a lháře? Jen na základě vnějšího pozorování to neodhalíš. Potíž s proroky je ta, že jim se napřed dostalo vidění, oni ho roztroubili po okolí a pak objevili důkaz. Ergo varovali jaksi a priori. A není to problém jen proroků, ale celkově věštců všeho druhu, pojem předtucha je něco tak nevědeckého, neempirického, ale kdo to nikdy neměl, neví o čem je řeč. Dejavi, prorocký sen. Nelze na to pokaždé aplikovat teorii kognitivní asociace.

Vladan: No, přijde mi to zavádění vědeckosti takové účinkem se míjející. Jako měřit délku oceánu krejčovským metrem. Navíc se obávám, že přesnějším definováním se dobereme jen většího chaosu. Museli bychom například začít v těch nejhlubších základech, daleko od náboženství. Museli bychom definovat hmotu a energii a antihmotu a stanovit, jak vznikají a vzhledem k tomu, že by to bylo jen další kupení teorie, dospěli bychom nutně k týmž teoriím, kterým věříme a které si moc podobné nejsou. Třeba já nejsem materialista, ale jen proto, že mám vlastní teorii, kterou dost možná nikdy nebudu moci jak dokázat.

Vladan: Mohli bychom ji stanovit. Ujednotit svoje definice. Já ale popravdě nemám energii to tady všechno sledovat.

Vladan: Ano ten rozpor taky vnímám. Člověk, zdá se, vždy rád sáhne po jednodušším řešení a mně osobně je to proti mysli. Já rád přemýšlým. Někdo nemusí. Někdo je rád, že za něj přemýšlel někdo před ním. Křesťané jsou v tomto ohledu ve valné většině pohodlnými konzumenty. To je na křesťanství věc, která mi šíleně vadí. Ta slabost ověřovat. Nicméně to už není otázka transcendetna a metafyziky, ale lidského naturelu a psychiky.

Tvůj pohled na moje pojmenovávání koček psy, respektuji. Ale nezměním se k vůli tomu.

Vladan: Inu, že Bůh stvořil člověka, nemusí nutně znamenat, že ho stvořil jednorázově. To samé svět a všechno. To je Genesis a o tom jsme se už bavili.
Moje představy jsou taky jen teorie. Nevěř jim. Ověřuj. TO by měl být, abych tak řekl základní princip víry. Vytvořit si svou kosmologickou (náboženskou) teorii o světě a ve světle důkazů a zkušeností, které člověk nabírá v průběhu života, si tuto teorii ověřovat, nebo vyvracet, případně zcela vyvrátit a vytvořit si lepší. Křesťanství jako teorie poskytuje svým přívržencům jednoduchá řešení, ale jsou za nimi složitější výpočty, které na venek vidět nejsou. A mě dosud tahle teorie oslovuje nejvíc. Pokud jde o fakt, měřitelný hmotný nebo časově doložitelný fakt, dokážu se nad něj povznést. Přes rok dělám tolik věcí, ale neznám složení snídaně z 15. října. Vím, že jsem snídal. Potřeba faktografické kompletnosti ustupuje primárnější prioritě skutečnosti. Ergo křesťan možná nepovažuje za důležité znát fakta. Vystačí si se skutečností, že církev ta fakta zaznamenala a střeží jako tradici. Třeba já se s tím nespokojím, potřebuju to vědět. Ty taky. Ale nemohu vyčítat jiným, že to nepotřebují. Zpomaluje to. Ověřovat teorie, které se nás přímo netýkají. Vždyť já nejsem ani kompetentní, abych ti něco vysvětloval. Já nejsem žádný misionář. Třeba by tě přesvědčil zázrak. Aspoň na chvíli, než by sis ho vysvětlil vědecky. :-) Historie zaznamenává zázraky. Dnes, jelikož už třeba nejsou aktivní, nelze jejich fyzickou podstatu doložit a optimálně vysvětlit. Ale jako historický fakt (byť o zázrak v pravém slova smylu nešlo) to faktem je.