Je to zábava co? Představ si, že bys měla doma dokonalého muže. Boty v botníku oblečení poskládané do komínku, nádobí pomyté a vytáhnuté z myčky, koření nasypané v kořence, hodiny natažené, dobraný toaleťák vyměněný.... no úplný horor! Až z toho mrazí a člověk se ptá, koho ten chlap zabil?

Toto je cibórium.

Takže si taky kladeš otázku: Co přetrvá věky? Co je nesmrtelné z toho, co je lidským dílem? Děti? Ono en na entou plus en? Umění? Kultura? A nepřetrvá-li nic, jaký to má pak z pohledu nekonečnosti času smysl, význam?

Ty ale přece nejsi filozof? A přece se ptáš jako oni. Nejsou to nakonec blázni, co si myslí, že jsou jiní, protože se ptají víckrát? Máte na ústavu hodně filozofujících pacientů?

Puero (který byl od začátku proti, aby si vulgární lid volil vulgární vůdce) byl v kritické chvíli knížepánovi nakloněn a byl rád, že kníže nevyhrál, protože by si třeba musel vyčítat, že zvolil pěkného komika. Ten vítězný komik co připíchává medaile na mikiny je národní ostuda, ale o to nejde, ty jsi měla tuhle blbost strčit do deníku ať se politika omílá na psancích mimo umění. Takhle se to dostane vysoko do Kde to nejvíc vře a všichni si budou myslet, jaký jsi nenapsala umělecký skvost.

Zajímavé. Jak jsem to tak četl, říkal jsem si, hmm to je tak vznešeně vyhlížející záležitost, tanec v oblacích, jakýpak asi ďábelský fígl je v tom, že to nemůže vyjít? A ejhle, prostě jen klimatické potíže. Tohle je vlastně gentlemanská básnička, že jo? Říká: lituji, ale nebudem spolu tančit, ne snad proto, že bych se taky neuměl vznášet, ale protože mám na zřeteli tvé zdraví. Milé.

Nádherně zpracováno.

ZABÍT !!

Musím říci, že ten luxus je z toho silně cítit: má to obrázek (černobílý jak se na vážné věci sluší a patří) má to takový servisní slovník a nevtíravě dráždivé obraty v repeticích. Navíc je to jakoby ze světa, kam burani nemají přístup. Máto charisma a velmi se ti to povedlo.

Ubohý soused bledý.

Mimochodem, jak to vypadá s tím Psaneckým Menu, o kterém jsme se bavili na Nových Dvorech? Bude, nebo nebude?

Je to taková přírodní rýmovánka na dobrou noc. Člověk by se už mohl jen přikrýt senem a usnout někde na mechu s hlavou v krmítku mezi čumáky zvědavých srnek a jezevců. :-D Osobně mám ale radši takové ty tvoje STYLOVÉ básničky. Jsou vzdušnější. A jaksi osobitější, ioretovské.

Čím: Přece sebou. Jakoby 99% všech žen věřilo v koncept dobývání sebe jediné a jen jediné procento z vás se pokusilo taky o někoho usilovat. (Další vysvětlení podávat nebudu.)

Tahle básnička se mě dovedla citlivě dotknouti.

Roztomilé.

Wau

To chce si občas vyjet (ať to šéf nevidí) na venkov. Někam do hor nejlíp. Tam je to těm předkům blíž. Ale ani tehdy, byť obloha už na tom bude podstatně lépe, se svým předkům nepřiblížíš v jejich tehdejším užívání si hvězd. Jednoduše proto, že ty se jim tou fascinovaností nevyrovnáš. Oni o nich věděli houby. Houby! Žádné černé díry, temná hmota, supernovy a velký třesk je nermoutil, neznali to! Neměli žádného Armstronga nebo Gagarina, který by si na ně sáhnul. Pro ně byly stejně nedotknutelné a nedosažitelné jako pro nás minulost, do níž ještě neumíme cestovat. My? My tam nahoru vyslali stovky družic, raket, orbitální stanice, laserové dalekohledy, vesmírné sondy a všechno jsme to dopředu dokonale propočítali. My zakloníme hlavu a ptáme se: Co je tam dál, tam kde jsme to ještě neprozkoumali, kde je tam život a až tady to nepůjde, kam se s lidstvem odstěhujem? Oni se ptali (pokud se ptali): Kdo to tam svítí? Zdaliž anděl ve sféře nebeské některé dobře ohlídá těch luceren? :-)

Nějak nevím. Bereš si k vyjádření myšlenky na pomoc metaforu, která je zprofanovaným klišé. Fénix. Mno. Nemá v současném světě nějakou obdobnou paralelu?

Jemňounká, lehounká, houslovým klíčem otevíraná.

Ta úprava by nic neřešila. Prostě tam chybí předmět básně.

S tím nemůžu jinak než souhlasit. Ano. Rozdílný přístup.

Zajímavé, jak někdy nechápající Orionka tohle jasně chápe, ovšem Puero to nechápe vůbec. O kom je tam vlastně řeč? To do těch dveří prásknou ty kolty?