štiler má recht, láska vlastně není. Myslím, že tys tu poodkryla jednu důležitou věc: rozdíl mezi tím užívat si sex a vychutnávat si sex. Ale škoda, že ses toho jen tak lehce dotkla a nijak to dál nerozvedla. Chybí zkušenost?

To není poezie. Poezie je něco co povznáší. Poezie je umění a má vznešenější cíle. Tohle je spíš plebejská forma ovlivňování, která se jen tváří, že je poezií, protože má nějaké podobné prvky.

Proč se angažuješ poezií? Degraduješ tím umění úplně stejně jako bys vymýšlel rýmované slogany do reklam. Copak si to poezie zaslouží?

Pěkná věc. Hezky to melodicky sedí.

Úžasné. Už jsem si myslel, že na něco takového na psancích nikdy nenarazím.

Kalimero, než sem něco vložíš, musíš si to po sobě přečíst, jinak pěkný komentář nedostaneš.

Tom Cortés: Vidíš to a já bych zase řekl, že všechny ty výhody rýmu, co jsi vyjmenoval, zastaraly spolu s tím rýmem. Píseň se bez rýmů klidně obejde.

Zábavné. A přece mi na tom hapruje jedna věc, kterou za zrovna moderní nepovažuju: rým.

Má dnes vůbec ještě rým nějaký účel? Dřív ho lidé potřebovali, hlavně v lidové ústní tradici, aby se podoba díla zachovala pokud možno beze změn v ,,kolektivní paměti lidstva". Ale dneska je to jen takové falešné pozlátko pozlátečko, a identifikátor pro neználky, aby věděli, že čtou básničku. Jo, vnímám rým v poezii jako něco co se pomalu stává formálním retrem a retardem.

Do té ankety bych dal i položku: tvrdé a měkké I/Y

Nádhera. Jsoucno používá Silan a proto voní. To je geniální!!

Severak: Kučeravý je přece české slovo.

Chtěl bych se vrátit k tomuhle light stylu. Dával jsem do své poezie poslední dobou příliš mnoho experimentátorství a filozofie a ona ztěžkopádněla, a já to vidím a užírám se tím a nechce se mi psát, aby to dopadlo stejně. Je moje poezie asi ohrožena špatným časem, v němž by mě sotva napadla věta: ,,Znáš kroky, lišče?" ... z té prýští barvy.

Kvůli tomuhle jsem na pár minut přestal číst Mein Kampf. Teď nevím, jestli se k němu ještě dneska vrátím, mám totiž chuť na něco literárně ovocnějšího a jsem na rozpacích, když si uvědomím, že tenhle výrobek je jakoby na zakázku!

Dříve jsem vlastnil jednoho, vlastně to bylo bezpohlavní, ale říkal jsem tomu Judyna [vyslovuj Džudyna], ta kdyby se namočila do vany, aby si ostříhala ohanbí, musela by dlouho schnout a i přesto by mě to sotva vzrušo- -valo. Eh. Kde jsi mé naivní bezpohlavní dětství, ach kde?

Což o to, té jsem si všiml, to mě přimělo uvažovat v čem je háček. A ejhle Nowiš nastrojil past!

Samozřejmě každého hned napadne, která nahatá zrzka zrovna straší nowiše ve snech? Hm? Je nahá, mokrá a oranžová jako Bystrouška a chlupatá jak orangutan. Há!! To je ono! Je v tom orangutan! Já to tušil.

bezva

je to také surovo podané, ovšem víc sexy vyznívá ten nadpis než ta bášňička

A co přesně na tom by mělo být rádoby vtipné?

Začínají ve mně tvoje verše vzbuzovat zájem, okurko.
I tahle je čímsi co bych zcela neočekával, protože vede k cíli jakoby postranními pěšinkami. Zdá se, že po pár dalších básničkách už dovedu vypočítat tvoje základní větné vzorce, tvůj nápaditý slovník a práci se slovními obraty v poetickém obraze. Je v nich cosi nového.

Těžko říci. Ani samostatně stojící to nějak nestačí konkrétně zaujmout. Spíš se to dá použít jako surový materiál k dalšímu zpracování.

Chachachááá!! To je ale naivní blbost!!
člověk má hned chuť napíchnout si žloutenku, aby viděl svět veselejšími barvami.

Milé. Příběh má přímo dechberoucí vyvrcholení v momentě, kdy si motýlek nemá s kým povídat. Já osobně byl jako na jehlách, jak to dopadne. A díky bohu, kytička se uzdravila. Úúúf. Ale bylo to o fous.