NÁDHERNÝ STROM. Smrk?

když začneš pít, budeš skládat i ty básně, tak co. Hmmm. Často kritizuju, že píšeš bez hlavního hrdiny, tady hrdina nechybí, má to jistou myšlenku kterou to rozvádí a ukončuje otázkou. Mám rád básničky, které končí otázkami. Kdybys sem na konec přidal ještě aspoň dvě, mělo by to najednou takový nádech existencionalismu.

červená je tady symbolem čehokoliv. Pěkné. Napsat úvahu o červené. Orhan Pamuk napsal o červené knihu (Jmenuji se červená) a tak vím, že symboly jsou relativní a lze je pojmout i individuálně. Je jedno co červenou myslíš ty. My si za ni dosadíme pokaždé to svoje.

tohle je maniakálnost! I já složil básničku o vánocích! Raději ji sem ani nebudu dávat. Roztrhl se pytel. Líbí se mi to pojetí ..povstanu z rukou dětských přání.. pěkné.

je rozdíl mezi básníkem a Básníkem. Ti druzí jsou nesmrtelní a jejich bloudění je smysluplné.

tímhle kusem ses přiblížila asi nejvíce Guillaumovi Apollinaireovi. Je v tom hravost a rytmus.

věnuj se věnuj

dílo se už svým nadpisem samo chce zařadit na dno. Ne, nelíbí. Je o ničem, nic neřeší, nic co by mě mělo jakkoli zajímat mi to nepřináší.

Jojo. Gabkin umí.

Ale je to kumšt psát z opačného pohledu co?

Ano, nisméně, nic proti, ale chápu tu básničku (už podle názvu) jako věc co mě má oslovit a vyslovit nějaké řešení, nějaký ortel na který čekáš, zda opustit či neopustit ...jenže co přesně? Je nepatřičné halit jasnou otázku do fantasmagorické tajnosti. Takhle ti přece nikdo odopovědět nemůže, leda bys vlastně o žádnou odpověď nestála, pak to nabírá takový metaforický nádech.

Tak nevím. Jako básník touhle básničkou vyjadřuješ názor těch dvanácti měsíčků básníků co odmítli žít podle pravidel Jednoho dňa Ivana Denisoviča, nebo těch co pijí Savo? Totiž v obou těch částech si mykáš, mluvíš o Nás, ale nevím z teho kdo z těch dvou světů jsou My a kdo oni. Je to matoucí.

podle mě slouží ulice jako mechanická kulisa. Ulice je pojem až symbolického charakteru a tady nabývá přímo abstraktní podstaty. Důležité, neměnné podstaty. Co kdyby šla kuchyní, nebo olivovým hájem? Nene, ybrala si ulici jako kulisu nebo jako symbolický motiv.

kompozice? A nezlehčuje tím vážně míněný celek? Nejde ji totiž jen o ten subjekt, ale také o svůj postoj. Je ji to vlastně celé jedno. Prakticky tím lže sobě samé do očí. Nemyslí to vážně, když promlouvá k rušné ulici ale chce promluvit do duše subjektu...

Jelikož mi Tom mluví z duše zastavím se jen lehce u formy. Já rád kritizuju formy, to všichni vědí. Všechno začíná malým písmem, tím dáváš nepokrytě najevo, že žádný z těch odstavců - tedy slok - nikde nezačíná. Básnička tedy jaksi rytmicky pokračuje z neurčita a najednou zlom a poslední sloka je velkým. To nemluvím o čárkách ve větě a pod. Ale je to jen takový ledabylý poklesek, nic proti stylu.

je tohle vůbec tvoje? Je to moc povedené a ta druhá sloka je bezkonkurenční. Jediné co ti tady zase vytku, jako posledně, není tu řečeno KDO. Vím ty asi zase řekneš to co posledně, ale kdyby tě někdo četl v knižní podobě nebo dopisové, nebudeš mu osobně vysvětlovat o kom tu píšeš. Je to krásné tělo, jenže bez hlavy.

dojemné. Po dlouhé době jsem dal stovku

Moc hezké, krásně ztvárněno. Ale nutno upřímně přiznat, že vytvořit kalich není dvakrát těžké, třeba pyramida je těžší, to nemluvím o kouli, ale to je ostatně vedlejší, na povrchu má působit efekt toho tvaru jako takový doplněk okrašlující básničku a tu myšlenku kterou v sobě skrývá. Mi se to líbí.

Vskutku dojemný a účinný manifest. Základní body nového slohu coby samostatné dílo. Vtipné a dobré.

hezké velmi

Vida změna ve formě. Tuhle formu po dvou řádcích mám rád. Dá se z ní hodně vytvarovat, má spád a je jednoduchá. Ovšem měla by tam být nějaká myšlenka. Možná jsi ji sem chtěl někam strčit ale není tu. Není tu předmět. Hlavní hrdina. Píše se tu o něm, ale není tu. zvuky v jámě nepatří nikomu určitému a to je špatně.