Chtěl bych se vrátit k tomuhle light stylu. Dával jsem do své poezie poslední dobou příliš mnoho experimentátorství a filozofie a ona ztěžkopádněla, a já to vidím a užírám se tím a nechce se mi psát, aby to dopadlo stejně. Je moje poezie asi ohrožena špatným časem, v němž by mě sotva napadla věta: ,,Znáš kroky, lišče?" ... z té prýští barvy.

Kvůli tomuhle jsem na pár minut přestal číst Mein Kampf. Teď nevím, jestli se k němu ještě dneska vrátím, mám totiž chuť na něco literárně ovocnějšího a jsem na rozpacích, když si uvědomím, že tenhle výrobek je jakoby na zakázku!

Dříve jsem vlastnil jednoho, vlastně to bylo bezpohlavní, ale říkal jsem tomu Judyna [vyslovuj Džudyna], ta kdyby se namočila do vany, aby si ostříhala ohanbí, musela by dlouho schnout a i přesto by mě to sotva vzrušo- -valo. Eh. Kde jsi mé naivní bezpohlavní dětství, ach kde?

Což o to, té jsem si všiml, to mě přimělo uvažovat v čem je háček. A ejhle Nowiš nastrojil past!

Samozřejmě každého hned napadne, která nahatá zrzka zrovna straší nowiše ve snech? Hm? Je nahá, mokrá a oranžová jako Bystrouška a chlupatá jak orangutan. Há!! To je ono! Je v tom orangutan! Já to tušil.

bezva

je to také surovo podané, ovšem víc sexy vyznívá ten nadpis než ta bášňička

A co přesně na tom by mělo být rádoby vtipné?

Začínají ve mně tvoje verše vzbuzovat zájem, okurko.
I tahle je čímsi co bych zcela neočekával, protože vede k cíli jakoby postranními pěšinkami. Zdá se, že po pár dalších básničkách už dovedu vypočítat tvoje základní větné vzorce, tvůj nápaditý slovník a práci se slovními obraty v poetickém obraze. Je v nich cosi nového.

Těžko říci. Ani samostatně stojící to nějak nestačí konkrétně zaujmout. Spíš se to dá použít jako surový materiál k dalšímu zpracování.

Chachachááá!! To je ale naivní blbost!!
člověk má hned chuť napíchnout si žloutenku, aby viděl svět veselejšími barvami.

Milé. Příběh má přímo dechberoucí vyvrcholení v momentě, kdy si motýlek nemá s kým povídat. Já osobně byl jako na jehlách, jak to dopadne. A díky bohu, kytička se uzdravila. Úúúf. Ale bylo to o fous.

Pěkné, je jen škoda, že nepíšeš erotickou poezii, měla by takový něžný nádech si myslím.

I Puero pocítil v jistém okamžení Dylana. Asi nejvíc v tom třetím odstavečku. A v tom volné rozběhnutí k deklaraci zamilování se. Trochu Hollywoodská scéna, ale hezká.

Pěkné
Symptomatické
Oligofrenologické
Piktomorfologické
Parafunkcionalistické

a taky endodondrologické,
hlavně pokud jde o to prostředí, tam je ta ondodrolóza nejvíce cítit. V té tresce na samotném konci díla spatřuji jakousi snahu přiblížit se jistým numinózně laděným vlivům Salvatora Dalího, ten jak známo použil na telefon humra čímž jasně deklaroval svůj komunikační akcelerátor jako humánní kategorický imperativ moderní doby!!

Dovoluji si nesouhlasit - po zácpě nezbytně nemusí přijít průjem. Někdy to ve střevě ztvrdne a ucpe se to a jak jde další a další jídlo, tlačí a vytváří v břiše kapsu, která praskne a všechno se to vytlačí do svaloviny a člověk po velkých bolestech umře.

Po tom, co jsem viděl film Samsára začínám vážně pochybovat o tom ukájení se po zbytek života, páč jak k tomu jednou přičuchneš, už se vezeš. Na druhou stranu, v křesťanském ztechnizovaném prostředí to možná neplatí. No řekni, rozešla by se s tebou ženská, kdybyste žili v necivilizovaném koutě světa, nebo na poušti? Ty bys z hlíny uplácal domeček, ona by si tam lehla a po dvou třech vrzích by jídlo domů nosily děti, ani bys nemusel vstávat.

Na sedmnáct dost dobré.

No já ti nějak nevím. Jak doporučuje Shane: na tvým místě bych to nevzdával a šel do toho. Pěkně někde na hnoji v chlívku, když se zhasne, smrdí všichni stejně a zas tak velký rozdíl v tom jistě není. Máš mou podporu.

(Ale básnička je to strašná a rozhodně není srandovní. Je slizounská.)

Slušel by ti volný verš. Rozprostřel by tvoje myšlenky víc do prostoru a básničky by získaly nadýchaný volný styl, který se jeví upřímnější, opravdovější, když se píše o zásadních věcech.

Hmm, hutná a těžká básnička, rozhodně nic vzletného. Mám z toho depku a splín. To byl nejspíš účel, co?

To je jako když Krakonoš po těžkém a vysilujícím boji s imigranty zasedne ke psacímu stolu, nohy v lavoru, mokrý šnupfentuch na pali a píše svému zesnulému příteli von Trautenberkovi: ,,Když tu nejsi, s krajem se těším na peřinu..."

Typický Homér to jsou Středoproudaři a podobná dílka, já mám ale radějc Tsunami. Tam si hraje se slovy trochu nadstandartně. Nebo Pojednání z dostavníku, to má vlezlý začátek.