Dovol, abych ti to setřel a nijak tě nešetřil.

Tohle je i na tvůj věk hnus. Divím se sám sobě, že jsem to dočetl až k řiti.

chlope ty sa fakt nudíš aj v robotě

a to nerobíš v archivu

na dva týdny tě zavřít do archivu a sepíšeš román dluhý jak Mahábharáta, možná delši

Informace jsou důležité. Pravdivé i lživé. Ale je třeba je občas podrobit analýze aby se člověk přesvědčil jak moc odporují těm iluzím, kterými nás dávkovali. Někdy se totiž dá najít kompromis který ukáže že iluze nebyly iluzemi.

No, celkem mě to inspirovalo, možná něco napíšu.

ó je strašné přijít o iluze

A co zbylo tam nahoře, když obloha spadla? A nespadlo to náhodou dolů ono ,,modré z nebe"? A polyká se s tvrdým Y.

Mimochodem je fakt, že andělé jsou bytosti neutrálního pohlaví. Proto taky jejich jména končí na neutrální -iel. Ti andílci s kladivama mi připomněli tak trochu pink floydy, kteří si postavili zeď a pak ji sbourali. Nejspíš měli dobrý úmysl.

Chválím. Má to styl který se jen tak nevidí. Je pravidelný, vypracovaný a zaujal mě.

Velký bud se vrátil a hned s japonským haiku. Podařený návrat barde. Máš jich víc?

Chtěl bych být někdy v kůži tvoji holky (teda pokud o těch verších ví). Charismatický bubeník s citem vidět maličkosti v jasných odstínech. Takový jsi ve svých básních (často).

Je věru řádně vyuzená. Hodí se na sté dílo. Chválím.

milé

Taky zaujala. Svižným tempem, počtem slov na řádku...počtem dobře volených slov na řádku. Délkou a hlavně poslední slokou. (tou o nesmrtelnosti)

Hezké, skoro to vypadá, jako by vztek byla nějaká viróza, kterou se člověk nakazí asi jako se nakazí štěstím.

Jéé Houmer se vrátil.

Devils_PIMP: já jen tak, ze soucitu k přírodě. Přejte život chudé štěnici, neutopte blechu na lžíci.

To jen že na mě z té básně dýchlo léto, rozkvetlý park a růže a pak jsem si uvědomil, že se to jmenuje Včera v parku a uvažoval jsem, kolik včera v parku rozkvetlo květin v tom mrazu....ani milence nevidět v tenhle čas riskovat opar....smutné období. Spíš na provaz, než lásku.

Jééé neničte kytky! Ženy jsou tak kruté. Přijímají od mužů zabité rostliny jako důkaz lásky. Vandalismu! Ještě jsem neviděl, že by muž daroval ženě sazenici v květináči. Ne, ne ulomit tu květinu a otrhat celý voňavý palouk, jen aby si ji mohla dát za ucho....stejně ji pak povalí v trávě a ta kytka spadne. Zachraňte květiny! Zabraňte lásce!

hm, docela zdařilá reklama

Tenhle styl znám. Je takový ryze dívčí. Se závorkami, které zveřejňují ty stydlivější části. Jen je tam víc hvězdiček než normálně.

Zdá se, žes v tom vztahu pochopila zákonitosti jimiž se řídí a našla štěstí. A kdyby už pohasínalo, znáš prostředky jimiž ho vrátit do hry. Máš svou lásku podchycenou a prozkoumanou. Hezké.

supr hra

Puero ti tady tiše tleská ve svém maniodepresivním megalomanském koutku. Někteří se z euforie už neproberou. Přinesou si ji domů a nakazí ostatní.
Docela nedávno jsem byl s přáteli v Brně (zase to město, pomalu si zvykám) v zemské galerii a nahoře v patře ve stálé expozici to začalo středověkými ikonami. Nu, umím ocenit umění, i když není zrovna mým šálkem kávy, ale docela jsem se s kamarády pobavil nad jednou věcí: vlastně teorií - na starých obrazech mají živí světci kolem hlavy aureolu - svatozář - ale popravení mučedníci, v momentě, kdy jim hlavu usekli (nebo je jiným důmyslným způsobem zbavili života), přestali ,,svítit". Zkrátka svatozář se na mrtvolu nevztahovala. Ani v jednom jediném případě. Šmik a jako když ho vypnete.

Vzpomněl jsem si na to až teď v souvislosti s tou euforí a lepším světem ve tvém díle. Svítíme i v euforii? Co myslíš? Nebo se vypínáme sami?