Experimentuj, experimentuj. Najdeš se. Kdo hledá najde. Na mě je to zbytečně moc dlouhé. Měl jsi toho tolik na srdci, tolik tě napadlo unikátních obrazů, že sis neuvědomil, že si z nich stačí prostě jen vybrat ten nejlepší. Taky ten tvůj slovník se mi zdá hrozně heroický. Samá krev a andělské křídlo, dokonce tam máš HLE....asi by to chtěloˇmíň Máchy a víc Nohavicy.

Je to tenhle rok nejkrásnější vyznání nějakému místu co jsem četl. A vlastně taky té atmosféře, která se v závislosti na stavu počasí mění. nikde to není pokaždé jen melancholické. Musí být ta správná atmosféra. Kdysi (no vlastně dodnes) se mi zdával sen, v něm na rozlehlém palouku obklopeném lesem javorů zelenaly se a černaly hustým deštěm skrápěné husté koruny javorů. Uprostěd stál ten nejmohutnější, tráva byla neuvěřitelně zelená a bylo ticho a bylo po dešti a voda se odpařovala a tvořila se mlha a já nebyl nikdy s to býti si jist, zda je večer, nebo ráno, nebo jen zachmuřené poledne.....a přitom jsem jakoby očekával, že tam za mnou někdo příjde, že tam mám na někoho čekat. Sen ten nikdy příliš dlouho netrvá. V mlze se to místo vytratí. Jednou jedinkrát jsem to místo našel a je zajímavé, že napřed se mi o něm muselo zdát. Bylo to někde pod Hukvaldami, ne v oboře kde Janáček sepisoval Lišku Bystroušku, někde mnohem dál. Ocitl jsem se na tom palouku, obdivoval ten ohromný javor a zjistil jsem, že nad pásem lesa, který ohraničoval ten palouk se tyčí zřícenina Hukvald. Jen ten déšť tam chyběl.

A tak na atmosféře hodně záleží, jinak, když není atmosféra dokonalá, naše iluze o tom místě, které si romantizujeme, vezme za své.

No pokud se pamatuju ten její osobní život byl tak veselý že skončil sebevraždou. Asi v tom byla životní póza.

Wulfová? Jak ono se to vlastně psalo správně?.... když jsem na ni před mnoha lety na gymplu poprvé narazil, řekl jsem si tahleta autorka chtěla, aby na ni lidstvo raději zapomnělo, na bolavé svědomí.... mám myslím si z té tvé básně ten správný pocit. Takový vybledlý, unavený, ženský.

pešu: Potom může klidně platit i výrok: Pokud o něčem Bible mluví, neznamená to, že to existovalo. (třeba Babylonská věž, nebo Noemova archa)

Probůh berte ty dinosaury trochu s nadhledem. Vždyť podle Bible nikdy žádní nebyli.

No nemám, já jsem konzument. Tak se víc snaž.

Neboj, já chyby nehledám. Prostě na ně narazím. A teprve až když na ně narážím tak si jich začnu všímat. Tady jsem nenarážel. Ukolébavka je hravý žánr, otevírá brány tvůrčí fantazie, protože sama je takovou branou. Má navozovat pocit uvolnění a odevzdání, bezpečí. Já bych řekl, že tohle to celkem splňuje. Ukolébavky mají jedinou vadu: jen těžko se u nich básník vyhne zavedeným kýčovitým klišé. Já napsal tři a nevyhnul jsem se tomu ani jednou. (Ikdyž na tu první jsem docela hrdý) Napíšeš víc ukolébavek?

V téhle básni vystupuje do popředí nebezpečná křehkost bytí, kterou ohrožuje cit lásky. Jenom tak na okraj: opravdu píšeš aspoň někdy básně perem? Ono je to takové klišé, dneska se to odehrává všechno na počítači a perem se básně píšou míň a míň.

No vytkl bych ti jinak, že ten verš je dost chaotický, moc se nerýmuje a po obsahové stránce je dost divné, že hned ze začátku jasně deklaruješ, že je v tom milostném vztahu taky někdo třetí. A teď kdo je kdo? Která z těch dvou je ta vysněná a která ta reálná?

Ták, pochopil jsem že to experimentování tkví v použití rýmu AABCC. Jo. Dobrý. Co se mi na tom mnoc nelíbí jsou ty rýmy. Loví-hoví, lásek-sedmikrásek....jakoby se rýmovat musela jen slova ve stejném stvaru, rodu a pádu a čase. To ti moc zabrat nedalo.

No právě že se tam o dinosaurech nemluví, zato o draku ano (teda aspoň v apokalypse a nějak na toho draka přijít museli. Protože co je to drak? Okřídlená ještěrka s velkými zuby, ergo dinosaurus) ale to je jen takový pitomý vývod, autoři Bible nejspíš nic z toho nikdy neviděli. Ke všemu je to jen důkazy nepodložená hypotéza.

Ta podmínka vstupu do nebe - chovat se podle svého svědomí - neubližovat, tedy milovat bližního - to je vskutku křesťanský faktor. Ale neznám náboženství, které by za dobré skutky neodměňovalo a za zlé netrestalo.

Vladan: Dík za odpověď. Víš ta věc s tím, co nutí člověka k milosrdenství se podle mě nevztahuje nijak na to, v co věří. Milosrdný byl koneckonců i ten samaritán z Ježíšova podobenství, milosrdný je i člověk nevěřící. Nedá mu to, má v sobě zakomponované dobro. Svědomí. No a dobrý křesťan, špatný křesťan, Muslim, nebe peklo ráj, příjde mi, že mnohé náboženské (a rozhodně ne jen křesťanské) představy jsou příliš nereálné a jednoduché, ba nepravdivé (tak jako víra v draky - ačkoliv je to jediný termín, který v Bibli hovoří o dinosaurech, anžto pojem tehdy neexistoval). Víra - a na to jsem tě chtěl přivést - je tedy doufání, nebo vědění? Proč bych třeba já - pochybovač - měl jen tak mírnix týrnix bez důkazů věřit dejme tomu v predestinaci, nebo peklo, nebo anděly apod.

Obsahově zajímavé, ale rytmicky to dost ujíždí, nebo to člověčí - tak nějak jsi potlačil lidství na úkor rýmu na řečí.

Popravdě, vím, že Guli něco napsal, ale napřed jsem se rozhodl přečíst si tvoji věc.

Nuže tedy, rozlišil jsi tady tři druhy víry a tu náboženskou jsi podmínil existencí nesmrtelné duše. Víra v posmrtný život a víra v nesmrtelnou duši. Podle mě jsi tuhle víru mohl klidně taky nazvat ,,doufáním". A řekl bych, že tvoje další úvaha by měla být spíš na téma: Co je to ta nesmrtelná duše.

Zadruhé jsem dostal pocit, že pojem víra a náboženství pro tebe jedno jsou.....hlavně v té pasáži ve které říkáš, že křesťanská víra ukládá věřícímu pomáhat chudým, atd. Troufám si říci, že to co mu ukládá tuhle charitu není víra v boha a duši a posmrtný život, ale je to buď jedna z těch věr druhé kategorie (třeba komunismus, socialismus) nebo to zkrátka není žádná víra, ale něco jiného (tradice, etika, společenská norma, pud sebezáchovy, instinkt).

Nejsem ani teolog ani sociolog, ale řekl bych, že pojem víra je daleko složitější a hlavně nejednoznačný, než jak tvrdíš. Třeba víra v Boha a víra v draky potom totéž, co víra ve futuristickou vizi Gena Roddenburyho. Kdybych já psal podobnou úvahu, asi bych navrhoval zrušit termín víra a definitivně ho nahradit pojmem doufání. Ona ta víra se tváří, že je něco víc, protože si nepřipouští pochybnosti, ale snadno se změní v doufání a v kategorii náboženství je to ještě patrnější, protože nikdo nevěří bez pochybností. A možná bych došel až tak daleko, že bych řekl, že víra v Boha (nebo bohy) neexistuje. Že je jen doufání, že snad měli předkové pravdu a ten Bůh teda je.

Do říše splněných snů? Hezky povedané.

No to zase pozor, já náhodou mám sociální cítění. (Che Guevara mi byl vždycky sympatický) A taky cítím, že kapitalismus se ve své podstatě už od dob kolonialismu nezměnil: pořád jsou mu lhostejní lidi, kteří na to tak zvaně nemají. Obyčejní lidé. A jelikož se mezi obyčejné lidi chtě nechtě musím počítat, tak mi to vadí. Jenže v tomhle ohledu jsem zároveň evolucionista a na to, že silnější přemůže slabšího má kapitalismus odpověď už od dob Charlese Darwina. Protože se to zdá být přirozenější.

Nejsem ani zastánce kapitalismu ani socialismu. Jsem humanista. Ani jeden z těch dvou systémů není humanitní. Oba jsou misantropické. V prvním případě je to pohrdání obyčejností a ve druhém zase pohrdání neobyčejností. Společnost by měla být humanistická. Ti neobyčejní by měli mít soucit s těmi obyčejnými a ti obyčejní mít uznání k těm neobyčejným.

Ale v době terorismu, válek o ropu, rasismu a náboženské netolerance se společnost humanistickou sotva stane.

Hezky se s tebou debatuje.

Jsem unešen. Ono pravda člověk si ta tvá díla musí přečíst víc krát, aby pronikl dovnitř a došel jakémusi vnitřnímu prozření, aby našel myšlenku. Ale jakmile ji najde dojde mu s jakou nehoráznou ladností volíš slova, která ji obklopují a zvýrazňují. Koho by napadlo psát o upouštějící přehradě. Takže ti zase složím poklonu. Jak jinak. Zbožňuju tenhle styl psaní, protože je FANTOMOVÝ, zastřený, ale složitě konstruovaný a jasný a zřetelný...zajímavé.

Tuhle mi do pokoje lítala vosa. ,,Ubožačka." říkal jsem si v duchu a nechal ji tak. Dycky zaletěla za jeden obraz co mám u psacího stolu a tam si bzučela a pak vyletěla oknem. Málem jsem ji dal jméno, jenže pak mi to došlo. Vybrala si můj prostor, aby si tu za obrazem postavila hnízdo. Chtě nechtě, musel jsem jí v tom zabránit. Nezabil jsem ji. Ale donutil jsem ji, aby si hledala jiné místo. A potom, kdo tu koho zradil, že? ...... ale bylo to symbolické. Symbolika je pro básníka důležitá. Jeho svět je plný symbolů.

Byl to vskutku moudrý člověk.

Ale ten výsměch a arogance spojená s mocí je hold věc která by potkala i tebe, kdybys tu moc měl ne? Třeba ze mně by byl úžasný diktátor. Nesnesu odpor a výsměch. Všichni by se mnou museli souhlasit. Neříkej, že bysis i ty neomlouval své politické prohřešky jako úlitbu velké míry zodpovědnosti, kterou bys měl? Já se v socialismu narodil, ale vyrostl jsem v té přemíře demokracie. Nemusel jsem na vojnu, dostal jsem se na výšku,...netrpím v koncentráku a mám kosmopolitní a tolerantní názory. Nepotřebuju být nespokojený jen proto, že kvůli krizi a zlodějům v parlamentu musím mít hlouběji do kapsy než dřív. Člověk si za svoje pohodlí pořád ještě zodpovídá sám. Ne nějaký politický systém. Jsem generace, která se nespoléhá na stát, že ji vydělá na důchody, že ji pustí k moři, že ji sežene práci, nebo že ji bude ve válečném konfliktu hájit armádou. Tak naivní zase nejsem. A nic od politiků neočekávám, tak nemám ani důvod si na ně stěžovat. Tím spíš v umění.

No, satyru fakt nemusím. Stěžovat si na poměry podle mě nemá s uměním nic společného. Protože dokonalého systému se sotva kdo dožije a vždycky, pokud chce nějaká společnost sobodu, bude hudrovat, že jí má někdo víc než druzí. A navíc to nikdy není nic nového. Korupce, podvody, velezrady, udavačství atd. to tu bylo dycky a ještě nějakou dobu to tu bude. Člověk si nemá co stěžovat na systém, který si zvolil. Protože to si pak Jindro stěžuješ na to, že je tady svoboda a demokracie. (Kde má každý právo krást jak nejlíp umí.)

Jojo, má to atmosféru. Erotiku puero může.