No. Nevím, kdo všichni to jsou, vy co to víte, já zas vím, že nic není tak jednoduché. Ale nechce se mi tu obhajovat procesy s čarodějnicemi, honbu za astronomy atd. Ostatně. Ty jsi bystrý a vysoce inteligentní kluk, víš co píšeš. A jistě bys nikdy něco takového netvrdil, jen protože jsi viděl komunistický film (ostatně velmi kvalitně natočený), ale máš to do merku prostudováno z hromady zdrojů. Že ano? Třeba záznamy z inkvizičních výslechů z Velkých Losin, co jsou v Opavě v zemském archivu, to je počteníčko.

Mimochodem, když už jsme u justičních zločinů, nenapíšeš někdy něco o Hilsneriádě? Teď byl v telce fajn dvoj-film.

Ty prostě nemáš rád náboženství, co?

Hmmm, po delší době opravdový skvost. Jedna z těch perliček co zapadly, aby byly zase objeveny. Je to krása. Ten leitmotiv čistě hypotetického obrazu je silný a romantický. Velmi dobře se mi to četlo.

S nadhledem?!! A jak si ten NADHLED vůbec představuješ? Nepleteš si tak trochu nadhled s naprostým ignorováním?

Pche! Teď jsem si teprve všiml toho čertíka usilujícího o maximální kritiku. Toho bys měl zrušit a dát si tam Šetřete mě prosím.

Ještěže Rosenkranz a Gildenstern jsou už mrtví. Snad z jejich květinářství udělají seccond-hand a Ofélie bude mít kam chodit na hadry.

FarářovY hříchy. Ty hříchy, ne ti hříchy. Trochu gramatické snahy, prosím. Jináč máš teda o kněžské službě podivné představy, jen co je pravda.

To je snad poprvé co vidím v nadpisu tak bezprizorní čárku. Jinak měnit velikost písma u básní je ošidné, chce to cit a to zmenšování - takové literárně-grafické decrescendo - by mělo mít jasně patrný důvod, jinak ti to kritikové obijou o hlavu.

Nohavica tam zastupuje První noc v novém bytě, nebo Mikymauze?

Bez ohledu na to... i na mě čeká ochočená liška. To je důležitý filozofický moment. Je to pěkný básnický obrat. Ale na Malého prince nečekala ochočená, nýbrž divoká liška, která se toužila nechat ochočit. V přeneseném významu tím veršem říkáš, že na tebe žádná nezadaná toužící bytost v širém světě nečeká, že jsou už všechny ochočené. Hm.

No a ty tečky. Osobně bych je dal buď pryč, nebo jich tam dal mnohem mnohem víc, zatečkoval to. Dezolátně.

Ách tohle mi připomíná moje hvězdičkové období. Psal jsem přesně takhle. Krása.

Výborně.

Toto dílo někam přepíšu. Má říz. Zase.

Řidič, ten tvrdý chleba má. Má i tvrdý rohlík, ale z něj si namele strouhanku na řízky. Tvrdý chleba použije, leda, aby si podepřel kolo ve svahu. Proč ho s sebou pořád vozí? No proč?

Tak to bude zajímavý vývoj, ironie je sympatická věc, dodá básničkám šťávu a vyprofiluje autora jako básníka s ostrovtipem. Jen to nesmíš přehnat.

Mnó, kvalitní věcička. Název lákal a hned první slovo mě rozesmálo. Sice nesnáším v názvech smajlíky, to je v poezii těžký zločin, ale aspoň to je vtipný název. Vzhledem k obsahu. Taky jsem háklivý na ono tolik oblíbené slovo ,,drtí". Že něco někoho drtí, to je ale blbost a hodně se užívá ve spojení s tíživými pocity, psychologický tlak drtící cosi. Já si nicméně vždycky vybavím lis na papír a v něm zmačkaného Hrabalovského hrdinu. To je drcení.

Je fajn že píšeš o trochu hlubokomyslnějších tématech a že je vnímáš jakoby s nadhledem, neortodoxně, to je sympatické, svědčí to o tvé básnické reflexi, o tom, jak vnímáš život kolem sebe, že se dovedeš odpoutat od zavedených stereotypů. A jako snad každý psanec, až na výjimky, začínáš u školních rýmů. Mnohdy úsměvných - hoří-choří. Vtipné. Máš hodně co zlepšovat. Pravopis, čárky ve větách, koncepci, rytmiku, ale jako začátek na ,,zhýčkaných PSANCÍCH.CZ" je to velmi slušné. Vypiluje se z tebe kvalitní autorka. Povolíš uzdu svým experimentátorským choutkám a vzejde z tebe osobitá básnířka. Zatím jsi hóódně v zajetí zastaralých představ o tom co je moderní poezie.

Ó, jak ti závidím.

Vida, jsi jedna z mála co to se mnou na psancích vydrželi od samého začátku. Klobouk dolů.

Básnička se mi líbí. Dospěl jsem na poslední řádek a ejhle ho koně. Napřed jsem si říkal, že to sem vůbec nepatří, ale nevim, já třeba vnímám koně jako symbol sexuality, nevím proč. Podezírám tě, že jsi ho tam strčila s jasným záměrem podprahově ve čtenářích vyvolat pocit nějaké latentní vášnivosti, že je to tak?

To je klasický ženský postoj: nesnadné vyrovnávání se s pravidly, potřeba jejich přeměny a přizpůsobení svým pravidlům. Tvoří vůbec ženy taky nějaká pravidla?

Vskutku - je to typicky ženské. Bosorky a kankán.. v celku je v tom ale cítit spíše rytmus Fantoma opery od C.M.v. Webera. Každý funkční básnický obraz se počítá. Dobrý výsledek.

Smutné. Ale ono asi vždycky u pohádek záleží, kdy je autor utne. Kdyby po těch šťastných závěrech pokračovaly, všechny pohádky by skončily špatně. Vraždou, šílenstvím, smrtí. Hloupý Honza by byl v manželství s arogantní princeznou nešťastný a po dlouhé době, co by se upíjel k smrti, by se musel oběsit, protože by ho ta potvora naleštěná stejně podváděla a na jeho parohy by si delegace a předáci odborů mohli věšet kabáty. On sám by si jistě vyčítal některá špatná politická rozhodnutí, kdy zatočil se zlými ministry a dal je popravit, ale byli to otcové rodin! A ta sedmihlavá bestie? Že ohrožovala veřejný pořádek a představovala bezpečnostní riziko? Sakra, vždyť to byl jedinečný zoologický exemplář, každé ZOO, každý Jurský park, by po něm skočil a na turistech by království vydělalo jmění! Darmo mluvit. Všechno má dobrý konec, jen na jakémsi pomyslném vrcholu konjunktury, za níž už vypravěč ve sledování příběhu raději nepokračuje, jinak by děcka neusnuly.

Ó, nevěřím, že mohou také květiny hnít, či jinak podléhat rozkladu a smrti! A pokud něco takového hrozí, že se nenajde někdo, kdo by uchoval jejich krásu a vůni a svěžest. Takové věci je přece nezbytně nutné zachovat za každou cenu! (A nepodaří-li se to, nesmí se to svět nikdy dozvědět.)