Je tady znát autorova inspirace jedním nejmenovaným narcistickým básníkem, skvěle zachycený okamžik díky detailně popsaným postřehům, to vše završené upřímným doznáním vlastní závisti z obyčejné radosti z bytí..

Pro mě je to naprosto srozumitelné hraničářské myšlení, ovšem moc hezky básnicky ztvárněné.

Morfeus: Nejprve si zreviduj tu svoji odfláklou prvotinu..

Myslím, že loď by se mohla jmenovat Prázdnota a nebo taky Naděje umírá poslední, možná Loučení či Truchlení.. opět báseň, která probudí emoce a přiměje k zamyšlení, díky za ní..

Všechno má svůj čas. Řecké báje mám rád, je tam všechno.

Krásný!

Ahoj a vítej! Super! Mám rád happyendy. Kéž by měl člověk u sebe takové lano a nebo někoho, kdo mu ho hodí.. Jedeme dál!

Ta zní od srdce..

To je moc povedené rozloučení..

Tohle se mi líbí.. Nevím, jestli správně, ale rozumím tomu dokonale.

Díky..:)

"stát jako model verzi příští, co tobogánem času sviští", tak tyhle verše to katapultujou do všehomíra..

zaseja: jj.. myslím, že to vystihuje spíš toho Londona..

Chybama se člověk učí.. :). Nádhera: lehkost, utrpení, touha, naděje, pochyby.. - na pár řádcích. Bravo!

Nevěřil bych, že mě dokážeš překvapit.. ale vlastně mě to nepřekvapuje.. :) Tohle je prostě PECKA!

Povznášející. Ty poslední dva odstavce vystihují celý můj život.. :)

Jdu na to!

Gratuluju..

Překvapivě okořeněné humorem.. Bravo!

Ty seš léčitel..:)