Mlčeti Zlato: každý tvůrce by měl mít v sobě dost pokory, aby uznal lepší práci jiného...a dost tvůrčí energie, aby se jí nechal inspirovat

koiška: děkuji za tvá slova, beru je jako pochvalu

skvělá...mám se co učit

Miňko: hladím jizvy :(

Sasanka: je to osobní... třeba ti svítí jen to, co se tě týká

miluju léto

šílené

naskočit na hřbet draka a střemhlav letět vstříc opojení...a ráno se chtít zabít...ach jo

víš, proč plakal?

Gora: to jsem rád, že je to poznat... snažil jsem se ;))

a co ti v tom brání?

když člověk pustí fantasii z řetězu, to se tedy dějou věci ;)

Trochublázen: přesně tak...i s chodníkem pod hlavou lze smát se životu ;)

wojta: děkuju...část týdne, čím dál větší, trávím na vesnici, čím dál víc se podobající se městu...lidé, kteří mentálně dospěli do druhého patra paneláku na okraji měst, si za snadno vydělané peníze nakoupili domy na vsi, vydláždili zahrady a obalili stavení polystyrenovou uniformitou...pro jitrnice jezdí do supermarketu, když jsou v akci, stejně by na zabíjačku neměli místo, na dvorech mají parkoviště a ve stodolách fitka...z komínů se ještě kouří, stále více se ale u domů točí větráky čerpadel...je jiná doba

děkuju vám všem ;)

děkuji...je to takový povzdech nad životem ;)

Gora: je jen jeden takový... stačí napsat Escher...

Sasanka: děkuju...Escher je můj velký výtvarný vzor...

slečna plete lana a pak mužům hlavy...
jak se můžeš ptáti, jestli jí to baví?
na laně si může vléci to, co k ránu
když se musí svléci, dostává od pánů...

Sasanka: děkuju