Psavec: Jak to víš? :-) I to jsem dělal, leč v tomto případě mi došlo, že se sádrou na ruce ji prostě neobejmu.

snake_01: Ano, souhlasím, díky.

Vidím to barevně, jako obraz. Málokteré haiku se takto zobrazí přímo před očima.

Ano, ten kontrast se mi tam moc líbí.

Teď jsem četl v haiku teorii u Pavla Martince, že opakování slov může též zesilovat účinek řečeného. Já jsem v tomhle dost ovlivněný první haiku dílnou.

Gora: Proto mají takový význam haiku dílny. Autoři si navzájem pomáhají, inspirují se a dodávají si energii k pozornosti.

snake_01: Výborný postřeh, moc děkuju :-)

Gora: Goro, ta haiku jsou sebraná za delší dobu, někdy od 20.5. do dneška, tj 5.6.

Skvělé, děkuju za haiku reakci na setkání. Bylo mi ctí strávit s vámi víkend. Snake_01: drsné postřehy, dramatické. Gora: Je vidět, že Ti ten vlak nedá spát a že jízda po železnici byla pro Tebe i zdrojem inspirace. Jízda vlakem je skvělá, člověk sedí a vše se kolem něj proměňuje, vše k němu připlouvá, přijíždí jaksi samo a stejně tak se zase ztrácí. Prožitek takřka herakleitovský.
Zůstává přítomný mžik - setkání.

Díky za přehledně uspořádanou teorii, znovu a znovu se mohu učit.

Gora: Goro, ještě mě napadá jedna věc. Opakuješ tam dvakrát po sobě slovo "řepka". Také jsme to kdysi řešili, myslím, že dvě stejná slova v haiku se dají užít, když pokaždé, třeba jen slabým významovým odstínem, znamenají něco trochu jiného.

Mně by už ani to podložení kolen nepomohlo.Raději deset kilometrů chůze, než se chvíli v kleče rýpat v hlíně :-).

Nevím, zda jsem dobře pochopil první. Vypěstovala jsi nějaké konopí, sklidila je a teď chceš do téže hlíny zasadit rajčata. Ovšem hlína je možná trochu vyčerpaná, potřebuješ ji "oživit" nějakou čerstvou? Promiň, nikdy jsem nic nepěstoval, dokonce ani konopí ne, to jsem jen zasadil někde v lese a pak zklidil. Samozřejmě nevalné kvality.

Ziny, po ránu jsi mě rozesmál. Haiku uzdravuje duši! Nejvíc mě rozchechtala hudba na toaletě a hádka spoluobčanek. Špičák - to je zkušenost poutníkova. Když jsem přecházel se synem Západní Tatry a došlo nám pití, první borůvka měla neskutečnou chuť. Slavíci a kytary - skvělý plod pozornosti. Ten kůň, ano, já mám obecně problém s otázkami v haiku, ale to je můj problém, diskutovali jsme o otázkách kdysi v první haiku dílně, a tam zazněl zvláštní argument, kterému jsem neporozuměl, ale který mě ovlivnil: Vidím zástup pozorovatelů. Koukají se, jak kůň žere cosi. Půlka hlasuje: Jsou to růže. Druhá půlka: Nejsou to růže :-D. Asi tím dotyčný chtěl naznačit, že takové haiku není jednoznačné.

Ano, všechna čtyři se mi líbí, ale také mně trvalo nejdéle, než jsem vstřebal to první haiku. Druhé dílko vnímám tak, že Tvoji pozornost upoutá hejno divokých kachen, třebaže vedle Tebe ještě stále někdo mluví. U třetího klíč patrně hledáš mezi popadanými višňovými květy. Napadá mě, že čím více těch květu popadá, tím méně pravděpodobné je, že ten klíč najdeš :-). No a stonožka, ta je průzračně jasná. Díky!

Díky za dílka. Líbí se mi, jak jsou konkrétní. Žádné domýšlení, subjektivní pomůcky. Míjí Tě už třetí vrána, vždy podvědomě zvedneš hlavu. Člověku to nedá, periferním viděním zaregistruješ pohyb a podíváš se. Školní výlet - vidím asi hlavně holčičky, možná se první z nich rozhodla splétat si věnec, ostatní se přidaly a otrhávají z trávníku u zastávky pampelišky. Muzikanti - ti možná opravdu mají kapelu a někdo se k nim přidá fouknutím na stéblo napnuté mezi prsty? Nebo fouká na stébla více lidí najednou? Možná je tam ta trumpeta navíc, stačila by ostřice, kdo zná, jak se vyluzuje zvuk fouknutím do stébla, to pochopí. Ale není to tak důležité, podle mě tam klidně může být i ta trumpeta, je to otázka zvuku, může to tak znít.

Ano, děti, věčná inspirace. Pěkné obrázky, plody pozornosti.

Někdo vložil na fejs haiku od Kerouaca:

V klidu si odpoledne
nalívám kafe -
ryzí potěšení.

Tak to "ryzí potěšení" je typicky subjektivní hodnocení, tedy těžko tohle dílko lze označit jako haiku.

Trochublázen: To, že někoho líbám, je objektivní děj, subjektivní je pocit, třeba "miluju tě". To lze vyjádřit v haiku jen objektivním dějem či obrazem. V haiku o líbání je klíčovým motivem odkvétající třešeň jako obraz pomíjivosti, stárnutí. A pak ta výpadovka, po které ujíždí auto za autem.

Miro Sparkus: snake_01 tu má pěkně zpracovanou teorii haiku. Vložil to sem 9.5. Příspěvek se jmenuje Umění haiku. Přečtěte si to. Je to poučné. Psát nesubjektivní poezii není tak snadné, jak se zdá, musíte vynechat vše, co vzniká ve vašem tvůrčím subjektu, vše, čím si pomáhá západní poezie, metaforu, symboly atd. Rozhodně nejde jen o popis. Zaznamenáte spatřené v přítomném okamžiku, na chvilku se stanete oblakem, stromem, potokem nebo zaplivaným záchodem a to, co napíšete má ještě přesah. Je to tak jednoduché, že to můžete přehlédnout. V tom to vězí.

Gora: Třáseň mi vázala manželka Helena v předsíňce chrámu ve Stráži nad Nežárkou. Našla ji tam někde viset na nástěnce. Vyrazili jsme snad poprvé po 35-ti letém manželství na víkend do penzionu v Jindřichově Hradci. Poprvé a po doručení zprávy o nedoplatku za plyn zřejmě naposled...