To je velmi dobré. Zaujala mě už první sloka (jestli se tomu vůbec dá říkat sloka... no prostě ta část před prvním prázdným řádkem) a mé zaujetí až do konce neopadlo. Mnoho krásných obratů, například "a nás dvě protnuté na kostní dřeň". Konec je trochu krutý a velmi mě oslovil.

Singularis: Děkuji za komentář a za uznání. Psala jsem to asi před rokem, ale vybavuji si, že to, že jsem se nakonec rozhodla pro formu dopisu, mi velmi usnadnilo práci, protože to dalo smysl takovému tomu "ráno jsem vstala, pak jsem dělala tohle a pak tohle". Marianne je opravdu jen náhoda, bylo to zkrátka první jméno, které mě zrovna napadlo.

Singularis: Spíš ty úplně mimopražské. Líbí se mi třeba linka z Prahy do Poděbrad, která jezdí mimo jiné přes Kersko (ten les, kde se natáčely Slavnosti sněženek, kdybys náhodou nevěděl/a), což je dost pěkné místo. U nás v okolí (Praha-východ) také máme pár zajímavých.

Ach tak! Šmarjá, to mě vůbec nenapadlo :D V tom případě to ovšem dává smysl.

Pěkná báseň. Obzvlášť se mi líbí začátek, to "v podzimním tichu křepčící srdce působí poněkud nepřístojně", to je moc krásně řečeno. Konec je poněkud smutný, ale k básni velmi sedí.

Ten "omluvný pohled v roztrhané peřině", ač je to docela hezký obrat, mi příliš nesedí do celkového ladění básně. Najednou jsme ve značně odlišné situaci, kde asi tak úplně být nechceme... Jinak hezká, optimistická báseň.

Mám velmi ráda podzim (ačkoli mi poněkud vadí ta brzká tma) a z tvé básně na mě opravdu dýchá. Je to moc hezky napsané a předkládáš čtenáři zajímavé obrazy; oslovila mě "nálada prorostlá svízelem". Celkově se mi zamlouvá tvůj styl psaní.

Singularis: Děkuji za komentář. Já jsem dlouho jakožto mimopražák ovládala bezpečně jen metro, ale pak jsem začala jezdit tramvají, protože mi připadalo poněkud depresivní trávit tolik času pod zemí. Je to rozhodně zajímavější; člověk vidí také něco jiného než kabely na zdech. Ještě raději mám autobusy, nejlépe takové ty podivné linky, které jezdí po těch nejzapadlejších vesnicích.

Chápu to dobře, že jsi tedy nakonec u žádného oficiálního náboženství nezakotvila? Tvůj pohled na věc je mi blízký, obzvlášť ve vztahu k noční obloze se shodujeme. Tvou báseň, kterou jsem komentovala, teď vidím v lehce jiném světle; zdá se mi ještě upřímnější, než když jsem ji četla poprvé.

A abych se věnovala také literatuře: líbí se mi tvůj styl psaní, který je poetický, ale není zbytečně komplikovaný. A protože ráda vypisuji obraty, které mě zaujmou, za všechny vyzdvihnu "jsi zvukem deště a silou v peřejích živoucí vody".

Podle mého názoru by bylo nanejvýš vhodné dát hajného dohromady s maminkou, ať jsou spokojení všichni...

Hezká, jednoduchá báseň, která mi poněkud připomíná skladby impresionistů, ačkoli vůbec nevyužívá výrazové prostředky, které se v jejich době v básních obvykle vyskytovaly. Souvislosti tohoto typu (umělecká díla, která jsou si navzájem svým vyjádřením vlastně hrozně vzdálená) mi většinou nenaskakují samy od sebe, a když je potřebuji, musím je aktivně hledat. U tebe to tu bylo hned. Přeber si to, jak uznáš za vhodné :)

Líbí se mi rytmus tvé básně, hezky se mi to přeříkává v hlavě (bohužel ho trochu kazí poslední verš první sloky, kde jedna slabika přebývá a trochu tím rytmus rozhodí). Také se mi zamlouvá poselství díla, s nímž velmi souzním. Používáš jednoduchá vyjádření a zní to hezky, nekomplikovaně, prostě. Jen v tom úplně posledním verši mi moc nesedí ten slovesný tvar, ale uznávám, že bych sama špatně vymýšlela něco jiného.

Dandy: Děkuji za zastavení. Nezamotat se do drátů mi připadá nanejvýš vhodné, zvlášť když jsou pod vysokým napětím...

borovice: Děkuji mnohokráte. Doufám, že sis svezení řádně užila, že nepřišel revizor a že mezi Hradčanskou a Vítězným náměstím nebyla příliš divoká dopravní situace :)

Vracím se sem ještě jednou. Na té básni vlastně není vůbec nic zvláštního, když se na ni člověk podívá důkladněji, ale přesto tak působí. Je mi to sympatické. To o té hudbě z mého minulého komentáře stále platí :)

Pěkné, i když nepříjemně realistické. Zaujal mě konec, který je bohužel velice pravdivý.

Jednoduchost mě fascinuje - možná proto, že jí sama nejsem dost dobře schopna. Tvá báseň nepotřebuje zbytečnou slovní okrasu a jde přímo k jádru věci; stačí mrknutí oka a zmizí tak rychle, jak se objevila. A je uklidňující, což oceňuji.

Sympatické zpracování milostné tematiky. Ty přírodní obrazy mi krásně naskakují před očima. Jinak souhlasím s komentářem borovice, nebudu to psát znovu, abych zbytečně neopakovala již řečené. Kromě toho bych vyzdvihla první a předposlední sloku.

človiček: U sousedů je tráva vždy zelenější...

Mně k tomu okamžitě naskakuje hudba; je to trochu Gustav Mahler a trochu Richard Krajčo. A v těch verších vidím něco podobně zvláštního, jako je výše zmíněná neotřelá kombinace umělců, ale asi to nedokážu blíže popsat. Ten pocit mě drží zpátky a brání mi proniknout hlouběji mezi slova, ale vlastně si s ním pro tuto chvíli celkem vystačím.