Rozhovory s bohem I.

Dříve jsem právě za soumraku, při pohledu do potemnělých očí začínající noci, nejčastěji pociťovala spojení s tebou.
Spojení se sebou.

Vždy jsem věřila, že nejsme pouze bytosti obývající tuto nádhernou planetu. Už v dětství jsem tušila, že jsme součástí něčeho většího.
Že jsme něco víc.
Úplně jasné mi to ale začalo být až tehdy, když jsem poprvé plně vnímala noční oblohu.
Při pohledu na temné plátno opředené miliony malých světel, tvořících propracované obrazce, jsem pocítila něco, co jsem nikdy předtím necítila.
Cítila jsem se "být opravdu doma".
Cítila jsem lásku, klid a pochopení.


Ačkoliv jsem nehledala, prošla jsem si mnohými náboženstvími, které mi v základu připadali správné, ale jako celek mi nedávali smysl.
Poznávala jsem víry a vyznání. Nalézala souvislosti a podobenství.
Přicházela a odcházela a to jen proto, abych našla svou vlastní pravdu. Svůj vlastní dokonalý svět a takového boha, který je v jádru opravdu laskavý.


Teď už tě vnímám všude.
Ne jen za soumraku. Ne jen při pohledu na noční oblohu.
Jsi v očích mojí malé dcerky. Jsi semínkem, které se mění v překrásnou květinu. Jsi zvukem deště a silou v peřejích živoucí vody.
Jsi vůně podzimního lesa i barvami, které každoročně mění tvář přírody.
Jsi láskou. Jsi vděčností.
Jsi mnou.

Jsi součástí každé maličkosti mého bytí.
Jsi nekonečným vesmírem i tou nejmenší buňkou nejen v lidském těle. Jsi světlo a pocit bezpečí.

V mé hlučné hlavě, plné nesmyslných obrazů, jsi obnovil ticho a klid. Do mého bytí jsi vnesl pocit nepodmíněné lásky a touhu poznávat nekonečné možnosti, které se zdáli být tak daleko a přitom stačilo udělat jediný krok ven z mé komfortní zóny.

Díky tobě vím, že nekončím.
Já i ty jsme jedním. Stejně, jako já a ten strom, se kterým právě sdílím stejný prostor.
Jak zapadalo slunce, jeho žluté listy se v záři paprsků zbarvily do zlaté a jeho krása se otiskla do mé klidné mysli.
Tento obraz si uchovám navěky. Tento okamžik i pocit s ním spojený.


Vnímám tě, cítím tě a přijímám tě celým svým bytím a věřím, že právě tohle je ten vztah, který chceš se mnou mít.
Nepotřebuješ, abych kvůli tobě chodila každou neděli do kostela. Stejně tak já něco takového nepotřebuji. Nechci náš vztah omezovat na zavřené dveře kostela a sliby, že budu dobrá.

Kdo vlastně určuje, co to znamená "být dobrý"? Kde jsou ty hranice a proč vůbec nějaké hranice mít?


S tebou se cítím svobodná.
Jsem tím, kým chci být a především tím, kým opravdu jsem.

Jsem tebou a to mi stačí.