V moři těch zpráv
a zbytečností
nucen si lhát
či k lhostejnosti.

Takhle by se mi to rytmicky zamlouvalo víc. Ale to rozfrcané rýmovaní (jestli to má nějaký oficiální název, tak se omlouvám za svou neznalost) to vnímám jako spíš na škodu než k užitku. Ale potenciál zde vidím. Žraloci z bot jsou roztomile naivní (v tom nejlepším slova smyslu)

dvakredencedekadence:

Já Tě vlastně dost chápu. Taky jsem alergická na idioty, a na současné pojetí českého vlastenectví, tedy všechny ty okamurovce, ortelovce a různé jiné -ovce. Tak nějak se nám vytratila taková ta něžná láska k vlasti. Ale o tom se raději rozepisovat nebudu.

Vykuřme tedy metaforickou dýmku míru, a i přes jiné lazení děkuji za názor, je dobré se na svou tvorbu umět podívat i naprosto jinýma očima. Po letech, co jsem nenapsala báseň jsem si naši výměnu názorů opravdu užila.

Ze šuplíku - bohužel nedozrálo v nic lepšího:

Líbí se mi, jak to plyne, pluje, plave, i kam to dorazilo.
Napsané je to vtipně, drze, hravě. Zkrátka moc dobré dílo.

bazi:

To je mi ale náhoda, zrovna jsem se rozplývala nad Tvojí (snad Tě neurazím) “houm oficí” a měla jsem problém vyjádřit svoje nadšeni slovy, tak jsem ho odložila do šuplíku na později, a teď tě tu potkám u svého skromného “dílka.”

Ono s tou lípou to nebude tak snadné. V té České jim nejspíš nebude tak dobře jako v Krásné, protože proč by si jinak nezvolili o něco pozitivnější adjektivum? Možná je tam i tráva méně zelená, kdo ví. Ale pokud vim, lípa nebyla blíže určena. Ono se nakonec může jednat klidně i o postesk nad devalvací koruny. Očividně píšu tak zmatečně, že se v tom nedá vyznat.

Je to skvělý. Melodicky to občas trochu pokulhává, nebo možná ne - na druhé přečtení s trochu opatrnější dikci, nicméně nápad na milou rymovackou s -es je výborný.

LUKiO:

Děkuji za komentář. Ano, toho jsem se trochu bála. To bývá můj problém. Snažím se soustředit na formu, a i když ten obsah vychází z roviny osobního prožívání, díky mé posedlosti formou, tím obsah trpí. Budu se snažit na tom pracovat.

dvakredencedekadence:

Ale já se Vás přece nesnažila přesvědčit, že jde o dobrou báseň. Máte naprosté právo ji považovat třeba za úplný odpad. Vnímání umění je (bohudík) velice subjektivní záležitost.
Mrzí mě, jestli Vás moje vysvětlení urazilo, ale z Vašeho prvního komentáře jsem nabyla dojmu, že je pro Vás ten text skutečně nesrozumitelný. Opravdu upřímně bych si přála zjistit, zda to bylo tím, ze jste v tu chvíli byla nalazena na jinou vlnu, nebo se zkratka jen vyjadřuji nesrozumitelně.

Ráda bych Vám zde vysvětlila, co mě vede k této “kritice,” společnosti, i když sama bych to nazvala spíš takovým povzdechnutím, ale to bych ten komentář psala tak dlouho, až by mi upadaly ruce.
Pokud v těch přirovnáních nečtěte, co je za nimi, chyba je zřejmě na mé straně a jakékoli vysvětlení například toho, proč jsem přesvědčená, že naše lípa již ztratila své květy, by bylo stejně k ničemu.

I Vám hezky den.

dvakredencedekadence:

Ach jo, já vážně nerada vysvětluji poezii, ale když už jsem byla nařčena z toho, ze používám archaismy jen proto, aby byly, obzvlášť při elementárním nepochopení textu, asi bych se měla vyjádřit. A to jsem čekala, ze když už bude s něčím problém, slíznu to za ty přechodníky.

Začněme tedy části, která nebyla pochopena.
Usedla zima za dveře (ergo je zablokovala, tedy aspoň tak to vnímám já)
Utišila zpěv je snad jasné
V tichu beznaděje jsme všichni otupěli
tím, že nám ten zpěv byl vytržen z patra (měkkého, které mate v ústech) a v tom stavu jsme přestali znát bratra (to je poměrně známe rčení, nedávno jsem ho viděla na jednom předvolebním materiálu. “Když jde o mámu a tátu, tak neznám bratra.”)
A protože neznáme bratra, přestože je to bratr, šetříme mu na rakev. Tady si klidně můžete představit obě možnosti, at už v rovině bratra skutečného nebo přeneseného. Já nevím, jak to lépe vysvětlit.

Slovo kontrastní nevnímám jako výdobytek moderní doby, přestože chápu, že to tak může působit, obzvlášť vzhledem k tomu, v jakém kontextu se nejčastěji používá. Na druhou stranou ona kontrastní mha zde značí pozadí (v tuto chvíli plné oněch mrtvých), na kterém v kontrastu vystupuje právě onen zmiňovaný člověk, který se prosadil. Tudíž to tam není naroubované nesmyslně, jen aby to tam bylo, ale je to nejlepší vyjádření mé myšlenky.

Přestože to zřejmě uráží Váš jemnocit, odmítám se za to omlouvat. Žijeme v postmoderní době, kdy si s jazykem můžeme dělat, co se nám zamane. Nevidím tudíž problém ani v tom, že by se v textu plném archaismu mělo objevit jedno modernější slovo.