Sasanka: Co se mi v životě děje vnímám z většího nadhledu. A mnohem víc si ho užívám.

Lenča: Ano, závěr jsem si potřebovala prožít na vlastní kůži.

Sasanka: Jak divná, proč divná? Dle mého úsudku jsi naprosto v pořádku. :)

V každé lidské bytosti ho je kousek. Tam, kde je syntetická duše ho ale nemá cenu hledat.

To jsme na tom stejně. Mě taky tělo stárne a duše mládne. Není potřeba pochopit. Mysl je tady od toho, aby nám v tom dělala bordel. Lepší je zastavit se u studánky a naslouchat své duši a bytostem, které za námi příjdou. A pak si nabrat vodu ze studánky a nepít tu kohoutkovou, která tělu neprospívá, jak nám našeptává naše duše. Jsem naladěna na podobnou notu.

... Po napojení ... přichází vědění i rozuzlení a vše co je i není. Líbí.

...Ó ženy... a krásné na tom je, že to člověk může zažít i v reálu, nejen ve své fantazii. Pokud si to dovolí. Nesmíme se bát a nenamlouvat si, že si to nezasloužíme. Nebát se plnit si své sny a žít je. Vše je možné. Život máme ve svých rukou.

Bejt tady a teď si musím někdy připomínat, jinak mě to háže někam kam nechci. Je zapotřebí určité úsilí abych byla v přítomném okamžiku a to se jednomu nechce. Ale stojí to za to. To si myslíš nebo věříš či jsi vděčný za ten dar poznání, že se vracíme zpátky zas a zas. Být spojen a umět naslouchat rostlinám, to už je vyšší level. To zavání šamanismem. Poklona.

Nějakou dobu to ale bude trvat. Snadnější je měnit druhé než sebe. Báseň hezká k zamyšlení.

Vtipné, a když je u sporáku v negliže, tak to nemá chybu, že?

Téma smutné, zpracování povedeně veselé.

Proč si přitahuji konkrétní situace a lidi? Co mám díky nim pochopit, čemu mě mají naučit? Co se mám zkrze ně o sobě dovědět. Na co se mám u sebe zaměřit? Díky za zamyšlení a následné praktické kroky.

Pokud kuřátka přejdou hromadně na pránu a budou se krmit z jiného zdroje, taky pojdou na přežrání z blbosti?

Je dobrá. Ještě, že jsem trochu v obraze, jinak bych báseň nechápala. 18tileté děti chodí na "porážku" dobrovolně. Rodiče se nemusí ani angažovat. Svou cestu si vybírá každý sám. Udržet si vysoké vibrace. Nepřistoupit na jejich hru. Ovládání strachem. Strach nebrat v jakékoliv podobě. Odevzat ho zpátky ke zdroji.

Nevím, zda jsem pochopila první sloku. Co tím chtěl autor zdělit. Půjdu se na to vyspat. Ráno moudřejší večera.

Přeji Ti a hlídej si, aby jsi při hájení zdravého života byl v lásce a dalších emocích, které mají vysoké vibrace. Ne v pozici strachu, kdy člověk vyzařuje nízké vibrace, které posilují a nahrávají temným bytostem-ilumináti, reptiliáni, ještěrkáři. Podpořme světelné bytosti tím, že budeme v těch správných emocích. Ahoj.

Slzy se nemají z tváří utírat, jsou léčivé. Vnitřně i na povrchu.

Toť otázka. Já, Ty, my všichni ...se na tom podílíme? My jsme tvůrci svého života a spoluvytváříme realitu ve které žijeme a chceme žít. Záleží na nás, kam to posouváme...

Pokud se člověk zbaví všech nánosů, které získal na své pouti životem a dostane se ke své podstatě s čím sem jeho duše přišla, bude mít lásky dostatek. Neboť my jsme láska. Hladu se báti nemusíme. Strach není dobrý rádce. Při strachu jsme v nízkých vibracích. Být v lásce, ne v mysli. I já přeji tvojí duši něhu. Hezká, líbí.

Dech nám umožní spojení se zdrojem. Pomocí dechu jsme napojeni na samu podstatu života. Necháme si ho sebrat a stanou se z nás loutky, snadno ovladatelné.