Tss, Homére! Ignorante!:-)
Ulhané? No way... Pro mě nádherné... Ale ty umíš, o tom není pochyb.:-)

Tak nevím, všechna slova zmizela a zůstalo je - ach!

Chyběly mi tvoje verše... Jen doufám, že ta hořkost v nich není osobní. Nádhera.

Psát celé dílo formou Pláču, protože je velmi těžké. Bez dávky originality totiž vznikne patos a kýč. To se bohužel stalo i tady.

Žiju pro pády. Jsou opravdový. Wow.

Někdo mi jednou řekl - jde to fakt ztuha... Dokud nepotkáš člověka, s kterým to jde lehce. Nevim, jestli se tě tohle úplně týká, ale taky jsem měla pocit, že nejsem holka na chození, dokud... Třeba je to i tvůj případ.;)
Jinak opět dobrá myšlenka, jako vždy, tvoje pocity jsou hrozně obyčejný (v tom nejlepším slova smyslu - nemám problém se s nima ztotožnit). Líbí.

Tohle jsou ty silný myšlenky, který mě prostě baví číst... A je mi úplně jedno, jakou to má formu nebo jak to vypadá. Tady mě praští pointa a to mi bohatě stačí. Máš co říct.

Hmmmm, spolu s obrázkem fakt ucelený a moc pěkný dílo.:)

Já jsem sice životem profackovaná jednadvacítka, ale taky pořád doufám, že výjimky z tohohle kolotoče FB a povrchnosti existujou... Jen je musíme hledat!

Taky miluju Prahu (nejen když sněží).:)
A tvoje dílo je krásně snové, plné obrazů - paráda.:)

Každý asi musí někdy napsat básničku, která začíná - jsem. Tahle je pro mě jednou z těch horších...

Heh, tak tohle se mi fakt nepáčilo...

Přiznám se, že na psance už chodím spíš výjimečně, hodně se to tu změnilo (pro mě k horšímu)... Ale kdyby bylo víc básní jako tyhle, chodila bych sem klidně každý den.:)
Tím říkám - líbí, a to moc.:)

Nohavicu jsem nepoznala, a zbytek se mi líbil... Tyhle pocity znám, je to takové... Takové. Nejde to popsat, ale tys to přesto zvládnul.:) Máš nádherné obraty, které mi berou dech (svět jako krátká sirka z formelíny aj.). Pro mě je to jedno velké wow.:)

Ten pocit, že cosi umírá, znám až moc dobře.
Možná to je trochu patetické, ale v těchto chvílích to ani jinak napsat nejde. Drž se.

Koukám, že tvůj styl je stále unikátní a stále mě inspiruje... Přiznám se, že víc se mi líbí veršované části, ale jako celku nemůžu nic vytknout... Krása.

Proč tentokrát bez háčků a čárek?
Je nádherná, procítěná... A moc smutná. Je hezké přijít na Psance a číst něco od tebe.:)

Promiň, ale tohle je hrozný... Jak z nějakýho Bravo Girls pro sebevrahy. Když už máš potřebu psát takovýhle story, zkus si pohrát s charakterama nebo s detaily, to občas leccos zachrání.

První část je prostě parádní.:)

Každopádně je v tom hodně vzteku - to chápu.:) Některý obraty se mi fakt líbí - třeba to o netrefenym středu.