Na tenkých nitkách

Na tenkých nitkách jako já
visí i moje otazníky.
Časem je všechny přetrhám
a spadnu Tobě do klína...
Netuším, jak se zachováš,
a nechci do zad bodat dýky.
Jak je na lásku člověk sám,
tak se mu těžko vstává, těžko usíná...

Když nad mým spánkem ty jsi bděl
a mně se zdálo, že se díváš,
jak by ses jinak dotknout chtěl,
než doposud ses dotýkal.
Všechno se ve mně začlo prát
- aspoň zas cítím, že jsem živá.
Stačí se do tvých očí zblízka podívat
a horká krev mi zase srdcem protýká...

Tak poznávám,
co k Tobě cítím, kým vlastně jsem
bez Tvých rtů...
...seschlý list vyprahlý po Tvém náručí...
Vstříc tajným myšlenkám
když přítmím jen ve dvou jdem,
nemám strach
na každém z míst si s Tebou ve svých očích s touhou o všem číst.

Tenkrát knot vášně temně vzplál,
a já jen dotknout se te bála.
Všechno, můj ďáble, ve mně spal,
jen ať mám znovu za čím jít...
Těžko však litovat těch chvil,
kdy jsem si tebe nevšímala -
zatímco ty jsi o životě jenom snil,
já chtěla u snů nezůstat a začít žít...

Tak poznávám,
co k Tobě cítím, kým vlastně jsem
bez Tvých rtů...
...seschlý list vyprahlý po Tvém náručí...
Nad srdcem prohrávám...