Tragikomičnost aneb co Vrchlický netušil.

A slunci je to všechno jedno. Chroustá si svůj vodík, vyplivuje helium a my ho vůbec nezajímáme.

bazi: Fajn. Můžu se přidat? Budu obcházet obecenstvo s kloboukem a proklamovat:
Zveme ctěné diváky
podívat se na ptáky
na ty malé rošťáky
jak vystrkují zobáky.

Navzdory kategorii dobrá taškařice. Poslední sloka mě dostala...

Smutně hezoučké.
bazi: dopřej básníkům a básnířkám trochu jazykové volnosti; vzpomeň na rým Jirky Grosmanna "Co tam as dělali ti hoši, že vyběhli z křoví boši?" následovaný vysvětlením "To básník smí."
:o)

Ba, holky jsou šikovné. Pobavilo.

A od toho dne nemá problémy s prostatou ;o))

Jejda, moc hezké!

Trpce smutné. Ale tak to prostě je...

Pěkně napsané, vyvolalo to úsměv. A vzpomínku na vietnamského prodejce, co mi po přiblížení se k jeho krámku, řekl: "Vykuk, uš savšeno, pšiď zitla."

Hezké, evokativní. Úplně se vidím v přírodě své oblíbené vysočiny. Díky.

Jejda, kde je ta řeka, kde při koupání hladí děvčata?

Jsou ovšem rány, které nepřebolí. A na ty se nedá připravit v dětství. Dá se jenom naučit s nimi žít.

Jj, jak dlouho to všichni vydržíme, než se zcvoknem?

Objekt tvých veršů musí být velmi šťastný člověk.

Prohlášení já však mám,
podepsané dole:
"Já se jen tak neflákám,
jedu makat, vole!"
;o)

Jasně, půjdem dál...

Maluješ co miluješ. Hezké.

Slepá důvěra je často omylem. Ale všichni to děláme stále znovu. V lásce...

Moc podařené. Napadl mě aktuální dodatek:
Kolik u jednoho stolu
může spolu
sedět volů.