Moc hezké. Takové jemňoučké.

Market30: A to je ještě ten lepší případ zanadbaného srdce. Jsou horší.
Moc děkuji.

A komu znubne prdélka, vejde se i do eLka.
Přimlouvám se za to zhudebnění. Taky bych to rád slyšel.

Martin42: korálek: Děkuji.

Hadice jak hadice, je to prostě samice...
Opět fajn.

:o))

PrimaDen: Opravdu moc děkuji.

Psavec: vanovaso: Možná je to jako s cestou, která může být cílem sama o sobě. Třeba je smyslem kladení otázek a ne nalézání odpovědí na ně.
Díky.

Jj. Shrnul bych to Švejkovým "Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno kamaráde."

Šťasten, kdo v hlubinách nachází světlo...
Pěkné.

Přesně, jak píše človiček. Není dílko od tebe, které bych si rád nepřečetl a ostatní, myslím, jsou na tom podobně.
Děkujeme.

Když oni už to všichni napsali přede mnou (človiček se svým klasickým hloubovým rozborem).
Tak snad jediné, co ještě nikdo nenapsal - díky.

korálek: Díky.

Je to jedna, podle mě, z lepších variant života.
Skvěle napsáno.

Cesta po americe? Nebyl by cestopis?
A že život plave ve vzduchu je mnohdy pravda.

Anička určitě myslí oči a řasy. Viď?

Hu! Strašná představa. Stejně jako ukousnutí při felaci.

Moc pěkně vyjádřeno.
Jedna strana toho podivného vztahového mnohostěnu. Pak je tam třeba strana: víš, že to je/byla láska, ale protějšku je to fuk.

Tak, tak. A mám pocit, že se temnota pořád víc rozlézá. Jako svrab nebo nicota v Nekonečném příběhu.

PrimaDen: Kéž by stačily jen ty úsměvy.
Díky za přečtení.