Sasanka: Někdy si ty bolesti moc hýčkáme, ignorujíc že včera je dávno nenávratně pryč.

Neobyčejné naladění jako vždy.

Taky jsem si už trsnul, ale pošlapal jsem jí nohy...kmotřičce. Trénuj štěkla a odešla.

Když čtu jak se umíme vyndat ze svých pocitů, nechápu jak to dělají ostatní.

Taky se mi váha asi rozbila.

Vzájemný ovládací dramata, známe to.

Kde přístav, tam spočinutí.

Dandy: To se blbě brzdí, jednou jsem to zkoušel i v leže.

františek: Děkuji.

V bambusové knihovně osudu
přepsali ti čas příchodu.
Knihovník tak laskavý byl
že ručičky vesmíru upravil.
Potkala ses sama v sobě.

Taky jeden co ho protáhli časoprostorem z dávnověku.

Jsi bezedný pramen. Čerpadla na plný výkon.

Chtěl bych býti kostelníkem
v tom tvém novém chrámu.
Zvoničce doma tiše sloužím
v botách přitom slámu.

Slyším hudbu ačkoli neumím číst v notách. Bezva

Tomu říkám první jarní květ
krása co mění svět.

Vstupujeme samy do sebe. Zednáři co chrámy staví. Své světlo v sobě slaví. Ten kdo pouze betonuje, ze života se neraduje.

Očekávání
naděje
vzájemnost
pragmatičnost

Něžné drama se zápletkou. Pavouka si opatřím, i ty boty bych koupil...

Perfektně ovládáš zvraty poloh.( Dno oblohy.) Ty kontrasty rád používám k vnímání světa. Kde není středu , jen propast mezi horkým a studeným, mezi hladem a nasycením. Ty rozestupy prostorů jsou pak úderné.

ÓÓóoomm. Jako amatér se lépe vyjádřit nedovedu. Vždy se mi moc líbí ta individuální uchopení jednotlivých autorů. To je teprve klokotání brambor na plotně. Úžasný